Vzhůru za hvězdným prachem: Úspěšný návrat americké sondy Stardust

- Vít Straka

Když se 15. ledna 2006 vracelo na Zemi pouzdro americké sondy Stardust se vzorky kometárního prachu, pokořilo rekord v nejrychlejším vstupu do atmosféry objektem vyrobeným lidskou rukou. Hodnotou 46 446 km/h tak překonalo návrat Apolla 10 od Měsíce v květnu 1969

<p>Vizualizace setkání sondy Stardust s vlasaticí.</p>

Vizualizace setkání sondy Stardust s vlasaticí.

15 . 1 . 2006

Reklama

Sondu Stardust neboli „hvězdný prach“ vynesla v únoru 1999 raketa Delta II z mysu Canaveral vstříc kometě Wild 2. Vlasatice se dlouho pohybovala poměrně daleko od Slunce, mezi dráhami Jupitera a Uranu. Během blízkého průletu kolem prvního zmíněného v roce 1974 ji však gravitace obří planety „uvěznila“ ve vnitřních partiích naší soustavy, takže se Wild 2 stala snáz dosažitelnou pro pozemské sondy. V době příletu automatu Stardust měla za sebou teprve pět přiblížení k centrální hvězdě, a materiál na jejím povrchu tak představoval poměrně zachovalou památku na vznik Sluneční soustavy asi před 4,5 miliardy roků

Rakety na vzorky

V roce 2003 se průzkumník Stardust dostal k malé planetce 5535 Annefrank, nesoucí jméno židovské dívky, kterou proslavil deník psaný v úkrytu za druhé světové války. Sonda u tělesa ještě před příletem k hlavnímu cíli otestovala své přístroje, navigaci a manévrování. 

Kromě vědeckých zařízení a snímací kamery s vysokým rozlišením nesla přístroj pro bezpečný sběr okolních částeček prachu. Podobal se dvěma vysouvacím tenisovým raketám, jež však nevyplňovala síťka, nýbrž aerogel – pevná hmota na bázi křemíku, připomínající houbu a tvořená převážně prázdným prostorem. Když se totiž automat pohyboval v blízkosti komety, částice prachu létaly okolo zhruba šestinásobně rychleji než střely z pušky. Vědci se proto obávali znehodnocení vzorků v důsledku dopadu takovou rychlostí na nějaký pevný lapač. 

Čas rozbalit dárky

Kometu Wild 2 dostihla sonda na Silvestra roku 2003 a vstoupila do její komy, tedy do oblaku prachu a plynu obklopujícího aktivní kometární jádro. Za další dva dny se k jádru ocitla nejblíž, asi na 250 km. „Tenisové rakety“ s aerogelem se vysunuly už na Štědrý den a pouhých šest hodin po maximálním přiblížení k povrchu vlasatice, 2. ledna 2004, se již získané vzorky prachu nacházely v návratovém pouzdru. Palubní kamera navíc během manévrování okolo jádra pořídila 72 záběrů s vysokým rozlišením. 

Patnáctého ledna 2006 se automat Stardust vrátil k Zemi a z jeho konstrukce se oddělilo zmíněné pouzdro o hmotnosti asi 46 kg, vybavené tepelným štítem a padákem. Přistálo hladce v oblasti testovací a výcvikové základny vojenského letectva, v poušti státu Utah. Za pouhé dva dny již vzácný náklad z kosmu spočíval v Johnsonově středisku NASA v Houstonu a vědci se mohli pustit do „rozbalování dárků“. Pátrat v aerogelu po kometárních částečkách nebyl až takový problém, protože každá z nich zanechala v substanci letovou stopu asi o 200násobku své délky. 

Životodárné meteory

V materiálu se podařilo nalézt nový typ organických látek, které byly ovšem na primitivnější bázi, než jaké nacházíme například ve zbytcích meteoritů na zemském povrchu. Opět nás to vrací ke staré teorii, že některé ingredience pro zrod života zanesly na naši planetu právě komety a meteory. Badatelé ve vzorcích rovněž objevili nepravidelné částice bohaté na hliník a vápník, v nichž rozpoznali jeden z nejstarších materiálů ve Sluneční soustavě, vznikající za velmi vysokých teplot při formování hvězd. 

TIP: Sonda Stardust přinesla prachové částice z časů raného vesmíru

Mateřská sonda Stardust byla po odpojení návratové kapsle uvedena do hibernace a po zajištění dalšího financování jejího provozu zamířila ještě k jedné kometě – Tempel 1. V únoru 2011 tam zkoumala přirozené změny kráteru, který ve vlasatici o šest let dřív vyhloubil nárazový projektil automatu Deep Impact. Oficiálně mise Stardust skončila záhy poté, v březnu 2011. Nefunkční sonda dodnes krouží okolo Slunce, k Zemi by se však již neměla přiblížit víc než na 250 milionů kilometrů. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kvůli nádoru nemohou tasmánští čerti žrát, a brzy tak hynou hlady. Vědci ale nedávno zjistili, že u některých ďáblů již tělo na rakovinu reaguje tvorbou protilátek.

Zajímavosti
Věda

Podle dat sondy InSight se Mars se třese více než Měsíc a o něco méně než Země.

Vesmír

Takarkori, jihozápadní Libye

Věda

Řada vojáků odmítla bojovat za císaře pána a místo nejisté budoucnosti na frontě raději dezertovala.

Historie

Hnízda hýlů mexických (Haemorhous mexicanus) přivedla zoology k závěru, že nikotin je v dlouhodobém horizontu škodlivý i ptákům

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907