Vynálezy, které lidé nechtěli: Alfred Wegener a jeho země v pohybu

15.08.2019 - Kateřina Helán Vašků

Jeho současníci ho považovali za snílka a blouznivce stiženého motolicí. Alfred Wegener zemřel, aniž by se dozvěděl, že jeho teorie bude potvrzena

<p>Alfred Lothar Wegener byl německý vědec, který se zabýval mnoha vědními obory, světového uznání a věhlasu došel v geologii a v meteorologii. Jeho nejvýznamnějším přínosem byla teorie kontinentálního driftu. </p>

Alfred Lothar Wegener byl německý vědec, který se zabýval mnoha vědními obory, světového uznání a věhlasu došel v geologii a v meteorologii. Jeho nejvýznamnějším přínosem byla teorie kontinentálního driftu. 


Reklama

Alfred Wegener byl německý meteorolog a geolog, ale také astronom a geofyzik, který se narodil v Berlíně v roce 1880. V roce 1912 předložil na valné hromadě Jednoty geologů ve Frankfurtu úvahu o soustavném posouvání kontinentů. A způsobil tím skandál. Ještě během jeho výkladu odborní kolegové vyskakovali a horlivě diskutovali nad nesmyslností Wegenerovy vize. Ten svůj objev postavil hlavně na nálezech tehdy hojně publikovaných zkamenělin fauny a flóry, identických na rozdílných kontinentech. 

Původní euforii z objevu brzy vystřídalo tvrdé vystřízlivění. Vědci odmítli byť jen připustit, že by na jeho teorii mohlo být něco pravdy, a ve svých urážkách byli skutečně vynalézaví: Wegener se od svých vědeckých kolegů dozvěděl, že jeho objev je „sen velkého básníka“, on sám „člověk stižený motolicí, co blouzní v horečce“ a jeho bádání se koneckonců „provádělo nevyhovujícími prostředky“.

Průkopník nové teorie se však s názory kolegů nehodlal smířit a svoji práci Vznik pevnin a oceánů, kde mimo jiné hovoří o takzvaném Urkontinentu neboli jednolitém prapředkovi všech kontinentů (dnes známému jako Pangea), publikoval v průběhu následujících let celkem čtyřikrát.

Od nepřejícných kolegů geologů si také jezdil odpočinout na expedice do dalekého Grónska, kde se zabýval zkoumáním polární cirkulace vzduchu. Poslední expedice v roce 1930 se mu však stala osudnou – zahynul při návratu od skupiny svých spolupracovníků, kterým vezl zásoby.

TIP: Pokrok lemovaný omyly: Rozpínající se Země a další překonané teorie

K teorii kontinentálního driftu se vrátil až koncem padesátých let anglický experimentální fyzik Patrick Blackett (1897–1974) a nakonec jí daly za pravdu až geologické objevy v šedesátých letech. Teprve tehdy byl Wegener uznán za otce jedné ze zásadních vědeckých revolucí dvacátého století.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Wikipedie



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Startup Vow Food z australského Sydney vyprodukoval jako první na světě maso z buněk vyhynulého mamuta. (ilustrace: Wikimedia Commons, Thomas QuineCC BY-SA 2.0)

Věda
Zajímavosti

Chcete-li zahlédnout vzdálené galaxie, neobejdete se bez dalekohledu s objektivem o průměru alespoň 10 cm, lépe však 15 cm, a nad hlavou byste měli mít dostatečně tmavou oblohu. (ilustrační foto: Unsplash, Simon Delalande, CC0)

Vesmír

Ostrov Sokotra, kde se poddruhu Adenium obesum subsp. Socotranum daří, leží asi 240 km od pobřeží Somálska. Politicky je ovšem ostrov součástí Jemenské republiky. (foto: Shutterstock)

Příroda

Socha Juraje Jánošíka z roku 1919 ve Smetanových sadech v Hořicích v Královéhradeckém kraji. (foto: Wikimedia Commons, Ben SkálaCC BY-SA 3.0)

Historie

Dědeček kakadu

Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.

Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ HarrisonCC BY-SA 4.0)

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907