Vojtěch Lanna byl v 19. století prvním mužem českého průmyslu

05.09.2022 - Robert Šimek

Vojtěch Lanna zasáhl do mnoha podnikatelských odvětví: reguloval řeky, provozoval koněspřežnou dráhu, stavěl mosty, železnice, hutě a těžil uhlí. Byl pravým velkopodnikatelem, nezapomínal ale ani na řadové zaměstnance, kteří mu s láskou přezdívali „pantáta Lanna“

<p>Vojtěch Lanna s rodinou. <em>(foto: Wikimedia Commons, Josef Kriehuber, CC0)</em></p>

Vojtěch Lanna s rodinou. (foto: Wikimedia Commons, Josef Kriehuber, CC0)


Reklama

Investovat do průmyslu či dopravy se počátkem 19. století odvážil málokdo. Bohatší lidé ukládali peníze hlavně do půdy a snažili se napodobit šlechtu. Vojtěch Lanna byl ale výjimkou, protože už koncem dvacátých let 19. století provozoval lodní dopravu a čile se věnoval domácímu i mezinárodnímu obchodu. Později, když začalo v Čechách období rychlého ekonomického růstu, pak tyto zkušenosti bohatě zúročil. Díky kapitálu se navíc mohl pustit také do finančně náročných podnikatelských projektů, jakými byly stavby železnic či budování hutí. 

Rod Lannů pocházel z Horního Rakouska a zabýval se původně přepravou soli po řece Traun. Počátkem 18. století pracovali jeho členové často jako zaměstnanci solního úřadu a v matrikách jsou zapsáni jako Lanner, Lahner či Lähner. Jakob Lahner, narozený roku 1700, se později stal budějovickým měšťanem a jeho mladší bratr Simon začal pracovat jako loďmistr císařské solní přepravy v loděnici ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. Stejné práci se věnoval i nejmladší bratr Ondřej, po němž živnost převzal jeho syn Tomáš. Ten už se podepisoval jako Lanna, později si pořídil vlastní loď a sůl začal přepravovat samostatně. V jeho práci poté pokračoval i syn Tadeáš, otec pozdějšího velkopodnikatele Vojtěcha Lanny. 

Sůl nad zlato

Vojtěch (německy Adalbert) Lanna se narodil 23. dubna 1805 v loděnici ve Čtyřech Dvorech. Dětství prožil mezi lodníky a tesaři, kteří lodě stavěli. Nejdříve navštěvoval školu v Českých Budějovicích a poté místní piaristické gymnázium. Roku 1820 nastoupil na stavovské polytechnické učiliště v Praze, které ale musel po dvou letech opustit kvůli sporu s profesorem Františkem Josefem Gerstnerem (pozdějším průkopníkem české železniční dopravy). Otec ho vzal k sobě do učení a Vojtěch se ve 20 letech stal plavcem. Naučil se navíc základy obchodování, protože vedle soli se tehdy po vodě přepravovala i jihočeská tuha, která často směřovala až do Hamburku. Mladý Lanna se těchto dálkových plaveb účastnil a v německých městech navazoval užitečné obchodní kontakty.

Po otcově předčasné smrti roku 1828 převzal celý lodní provoz a musel se starat také o matku a čtyři nedospělé sourozence. Dne 29. dubna 1829 byl ředitelstvím Schwarzenberského panství jmenován loďmistrem a byl mu ponechán pronájem vltavského solného obchodu. Jen u tradičního rodinného podnikání ale dlouho nezůstal a nově ho rozšířil o přepravu dřeva. Odvětvené kmeny splavoval do Prahy i severních Čech a na nepřístupných místech dřevo rovnou zuhelňoval pro potřeby místních skláren.  

Koně na kolejích

V letech 1829 až 1831 získal Lanna lukrativní zakázku na splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Prahy a později až k saské hranici. Už roku 1832 si proto mohl od hlubocké vrchnosti za 870 zlatých koupit rodné loděnice ve Čtyřech Dvorech i s pozemky. Po slavnostním otevření nově budované koněspřežné železnice mezi Českými Budějovicemi a Lincem se pak tentýž rok stal také jedním z mála měšťanských akcionářů tohoto riskantního podniku. Pronajal si navíc provoz na české straně dráhy a kvůli tomu vydržoval až 800 koní.

