Výchova Habsburků: Chlapci měli prosadit svůj názor, dívky byly vedeny k mlčenlivosti

Habsburkové seděli na českém trůně bezmála čtyři sta let. Do dějin království však zasáhli mnohem dříve. Jako první vstoupil do povědomí Čechů Rudolf I. Habsburský, který roku 1278 porazil Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli. Ten ještě neuměl číst ani psát. Již Rudolfův syn Albrecht I. Habsburský však u svých synů kladl důraz i na vzdělání a na sklonku středověku procházeli mladí arcivévodové důkladným výukovým systémem. Na které dovednosti Habsburkové sázeli a jaké naopak stály téměř stranou jejich zájmu?

Od jezuitů na gymnázium

Studia arcivévodů a arcivévodkyň většinou začala kolem šestého roku života. Tehdy je měly na starosti ženy. Urozeným dětem vštěpovaly základy čtení a psaní. Pak přišly na řadu náročnější úkoly. Vyučování společenských i přírodních věd dlouho spočívalo na bedrech jezuitů.

V 19. století se denní program malých Habsburků začal podobat výuce na gymnáziu. Vychovatelé však patřili mezi stoupence konzervativních metod. Teprve císařovna Alžběta známá jako Sissi vymohla pro korunního prince Rudolfa liberální vychovatele z řad měšťanstva. Tím nadělala svému manželovi nemalé vrásky na čele. Zvídavý Rudolf pod vlivem svých pedagogů začal hovořit o omezení vlivu církve a šlechty, či dokonce o nastolení republiky. Takové řeči se Františku Josefu I. vůbec nezamlouvaly! 

Téměř všichni Habsburkové prošli jenom domácí výukou. Výjimku v tomto ohledu představoval až poslední vladař monarchie Karel I. Ten navštěvoval Skotské gymnázium ve Vídni. Konečně mohl člen vládnoucí dynastie porovnat své vědomosti se studenty z jiných rodin…

Jazyky především

Marie Terezie píše dopis svému synovi toskánskému vévodovi Leopoldovi. Zahrnuje ho radami nejen ohledně vládnutí, ale také týkajícími se výchovy jeho dětí. Podobné listy čekají i na další děti plodné panovnice. A v jakém jazyce spolu zasloužilá matka a její četní potomci vlastně komunikují? Přece ve francouzštině, hlavním konverzačním jazyce šlechty. Na její znalost kladou Habsburkové zvláštní důraz. Doma ve Vídni spolu ovšem členové rodiny mluví německy. Tu považuje většina Habsburků za svůj mateřský jazyk. V učebních osnovách však němčina chybí. Proč? Snad proto, že by zabírala prostor výuce jiných řečí, které musel každý šlechtic znát…

Kromě francouzštiny ovládali všichni arcivévodové a arcivévodkyně přinejmenším pasivně latinu, jazyk vzdělanců. Učili se také španělsky či italsky. Proč právě těmito řečmi? V tom hrála roli spřízněnost rakouských Habsburků se španělskými a italskými rody. Když se pak Habsburská monarchie rozrostla o české království a Uhry, přibyly k vyučovaným jazykům také čeština s maďarštinou. Dobrou znalostí češtiny se mohli pochlubit nejen Maxmilián II. nebo Rudolf II., ale také v Čechách nepříliš oblíbený Ferdinand III. nebo císař František Josef I. a korunní princ Rudolf. Manžel krásné Sisi také zdatně hovořil maďarsky, v čemž se mu vyrovnal i jeho nástupce Karel I.

Někteří Habsburkové se ani s touto pestrou paletou nespokojili a přidali k tomu dalších znalosti. Například Maxmilián I. a jeho vnuk Ferdinand I. se učili anglicky. Maxmilián I. si navíc osvojil slovinštinu, František Josef I. i jeho syn Rudolf se pyšnili také základní znalostí polštiny, k čemuž předposlední císař z rodu Habsburků přidal také klasickou řečtinu. 

Sebevědomý muž, skromná žena

Výuku potomků vládnoucí dynastie lze rozdělit zhruba do dvou fází. Od osmi do čtrnácti let se k hlavním předmětům řadilo čtení, psaní, cizí jazyky, náboženství, dějiny, zeměpis, matematika, hudba a tanec. Urození studenti se rovněž věnovali jízdě na koni, učili se zeměměřičství, stavbě válečných opevnění a šermu. Do učebního plánu postupně přibyla také metafyzika, logika, rétorika a základy práva. Na politiku přišla řada asi ve čtrnácti letech.

Tento způsob vzdělávání se ovšem týkal jen chlapců. To oni se připravovali na roli státníků, duchovních a válečníků. Arcivévodkyně tak důkladné vzdělání přece nepotřebovaly. Týkalo se to dokonce i Marie Terezie, která měla po svém otci Karlu VI. převzít vládu.

Zatímco muži si měli prosadit svůj názor, ženy byly vedeny k mlčenlivosti, skromnosti, píli a zručnosti. Učili se řízení domácnosti, výtvarnému umění, hudbě a zpěvu. Latina v jejich učebních osnovách sice nechyběla, jejich učitelé se však zaměřovali především na odříkávání latinských modliteb. Takovou výchovou tedy prošla jediná česká panovnice. Smrt otce ji proto na úlohu vládkyně rozsáhlého soustátí zaskočila naprostou připravenou.

Okázalá zbožnost

Ferdinand II. navštíví roku 1598 italskou Loretu. Ve zdejší bazilice se nachází takzvaná Svatá chýše, v níž podle legendy žila samotná Panna Marie. „Slibuji, že ze svých zemí vymýtím veškeré kacířství,“ zavazuje se panovník. Že svůj slib myslí naprosto vážně, pocítí zejména obyvatelé českého království. Stoupenci reformace musejí opustit své domovy nebo se pokorně vrátit do lůna římské církve, jinak se jim zle povede! Habsburkové si ve všech dobách dávají záležet na tom, aby šli lidem své říše příkladem ve víře a všemožnými prostředky podporovali katolickou církev. V 17. století, tedy v období protireformace, vznikne v mocném rodě zvláštní forma zbožnosti známá jako pietas austriaca.

Zpackaná výchova korunního prince

Všichni arcivévodové povinně absolvovali přednášky o válečném umění. Na mladší syny totiž často čekala vojenská kariéra. Jako členové panovnického rodu získávali v armádě téměř automaticky důstojnickou hodnost a skončili jako generálové kavalerie.

TIP: Bití, týrání hladem a ponižování: Tak vypadala výchova princů a princezen

Vojáka chtěl mít ze svého syna také císař František Josef I. Proto výchovu korunního prince Rudolfa svěřil generálmajorovi Leopoldu Gondrecourtovi. Voják se k následníkovi trůnu choval neobyčejně tvrdě. Nutil ho koupat se v ledové vodě, dlouhé hodiny mašírovat za jakéhokoli počasí a budil ho výstřelem z pistole! Jednou maličkého arcivévodu dokonce zavřel do obory a tvrdil mu, že se na něj řítí divoký kanec. Tyto výchovné metody Rudolf málem nepřežil. Ze spárů sadistického muže ho vysvobodila až jeho matka, které synovi přidělila osvícenější byť neurozené učitele.