„Vyděšené podsvinče z bažin“ je hlas neochotného letce chřástala vodního

26.07.2019 - Vladimír Šoltys

Zejména na jaře můžete z rákosí u našich rybníků často zaslechnout charakteristický hlasový projev chřástala vodního. Lidským očím ale zůstává tento pozoruhodný pták, jehož výrazným znakem jsou silné a rychlé nohy, většinou skryt

<p>Mělká voda s vrstvou rostlinného materiálu je prostředí, které chřástalům naprosto vyhovuje.</p>

Mělká voda s vrstvou rostlinného materiálu je prostředí, které chřástalům naprosto vyhovuje.


Reklama

Pod šmolkově modrou dubnovou oblohou dopadají první ranní paprsky slunce na rosou smáčené rákosí na břehu rybníka. Labutí pár s vykasanými perutěmi vehementně hájí kout, kde se chystá postavit hnízdo. Na hladině bojují samečci lysek svoje cákavé každoroční bitvy o samičky. Koruny rozkvetlých jív zářící lampičkami rozvitých kočiček hučí tisíci včelami a jen kousek pod sněhobílými oblaky se skřivani předhánějí v tom, kdo zazpívá krásnější part na oslavu nadcházejícího jara. Znenadání se z nejhustšího rákosí ozve kaskáda krátkých, postupně klesajících zvuků, které připomínají chrochtání a kvičení vylekaného podsvinčete. I to je typický jarní hlas našich rybníků.

Běžec po vodní hladině

Chřástala vodního (Rallus aquaticus) je mnohem snadnější slyšet, než spatřit. Je to velmi elegantní a obdivuhodný ptačí druh, který se dokonale přizpůsobil životu v hustých bažinných porostech. Jeho trup je jakoby ze stran zploštělý, což mu spolu s úžasnou mrštností umožňuje bleskurychle zmizet i v tom nejhustším porostu.

Barva opeření vytváří neuvěřitelně ladnou kombinaci, především šedomodrá hruď a břicho v kontrastu s jasně červeným zobákem. Mláďata chřástala jsou roztomilá černá kuřátka na obrovských nohou. V dospělosti jde o ptáka velikosti kosa s dlouhým tenkým nápadně červeně zbarveným zobákem. Stále nápadně dlouhé nohy z něj ovšem činí podstatně většího ptáka. Silné běhy jsou pro chřástala nepostradatelným vybavením. Díky nim dokáže na krátkou vzdálenost přeběhnout i vodní hladinu. Umí také zdatně plavat po hladině jako kachna, ale do otevřeného prostoru se pouští jen velmi nerad.

Agent a stavitel

Málokdo měl možnost pozorovat chřástala vodního ve volné přírodě. A pokud někdo měl to štěstí, bylo to na krátký okamžik, kdy vyplašeného ptáka zahlédl mizet v hustém porostu. Dodnes je to poměrně záhadný pták, o jehož životě mnoho nevíme. Takový tajný agent ptačí říše.

Ornitologové každopádně vypozorovali, že chřástalové na jaře přilétají často už v březnu. Jejich hlasové projevy nejsou zpočátku tak nápadné a hlasité a hnízdo je pečlivě skryté, nejčastěji v rákosové stoličce jen těsně nad vodní hladinou. Jeho dno je jako košík vypletené plochými listy rákosu a ostřice. Při stavbě a posléze i v sezení na vejcích se střídají oba partneři. Nad hnízdem je vždy vztyčena ze stébel rákosu nebo ostřice jakási stříška, aby do hnízda nebylo shora vidět.

Nemilosrdný loupežník i milovník „salátu“

Chřástalové sice patří spíše k nekrmivým druhům ptáků, ale i tak se zprvu oba rodiče musejí o malá kuřátka intenzivně starat. Nejenže jim přinášejí dostatečné množství potravy, ale v noci nebo v chladných dnech je musí chránit před nepřízní počasí. Teprve později musejí mláďata ve všech směrech stát na vlastních nohou.

Potrava chřástalů je především živočišná – drobný hmyz nebo larvy vodních živočichů. Dospělý jedinec ale nepohrdne ani drobnými obratlovci. Nalezené ptačí hnízdo s mláďaty dokáže vyplenit jako zkušený loupežník. Na podzim a v zimě si rád zpestří jídelníček rozmanitou rostlinnou potravou. Hnízdí dvakrát do roka. Ještě v době péče o mláďata z prvního hnízdění snáší samička druhou snůšku.

Přizpůsobivý světoběžník

Chřástal vodní je velmi přizpůsobivý druh. Důkazem je jeho rozšířen po celém starém světě od Islandu a Maroka až po dálný východ. Svědčí mu arktické podmínky stejně jako horka severní Afriky, ruské nížiny i náhorní planiny Tibetu. Cítí se dobře i v subtropických lesích zadní Indie. V takto širokém areálu výskytu byly popsány čtyři poddruhy chřástala vodního.

Celkem bylo po celém světě popsáno 145 druhů chřástalů. U nás kromě již zmiňovaného chřástala vodního žijí ještě další, podstatně vzácnější druhy: chřástal kropenatý, chřástal malý a chřástal nejmenší. K nejbližším příbuzným chřástala, do řádu krátkokřídlých, patří ale např. i lyska černá, slípka zelenonohá nebo také podstatně větší a nápadnější jeřáb popelavý.

Opatrnost starostlivých rodičů

Tvar zobáku i způsob života chřástalů připomíná novozélandského ptáka kiwi. Zobák je i u chřástala, spolu s jeho dlouhýma nohama, dalším nepostradatelným orgánem. Je neuvěřitelné, jak všestrannými způsoby ho dokáže využít. Poslouží mu jako pinzeta, hloubková sonda, držák, jehla nebo třeba hřeben. Slouží k získávání potravy nebo splétání hnízda.

