Za vůní knih nelze hledat jeden jediný prvek – jde totiž o celou směs nejrůznějších chemikálií použitých při vzniku svazků. „Aroma“ starých a nových knih se přitom liší: První zmíněné vydávají sladký odér s tóny vanilkových květů a mandlí, za což může rozpad chemických sloučenin v papíru, jako je benzaldehyd, vanilin, ethylhexanol, toluen a ethylbenzen. Samotný papír sestává z celulózy a malého množství ligninu, stavební složky dřeva, v důsledku jejíž oxidace časem získává nažloutlou patinu.
TIP: Vědci se pokoušejí definovat vůni knih jako součást kulturního dědictví
Za vůni nových knih pak vděčíme papíru a chemikáliím použitým při jeho výrobě. Například hydroxid sodný snižuje kyselost papíru, která vede k bobtnání vláken v dřevěné buničině, a tudíž ke znehodnocení materiálu. Různý odér potom vyvolávají také inkoust a lepidla ve vazbě.
VědaTechnologie pro dálkový průzkum LiDAR odhalila pozůstatky intenzivně osídlené krajiny dávné kultury Casarabe, v dnešní západní Amazonii. (foto: German Archaeological Institute, H. Prümers, CC BY 4.0)
PřírodaStřední Amerika
Asi nejobvyklejší (resp. nejsnáze množitelná a dostatečně barevná) rybka začátečníků je „paví očko“, „mečovka“ nebo „plata“. Právě ve středoamerických vodách žijí rozličné druhy snadno živorodých rybek, z nichž akvaristé vyšlechtili desítky či stovky barevných i tvarových variant.
Paví očko, gupka, čili živorodka duhová (Poecilia reticulata) žije ve sladké i brakické vodě a nejen díky tomu je velmi tolerantní ke kvalitě vody v akváriu. (foto: Shutterstock)