Reklama


Výstřely před mikrofonem (1): Co předcházelo akci „Gliwice“

18.12.2016 - Bruno Solařík

Říšský kancléř si 22. srpna 1939 sezval do Berchtesgadenu shromáždění nejvyšších admirálů a generálů. Svěřil se jim že k válce musí dojít ještě za jeho života. Došlo k ní za týden. Bylo však zapotřebí najít k ní záminku

Invaze do Polska -<p>Podle gliwické „legendy“ vlastně útočilo Polsko, takže Německo se muselo bránit a „pomstít“ polské bezpráví spáchané na Říši.</p>
Invaze do Polska -

Podle gliwické „legendy“ vlastně útočilo Polsko, takže Německo se muselo bránit a „pomstít“ polské bezpráví spáchané na Říši.


Reklama

Šlo o válku proti Polsku. V březnu 1939, po Hitlerově okupaci zbytku českých zemí, se od Německa odvrátily Francie a Británie, které s ním předtím podepsaly mnichovskou dohodu. Oba státy v dubnu deklarovaly garanci nezávislosti několika evropských zemí v čele s Polskem. Poláci, kteří nechtěli ani slyšet o pokojném vydání Gdaňsku Němcům, západní garance přijali. To rozčílilo Hitlera, který začal na Poláky, k nimž ho od roku 1934 vázala smlouva o neútočení, pohlížet ještě víc jako na nepřátele.

Gdaňsk a koridor, spojující Polsko s pobřežím Baltu, si nyní hodlal vzít silou. A stejně tak zbytek Polska. Plán Weiss („Bílý“) podepsal už 3. dubna 1939. Když se 11. srpna italský zahraniční ministr Ciano zeptal německého kolegy: Tak Ribbentrope, co chcete? Koridor nebo Gdaňsk?“, Ribbentrop odpověděl: „Teď už nic, chceme válku.“

Vraťme se však do Obersalzbergu, kde Hitler 22. srpna 1939 oznámil generalitě Wehrmachtu, že válka musí začít ještě za jeho života – tedy hned. Šokovaným generálům, obávajícím se kampaně na dvou frontách, vůdce toho dne oznámil, že nazítří dojde mezi Německem a jeho úhlavním nepřítelem SSSR k uzavření paktu o neútočení. 

„Nyní můžeme v klidu na Polsko zaútočit,“ prohlásil, „protože Británie a Francie mu bez podpory Ruska na pomoc nepůjdou.“ I Hitler sám chápal, že kdyby zaútočil jen tak, bez jakéhokoli zdůvodnění, takovou agresi by musel celý svět odsoudit, i kdyby nechtěl. Zámika musela pro formu existovat za každou cenu. Na setkání s generály Hitler už věděl, o co půjde. Řekl tehdy: „K zahájení války připravím propagandistický důvod.“

Dobře zrežírovaná příprava

Jednu z provokačních operací, předcházející Gliwicím a vedoucích ke druhé světové válce, si vzal na starosti sám Hitler. Rozhodl se Brity zastrašit. Za tím účelem přijal 26. srpna Göringem dohozeného zprostředkovatele mezi Berlínem a Londýnem s Paříží – švédského podnikatele Johana Birgera Dahleruse. Ten po válce popsal, jak proběhlo jejich setkání:

„Hitler naslouchal a nepřerušoval mne, ale pak náhle vstal a velmi rozrušeně a nervózně přecházel po místnosti a jakoby pro sebe si říkal, že Německu se nedá odolat… Vyrážel rychle ze sebe: ‚Jestliže dojde k válce, pak budu stavět ponorky, stavět ponorky, ponorky, ponorky.‘ Potom se dal dohromady, zvýšil hlas, jako kdyby se obracel na četné posluchačstvo, a vykřikl: ‚Budu stavět letadla, stavět letadla, letadla, letadla a naprosto zničím své nepřátele.‘

Když jsem už myslel, že konečně přistoupí k věci, zastavil se v koutě a rozhazuje rukama zase začal křičet: ‚Chce-li Anglie bojovat rok, budu bojovat rok! Chce-li Anglie bojovat dva roky, budu bojovat dva roky!‘ Tu se na chvíli odmlčel, divoce koulel očima, pak křičel ještě hlasitěji: ‚A chce-li Anglie bojovat tři roky, budu bojovat tři roky. A když bude třeba, budu bojovat deset let!‘ řval nakonec jako smyslů zbavený a přitom udeřil pěstí do prázdna, až se celý zapotácel. Poté se náhle uklidnil. Zdvořile mě požádal, abych jel ihned do Londýna a osvětlil tam jeho stanovisko.“

Hitlerův vabank

Následně pak Hitler svým podřízeným pyšně vysvětlil: „Teď si myslí, že jsem blázen.“ A dodal: „Nebudou si nic začínat s bláznem.“ „Přestaňme hrát vabank,“ varoval pak Hitlera vyčerpaný Göring. Vůdce odpověděl: „To je jediná hra, kterou jsem kdy hrál – vabank o všechno.“ Dne 31. srpna ve 12.40 podepsal Hitler Směrnici č. 1: „Nyní, když byly vyčerpány všechny politické možnosti pro smírné řešení situace na východní hranici, jež je pro Německo nesnesitelná, rozhodl jsem se pro řešení silou.“

Večer vyslovil smluvené heslo Fall Weiss a šel spát. Tou dobou se začal naplňovat jeho „propagandistický důvod“. V tajných materiálech se jmenoval Operace Himmler. Jméno dostala po říšském vedoucím SS Heinrichu Himmlerovi, který ji zosnoval jako utajenou akci, a to spolu s šéfem Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst – SD) Reinhardem Heydrichem a šéfem gestapa Heinrichem Müllerem.


Pokračování: Výstřely před mikrofonem (2): Gliwická tragédie v předvečer války (vychází 19. prosince)


Sestávala z řady provokačních kroků proti Polsku, „akce Gliwice“ byla jen jedním z nich. Vedením samotné operace pověřili Alfreda Naujockse, mladého důstojníka SS a příslušníka SD, který se těšil Himmlerově naprosté důvěře. Před akcí se Naujocks skrýval v Opelnu, malém německém městečku nedaleko tehdejších polských hranic.

Dokončení zítra

  • Zdroj textu:

    II. světová - Speciál, Speciální jednotky

  • Zdroj fotografií: Wikipedia-Bundesarchiv

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Souboje vozatajů bývaly nesmírně vypjaté. Závodníci si mohli vydělat ohromné peníze, stejně tak ovšem často končili jako mrzáci.

Zajímavosti

Přímo v Terezíně zemřelo kolem 40 000 osob, dalších 87 000 odtud nacisté odeslali do vyhlazovacích táborů.

Historie
Zajímavosti
Věda

Planeta WASP-69b s heliovým ohonem u své hvězdy

Vesmír
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907