Vědci vystopovali supermasivní černé díry na kolizním kurzu v trpasličích galaxiích

Ve vzdálených kupách galaxií Abell 133 a Abell 1758S se poprvé podařilo zachytit splývající trpasličí galaxie a jejich supermasivní černé díry

02.03.2023 - Stanislav Mihulka



Trpasličí galaxie zpravidla obsahují méně hmoty než tři miliardy Sluncí, což je zhruba 20× méně hmoty než má například Mléčná dráha. V minulosti ale nejspíš byly ještě menší – podle astronomů také u nich dochází a zejména v časech raného vesmíru docházelo, ke kolizím a následnému slučování.

Ani nejcitlivější přístroje, které máme dnes k dispozici nemohou pozorovat trpasličí galaxie ve velmi mladém vesmíru – jejich záření je velmi slabé a pátrání po splývajících trpasličích galaxiích v bližším vesmíru nebylo až do teď úspěšné. Uspěli až astronomové Alabamské univerzity, které vedl Marko Mićić. S pomocí vesmírné rentgenové observatoře Chandra vědci vystopovali hned dvě dvojice splývajících trpasličích galaxií, v nichž jsou na kolizním kurzu jejich supermasivní černé díry.

Splývající trpaslíci

Badatelé porovnali výsledky pozorování observatoře Chandra s výsledky vesmírné infračervené observatoře WISE (Wide Infrared Survey Explorer) a pozemního teleskopu CFHT (Canada-France-Hawaii Telescope) na havajské vyhaslé sopce Mauna Kea. Zvláště užitečná byla rentgenová pozorování Chandry, na nichž je v obou případech patrná jasně zářící dvojice černých děr.

Splývající trpasličí galaxie na kombinovaných snímcích. Vlevo dvojice Mirabilis, vpravo Elstir a Vinteuil. (zdroj: NASA/CXC, University of Alabama, M. MicicCC BY-SA 4.0)

První ze dvojic se nachází v kupě galaxií Abell 133, vzdálené od nás asi 760 milionů světelných let. Podle všeho jde o pozdní fázi procesu splývání galaxií. Kolem dvojice jsou patrné stopy „galaktické suti,“ tedy hmoty navzájem vytržené z trpasličích galaxií jejich gravitačními silami. Badatelé této dvojici přezdívají „Mirabilis,“ podle krásného a ohroženého kolibříka podivuhodného z Peru.

Druhou dvojici našli v kupě galaxií Abell 1758S, vzdálené asi 3,2 miliardy světelných let. V tomto případě jde podle badatelů o trpasličí galaxie v rané fázi splývání. Těmto trpasličím galaxiím přezdívají „Elstir“ a „Vinteuil,“ podle fiktivního malíře a skladatele ze slavného románu Marcela Prousta Hledání ztraceného času.

TIP: Trpasličími galaxiemi se potulují supermasivní černé díry

Výzkum splývání trpasličích galaxií a jejich  supermasivních černých děr by podle vědců mohl přinést významné poznatky pro pochopení evoluce galaxií, včetně Mléčné dráhy. Podle badatelů totiž téměř všechny galaxie začaly jako trpasličí (případně jiné typy malých galaxií) a rostly v průběhu miliard let díky kolizím a následnému procesu slučování.


Další články v sekci