Výstřely mezi horskými velikány: Bitva v Alpách v posledních měsících války (2)

Boje v Alpách na francouzsko-italském pomezí, které se odehrály v samém závěru druhé světové války, rozhodně nepatří k nejznámějším bitvám tohoto konfliktu. Přesto jsou v řadě aspektů velmi zajímavé – například nasazením obrněné techniky ve vysokohorském prostředí

05.09.2023 - Jiří Michlíček



Jednou z klíčových oblastí druhé bitvy v Alpách se stal horský masiv Authion severně od městečka Sospel. Jeho středobodem jsou vrcholy La Forca (2 078 m n. m.) a stejně vysoký Pointe des Trois Communes, přičemž se u nich nachází celá řada novějších i starších pevnostních staveb. Ty držel zejména prapor německé 34. pěší divize, který podporovalo dělostřelectvo a menší útvary italské 2. pěší divize „Littorio“.

Úvodní část: Výstřely mezi horskými velikány: Bitva v Alpách v posledních měsících války (1)

Tanky v akci 

Útok na Authion zahájili vojáci 1. divize Svobodné Francie za úsvitu 10. dubna 1945. Francouzští dělostřelci začali ostřelovat opevnění na La Forca, avšak kvůli nedostatečné ráži svých zbraní nedokázali betonovým pevnostem způsobit vážnější škody. Následně proti masivu zahájily postup dvě roty pěchoty, jenže němečtí obránci se nenechali zaskočit a uštědřili jim krvavé ztráty. 

Problémy útočníkům působil především jeden z pancéřových zvonů, který se podařilo vyřadit až odpoledne s pomocí speciálního úderného oddílu. Francouzi na masivu mimo jiné nasadili také lehké tanky M5 Stuart, kterým čistil cestu buldozer. Authion se tak stal jedním z nejvýše položených evropských bojišť, na kterém našla uplatnění obrněná technika. Ani to nicméně nevedlo k většímu úspěchu. Během prvního dne se nepodařilo výrazněji ohrozit bojeschopnost německé obrany, a to ani za cenu těžkých ztrát – Francouzi přišli o 66 padlých a raněných.

Bozooky, plamenomety a minomety

Další den začal několika německými protiútoky, nicméně iniciativu stále drželi Francouzi, kteří opět nasadili několik tanků a také oddíl speciálně určený k dobývání pevností, k čemuž byli jeho vojáci náležitě vyzbrojeni bazukami, plamenomety a minomety se zadýmovací municí. Kombinovaným tlakem se jim postupně dařilo Němce vytlačovat z jejich pozic, až se nakonec obránci kolem 18. hodiny z většiny opevněných míst stáhli. Jako poslední se o půl deváté večer po masivním dělostřeleckém ostřelování vzdala posádka staré reduty na Pointe des Trois Communes a Francouzi tak Authion definitivně ovládli. 

Zatímco obránci přišli zhruba o 100 mužů, útočníci měli ztráty dvojnásobné. Němečtí zajatci později vypověděli, že je přítomnost francouzských tanků v horách velmi překvapila, neboť tamní terén nepovažovali za vhodný pro činnost obrněných složek. 

Posledním místem vážných bojů druhé bitvy o Alpy se stal průsmyk Maddalena, Francouzi nazývaný Col de Larche. Ten střežilo několik moderních objektů Maginotovy linie obsazených německými a italskými vojáky. Francouzi zaútočili 22. dubna kombinovanými silami horské pěchoty, jízdního průzkumného oddílu a také dělostřelectva a letectva, přičemž se jim podařilo po palebné přípravě obsadit vesničku Larche, a po krátkém boji ovládli i pevnost Roche-la-Croix. Následujícího dne útočníci po provedení průzkumu zjistili, že další objekt „maginotky“ Saint-Ours Haut Němci opustili a bylo jej možné obsadit bez boje. To poslední z velkých pevností – Saint-Ours Bas – museli vzít francouzští vojáci ztečí.

Poválečná dohra 

I když všechny hlavní pevnosti v průsmyku Maddalena padly, oblast stále nebyla bezpečná a zbývalo ještě zlikvidovat poslední hnízda odporu. Šestadvacátého dubna mělo dojít k úderu na samotné sedlo, jenže průzkum zjistil, že nepřítel ustoupil. Francouzi v této oblasti za čtyři dny bojů přišli o 15 padlých a 38 zraněných, zatímco Němci a Italové ztratili 34 mrtvých a zhruba 150 zajatých. 

Po pádu Osy dostaly francouzské jednotky od Spojenců svolení postoupit až 30 km do hloubky italského území, nicméně de Gaullovi muži to v některých případech ignorovali a dostali se ještě dál – týkalo se to například i údolí Aosty. Vrchní velitel spojeneckých sil ve Středomoří polní maršál Harold Alexander přikázal generálu Paulu-André Doyenovi, aby stáhl své síly za italsko-francouzskou hranici, ten to ale podle de Gaullova pokynu odmítl. Do sporu musel zasáhnout dokonce i americký prezident Harry Truman, který Francouzům oznámil, že v případě neuposlechnutí jim budou zastaveny veškeré dodávky munice, zbraní a vojenského materiálu.

Hned následujícího dne dorazil k jednání na Alexanderovo velitelství francouzský generál Alphonse Juin a výsledkem schůzky se stalo okamžité stažení Doyenových vojáků z údolí Aosty a z města Susa. Aby si však Francouzi mohli zachovat tvář, mohli maximálně o měsíc pozdržet ústup z dalších oblastí. Když tak učinili, skončila definitivně jak druhá bitva o Alpy, tak i celá italská kampaň.


Další články v sekci