Jak bylo již řečeno, chřástalové jsou velmi pečliví rodiče. O vejce i o mláďata se vzorně starají. Jsou zaznamenána pozorování, kdy opakovaně, například při fotografování hnízda, byly stvoly rákosu poodhrnuty a ohnuty pro lepší snímek. Dospělý pták pak vždy nejprve uvedl vše zpět do původního stavu a teprve potom zasedl zpět na snůšku. Když mají rodiče pocit, že vyrušování překročilo únosnou mez, postaví hnízdo nové a vejce do něj v zobáku přenesou. Při krmení mláďat jsou zase známy případy, kdy příliš velké sousto rodiče mláďatům nejprve „naporcovali“, a teprve poté znovu předložili k pozření.

Letec z nutnosti

Je s podivem, že pták, který tak nerad létá, je v našich podmínkách tažným druhem. Jeho nechuť k pohybu vzduchem se projevuje i v okamžicích ohrožení. Téměř vždy preferuje útěk před vzlétnutím. Česká populace zimuje nejčastěji ve středomoří a také, jak ukázaly výsledky kroužkování, v severozápadní Evropě a Británii. S postupným oteplováním přibývá případů zimování chřástala i v našich podmínkách. Mnohé populace chřástala netáhnou, ale přečkávají zimu v okolí nezamrzajících vod nebo termálních pramenů. Takové případy jsou známé třeba z Islandu nebo severozápadního Polska.

Jak uvidět chřástala

Chřástal vodní je v našich podmínkách běžně se vyskytující ptačí druh. Ke hnízdění mu stačí pár metrů čtverečních rákosu. Pokud ho ale chcete spatřit v jeho přirozeném prostředí, je třeba se obrnit trpělivostí indiánského lovce, vytrvalostí etiopského běžce, vynalézavost středoevropského podvodníka a k tomu se ještě stát rentiérem nebo nezaměstnaným, abyste na všechny ty pokusy ho spatřit měli čas.

TIP: Královny mělkých vod aneb Úchvatné potravní strategie volavek

Nejvhodnější doba je na jaře a na podzim, kdy potravní nabídka není optimální a nutí chřástala opustit útočiště hustých porostů. Nejvhodnější čas je pak brzy ráno nebo v podvečer. Chřástalové jsou ptáci aktivní i v noci. Jejich přítomnost na lokalitě zjistíte snadno. Z rákosí přece zakvičí vyděšené podsvinče!

Chřástal vodní (Rallus aquaticus)

  • Řád: Krátkokřídlí (Gruiformes)
  • Čeleď: Chřástalovití (Rallidae)
  • Rozšíření: Od severní Afriky a Pyrenejského poloostrova přes Evropu až k západosibiřským nížinám a centrální Asii. Izolované populace žijí v Číně, Tibetu a zadní Indii. V tomto širokém areálu výskytu byly popsány čtyři poddruhy.
  • Populace: Porovnáním hnízdního sčítání tohoto druhu v letech 1985–1989 a 2001–2003 byl zjištěn nárůst populace u nás o 50 %. V ČR je počet hnízdících páru odhadován na 600 až 1 200.
  • Dospělci: Samec se od samice zbarvením nijak neliší. Díky dlouhému zobáku a vysokým nohám působí podstatně větším dojmem, než ve skutečnosti je. Dospělý samec váží maximálně 170 g. Na jaře jeho šedomodré zbarvení krásně kontrastuje s červeným zobákem.
  • Způsob života: Žije velice skrytě, jednotlivé páry hnízdí jednotlivě v hustých vodních porostech. Pouze vzácně je možné je na okamžik zahlédnout, jak se mihnou v porostu. Přítomnost chřástala zaznamenáme spíše díky jeho typickému hlasovému projevu.
  • Potrava: Především živočišná: drobní bezobratlí, jako je vodní hmyz a jeho larvy, měkkýši, kroužkovci, korýši, pavouci, dokáže usmrtit i drobné obratlovce, rostlinná potrava především na jaře a na podzim, převážně zelené části rostlin.
  • Hnízdění: Začíná od začátku dubna až do půlky července, hnízdí dvakrát ročně, ke hnízdění mu stačí pár metrů čtverečních mělké vody zarostlé bažinnou vegetací. Hnízdo je skryté v rákosové stoličce nebo trsu ostřice nízko nad vodní hladinou. Snůšku tvoří obvykle 7 až 10, ale také až 12 vajec. Doba inkubace za účasti obou rodičů trvá 19 až 21 dní.
  • Mláďata: Po dobu několika dnů se mláďata s rodiči vracejí na hnízdo. O vylíhlá mláďata se samec i samice starají společně, dokonce se na výchově podílejí i starší mláďata z prvního hnízdění.
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Vladimír Šoltys

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Celkový pohled na triéru plnou lidí. Všimněte si, jak málo prostoru mají veslaři kolem sebe.

Zajímavosti

Šťáva z granátového jablka je nejen chutná, ale i zdravá. Zvláště pak pro novorozence.

Věda

Idylicky průzračná voda jezera, které je podle objemu vody desátým největším jezerem světa.

Příroda

Vizualizace systému Beta Pictoris.

Vesmír

Koutník jedovatý (Loxosceles reclusa) se rád zdržuje v domácnostech. Ačkoli není agresivní, může mít jeho kousnutí vážné následky.

Revue

Zvěsti se ve vesnických hospodách šířily prostřednictvím letáků, ale také díky očitým svědkům, kteří se neváhali o zážitky podělit.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907