V tomto podnikání pokračoval do roku 1847, kdy došlo k neúnosnému zvýšení nájmu. V letech 1832 až 1847 tak v podstatě obhospodařoval celý solný obchod v Čechách, protože ho provozoval jak na Vltavě, tak na koněspřežné železnici. Roku 1834 si navíc vymohl prodloužení dráhy z lineckého předměstí až ke svým solným skladům v blízkosti Vltavy, čímž se výrazně snížily přepravní náklady. 

Hlavní ale zůstával obchod se dřevem, který ve třicátých letech 19. století výrazně rostl. Lanna proto usiloval o regulaci Vltavy nad Českými Budějovicemi a podnikl i cestu k Rýnu, aby na vlastní oči viděl stavbu lodí a organizaci lodní dopravy na této řece. Jeho firma později provedla regulační práce na Vltavě a Labi tak, aby koryto vyhovovalo začínající paroplavbě. 

Počátkem čtyřicátých let Lanna též dostal povolení provést vlastním nákladem splavňovací práce na Lužnici a Nežárce za podmínky, že na 12 let získá výsadní právo plavby v úseku mezi Jindřichovým Hradcem a Roudnou. Počátkem dalšího desetiletí bylo sice jeho výsadní privilegium na naléhání ostatních obchodníků s dřívím odkoupeno státem, vorový provoz zde ale pokračoval dál a přetrval celé století. 

Přenesený most

Lannovo jméno je spojeno také se stavbou druhého pražského mostu přes Vltavu mezi Novými alejemi a Újezdem. Podnikatel byl akcionářem i členem ředitelství společnosti, založené pro vybudování mostu hrabětem Chotkem už roku 1827. Náročnou stavbu vedl inženýr Bedřich Schnirch, který předtím projektoval mosty v Lokti, Žatci, Jaroměři a Strakonicích. Lannova firma dodávala stavební materiál a obdržela zároveň zakázku na zbudování 575 metrů dlouhého nábřeží (dnešního Smetanova). Řetězový most císaře Františka I. byl slavnostně otevřen 4. listopadu 1841 a svému účelu sloužil až do roku 1898, kdy ho nahradil dnešní most Legií. 

Řětězový most Františka Josefa I. v Praze, který stával na místě dnešního mostu Legií. (foto: Wikimedia Commons, František Fridrich, CC0)

Lanna se v Praze podílel rovněž na stavbě Negrelliho viaduktu, jeho zřejmě největším počinem se ale stala stavba budovy Severní státní dráhy v Hybernské ulici, kde končila železnice z Vídně a Olomouce. Nádraží (nyní Masarykovo) bylo hotovo roku 1845 a brzy přivítalo vůbec první vlak, který do české metropole dorazil. Hned poté se Lanna spojil se stavební firmou bratří Kleinů a vystavěl další úsek Severní státní dráhy z Prahy do Podmokel. 

V letech 1847 až 1848 postavila Lannova firma i řetězový most na Vltavě u Podolska, po kterém vedla silnice mezi Táborem a Pískem. Na svém místě stál až do roku 1960, kdy bylo v souvislosti s napouštěním Orlické přehrady rozhodnuto o jeho přesunutí. Z navržených třinácti lokalit byl nakonec vybrán Stádlec, kde most po rozebrání a převezení opět složili. Dnes je posledním dochovaným řetězovým mostem v Česku.

Kladenské začátky

Podnikatelská aktivita Vojtěcha Lanny se brzy uplatnila i v kladenském regionu, kde se ve čtyřicátých letech 19. století potvrdila velmi kvalitní naleziště uhlí. S vkladem 690 tisíc zlatých vstoupil nejdřív do uhelného obchodu a roku 1848 za pomoci guberniálního úředníka Michaela Layera získal i těžební právo. Zřídil první tři důlní šachty, pojmenované Václav, Layer a František. Po objevení ložisek železné rudy v blízkosti Nučic u Prahy se pak rozhodl, že na Kladně založí také velký hutní závod. Roku 1851 proto odjel na čas do Anglie, kde kromě světové výstavy navštívil především hutní a uhelné podniky v okolí Manchesteru. 

Příprava nového projektu byla velmi náročná a trvala několik let, Lanna ovšem ani v tomto období nezahálel. V Českých Budějovicích uspořádal průmyslovou výstavu, postavil několik pil a pustil se i do výroby parket. Ty směřovaly hlavně do Vídně a Salcburku, ale také na tehdy velkoryse přestavovaný zámek Hluboká. Lannova loděnice ve Čtyřech Dvorech navíc podle údajů českobudějovické obchodní a živnostenské komory vyráběla až 350 člunů ročně. Většina z nich putovala do Německa, kde byla i s nákladem dřeva prodána. 

