Vynález sedláka a kováře aneb Jak bratranci Veverkové vymysleli ruchadlo
Co vznikne, když dají hlavy dohromady člověk od pluhu s mistrem od kovadliny? Přeci ruchadlo! První prototyp spatřil světlo světa v roce 1827 a veřejnosti se představil na malém políčku za kovárnou na kraji vesničky Rybitví u Pardubic
V případě klasického pluhu se při práci odděluje zemina asymetrickou radlicí, na niž navazuje odvalová deska, která zeminu obrací na jednu stranu. Místo toho ruchadlo spojuje radlici a odvalovou desku do jednoho, mírně válcovitě prohnutého tělesa. To ornici nejen krájí a obrací, ale také drolí a kypří.
Jak zjednodušit orbu
Autoři nápadu byli dva a vešli do historie jako bratranci Veverkové, mladší František (1799–1849) byl sedlák, který neustále něco vylepšoval, zatímco Václav (1796–1849) se živil jako kovář. Oba hnala touha proces orby co nejvíce usnadnit.
Po řadě zkoušek dospěli v roce 1827 k finální podobě ruchadla. Jejich nadšení nad výsledkem bylo obrovské. Obsluha vyžadovala méně námahy než jiná, tehdy běžně využívaná oradla, a hlavně se snížily požadavky na tažnou sílu. A jako bonus navíc docházelo i ke zjednodušení kultivace ornice. Jejich ruchadlo se později stalo jedním ze základních typů takzvaných plužních těles většiny konstruovaných pluhů.
A proč právě ruchadlo? Název ruchadlo (někdy se uvádí také rucháč) prý vznikl podle tradice naprosto spontánně, a to právě po prvním předvedení vynálezu, který „ruchal“, tedy drobil a rozrušoval půdu.
Přelomový vynález?
Ano i ne… Ruchadlo na jednu stranu vyhovovalo navyklým způsobům orby i ekonomickým možnostem zemědělců, kteří si orební nářadí dovedli vyrobit sami nebo tak činili za pomoci místních řemeslníků. Přesto historikové nadšení interpretů ruchadla coby vynálezu zlomového významu mírní, protože nemá univerzální využití. Orba s tímto typem plužního tělesa se osvědčila hlavně na lehkých a středně těžkých půdách.
TIP: Od bláznivého nápadu k hitu: Kde se vzaly kolečkové brusle?
Podle doktorky Hany Vincenciové z Východočeského muzea v Pardubicích je mnohem zajímavější jiná věc, a to společenské a životní podmínky, postavení a vzdělání tvůrců ruchadla. K nápadu totiž dospěli bez odborného školení a vycházeli přitom pouze z vlastních zkušeností a postřehů. To také nejspíše bylo důvodem, proč jim bylo autorství vynálezu přiznáno teprve až mnoho let po jejich smrti. Výraznou měrou se na tom podílely české vlastenecké kruhy.
