Výstřely před mikrofonem (1): Co předcházelo akci „Gliwice“

18.12.2016 - Bruno Solařík

Říšský kancléř si 22. srpna 1939 sezval do Berchtesgadenu shromáždění nejvyšších admirálů a generálů. Svěřil se jim že k válce musí dojít ještě za jeho života. Došlo k ní za týden. Bylo však zapotřebí najít k ní záminku

<p>Podle gliwické „legendy“ vlastně útočilo Polsko, takže Německo se muselo bránit a „pomstít“ polské bezpráví spáchané na Říši.</p>

Podle gliwické „legendy“ vlastně útočilo Polsko, takže Německo se muselo bránit a „pomstít“ polské bezpráví spáchané na Říši.


Reklama

Šlo o válku proti Polsku. V březnu 1939, po Hitlerově okupaci zbytku českých zemí, se od Německa odvrátily Francie a Británie, které s ním předtím podepsaly mnichovskou dohodu. Oba státy v dubnu deklarovaly garanci nezávislosti několika evropských zemí v čele s Polskem. Poláci, kteří nechtěli ani slyšet o pokojném vydání Gdaňsku Němcům, západní garance přijali. To rozčílilo Hitlera, který začal na Poláky, k nimž ho od roku 1934 vázala smlouva o neútočení, pohlížet ještě víc jako na nepřátele.

Gdaňsk a koridor, spojující Polsko s pobřežím Baltu, si nyní hodlal vzít silou. A stejně tak zbytek Polska. Plán Weiss („Bílý“) podepsal už 3. dubna 1939. Když se 11. srpna italský zahraniční ministr Ciano zeptal německého kolegy: Tak Ribbentrope, co chcete? Koridor nebo Gdaňsk?“, Ribbentrop odpověděl: „Teď už nic, chceme válku.“

Vraťme se však do Obersalzbergu, kde Hitler 22. srpna 1939 oznámil generalitě Wehrmachtu, že válka musí začít ještě za jeho života – tedy hned. Šokovaným generálům, obávajícím se kampaně na dvou frontách, vůdce toho dne oznámil, že nazítří dojde mezi Německem a jeho úhlavním nepřítelem SSSR k uzavření paktu o neútočení. 

„Nyní můžeme v klidu na Polsko zaútočit,“ prohlásil, „protože Británie a Francie mu bez podpory Ruska na pomoc nepůjdou.“ I Hitler sám chápal, že kdyby zaútočil jen tak, bez jakéhokoli zdůvodnění, takovou agresi by musel celý svět odsoudit, i kdyby nechtěl. Zámika musela pro formu existovat za každou cenu. Na setkání s generály Hitler už věděl, o co půjde. Řekl tehdy: „K zahájení války připravím propagandistický důvod.“

Dobře zrežírovaná příprava

Jednu z provokačních operací, předcházející Gliwicím a vedoucích ke druhé světové válce, si vzal na starosti sám Hitler. Rozhodl se Brity zastrašit. Za tím účelem přijal 26. srpna Göringem dohozeného zprostředkovatele mezi Berlínem a Londýnem s Paříží – švédského podnikatele Johana Birgera Dahleruse. Ten po válce popsal, jak proběhlo jejich setkání:

„Hitler naslouchal a nepřerušoval mne, ale pak náhle vstal a velmi rozrušeně a nervózně přecházel po místnosti a jakoby pro sebe si říkal, že Německu se nedá odolat… Vyrážel rychle ze sebe: ‚Jestliže dojde k válce, pak budu stavět ponorky, stavět ponorky, ponorky, ponorky.‘ Potom se dal dohromady, zvýšil hlas, jako kdyby se obracel na četné posluchačstvo, a vykřikl: ‚Budu stavět letadla, stavět letadla, letadla, letadla a naprosto zničím své nepřátele.‘

Když jsem už myslel, že konečně přistoupí k věci, zastavil se v koutě a rozhazuje rukama zase začal křičet: ‚Chce-li Anglie bojovat rok, budu bojovat rok! Chce-li Anglie bojovat dva roky, budu bojovat dva roky!‘ Tu se na chvíli odmlčel, divoce koulel očima, pak křičel ještě hlasitěji: ‚A chce-li Anglie bojovat tři roky, budu bojovat tři roky. A když bude třeba, budu bojovat deset let!‘ řval nakonec jako smyslů zbavený a přitom udeřil pěstí do prázdna, až se celý zapotácel. Poté se náhle uklidnil. Zdvořile mě požádal, abych jel ihned do Londýna a osvětlil tam jeho stanovisko.“

Hitlerův vabank

Následně pak Hitler svým podřízeným pyšně vysvětlil: „Teď si myslí, že jsem blázen.“ A dodal: „Nebudou si nic začínat s bláznem.“ „Přestaňme hrát vabank,“ varoval pak Hitlera vyčerpaný Göring. Vůdce odpověděl: „To je jediná hra, kterou jsem kdy hrál – vabank o všechno.“ Dne 31. srpna ve 12.40 podepsal Hitler Směrnici č. 1: „Nyní, když byly vyčerpány všechny politické možnosti pro smírné řešení situace na východní hranici, jež je pro Německo nesnesitelná, rozhodl jsem se pro řešení silou.“

Večer vyslovil smluvené heslo Fall Weiss a šel spát. Tou dobou se začal naplňovat jeho „propagandistický důvod“. V tajných materiálech se jmenoval Operace Himmler. Jméno dostala po říšském vedoucím SS Heinrichu Himmlerovi, který ji zosnoval jako utajenou akci, a to spolu s šéfem Bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst – SD) Reinhardem Heydrichem a šéfem gestapa Heinrichem Müllerem.

Dokončení: Výstřely před mikrofonem (2): Gliwická tragédie v předvečer války

Sestávala z řady provokačních kroků proti Polsku, „akce Gliwice“ byla jen jedním z nich. Vedením samotné operace pověřili Alfreda Naujockse, mladého důstojníka SS a příslušníka SD, který se těšil Himmlerově naprosté důvěře. Před akcí se Naujocks skrýval v Opelnu, malém německém městečku nedaleko tehdejších polských hranic.

Reklama

  • Zdroj textu:

    II. světová - Speciál, Speciální jednotky

  • Zdroj fotografií: Wikipedia-Bundesarchiv

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907