Hutní neúspěch

V padesátých letech 19. století se Lanna stal skutečným velkopodnikatelem. Roku 1853 spoluzaložil akciovou společnost Buštěhradské dráhy, která v letech 1855 až 1856 postavila parostrojní železnici z Kladna do Kralup nad Vltavou a později přestavěla koněspřežnou dráhu z Prahy do Lán na parostrojní provoz. 

V dubnu 1854 začala konečně i stavba vysoké pece na Kladně. Vojtěšská huť zahájila provoz 27. ledna 1855 a získané železo mělo velmi dobrou kvalitu, takže vzápětí vznikla v místě ještě druhá pec. Aby uskutečnil své velkolepé plány na ovládnutí českého hutního průmyslu, spojil se Lanna s dalšími kladenskými podnikateli a v červnu 1857 společně založili Pražskou železářskou společnost. V ní měl podíl například uhlobaron a zakladatel českého řepného cukrovarnictví Florent Robert a také původně slezský podnikatel a vlastník železáren ve Vlkýši Hermann Dietrich Lindheim. Vídeňský Creditanstalt poskytl společnosti úvěr a celkové jmění firmy činilo v té době nevídaných devět milionů zlatých. 

Lanna se přestěhoval do Prahy, kde si na rohu Hybernské a Jezdecké (Havlíčkovy) ulice vybudoval v letech 1857 až 1859 honosný palác podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna. Jeho nadšení pro hutní podnikání ovšem koncem padesátých let zabrzdila finanční a odbytová krize. Pražská železářská společnost redukovala kapitál a roku 1862 se musela změnit na akciovou společnost. Za hlavního viníka neúspěchu byl označen právě Lanna, který podle společníků přecenil své možnosti. Do vedení nového podniku proto už nebyl přizván, což nesl velmi trpce.   

Návrat k dopravě

Z kladenského dobrodružství si navíc odnesl dluhy ve výši sedmi milionů zlatých, které musel uhradit. Obchod s dřívím už předtím předal bratru Tomášovi, nezbývalo mu tedy nic jiného, než prodat jihočeské statky i se zámkem v Poříčí. Jeho celkovou finanční situaci to ale neochromilo natolik, aby se vzdal dalšího podnikání. Už na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století se pustil do stavby železnic a společně s bratry Kleiny vystavěl například trať mezi Pardubicemi a Libercem nebo Českou západní dráhu z Prahy do Plzně. S dalším společníkem Johanem Schebkem pak vybudoval dráhu turnovsko-kralupskou a roku 1865 obdržel také povolení na stavbu České severní dráhy z Bakova nad Jizerou do Rumburku, Varnsdorfu a Děčína. 

TIP: Jak se točí miliony: Rozvoj Ostravy je spojen s dynastií Rothschildů

Záběr Lannovy podnikatelské činnosti byl vskutku obrovský, avšak v oceňování jeho zásluh byla rakouská vláda poměrně skoupá. Teprve roku 1865 mu císař František Josef I. udělil Řád železné koruny III. třídy, který dával nositeli právo žádat o rytířský titul. Toho se ale už Vojtěch Lanna nedočkal. Zemřel 15. ledna 1866 v Praze na selhání srdce.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Svatojakubskou cestu spousta křesťanů dodnes absolvuje především z náboženských důvodů, s rostoucí popularitou se ale na cestu vydávají lidé různých náboženství a motivací. Od roku 1993 patří Camino de Santiago do seznamu světového dědictví UNESCO. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Experimenty s profesionálními běžci ukázaly, že při sprintu na 100 metrů jim kofein zrychlí čas v průměru o 0,14 sekundy. (foto: PixabayCC0)

Věda

K prachovým bouřím dochází na Marsu každoročně. Jednou zhruba za tři tamní roky, tedy 5,5 roku na Zemi, ovšem přijde opravdu masivní, tzv. globální bouře. (ilustrace: Getty Images)

Vesmír

Smrtící pasti číhající na archeology najdeme spíš ve filmech a počítačových hrách. (foto: Getty Images (Lucasfilm Ltd.)

Historie

Tento útvar známe i z našich lesů – pravděpodobně jde o hálku žlabatky dubové (Cynips quercusfolii) na listu dubu letního (Quercus robur). (foto: Shutterstock)

Příroda

Zhruba třetina všech dospělých uvádí některý z příznaků nespavosti a 6 až 10 % lidí trpí natolik závažnými symptomy, že splňují diagnostická kritéria pro poruchu spánku. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907