Z letounu vypouštěná raketa Pegasus XL vynesla tajný satelit vesmírných sil

15.06.2021 - Stanislav Mihulka

<p>Připojování rakety Pegasus XL se satelitem TacRL-2 k mateřskému letounu Lockheed L-1011 TriStar „Stargazer“.</p>

Připojování rakety Pegasus XL se satelitem TacRL-2 k mateřskému letounu Lockheed L-1011 TriStar „Stargazer“.


Reklama

Northrop Grumman Pegasus je pozoruhodný systém pro vynášení téměř půltunových nákladů na nízkou oběžnou dráhu, který využívá raketu Pegasus XL, vypouštěnou z mateřského letounu Lockheed L-1011 TriStar „Stargazer“. Nelétá do vesmíru často, ale jeho náklad obvykle stojí za pozornost.

Raketa Pegasus XL vyrazila do kosmu po téměř dvou letech. Mateřský letoun s raketou tentokrát startoval v neděli 13. června 2021 z kalifornské Vandenbergovy základny vesmírných sil. Raketa Pegasus XL, poháněná pevným palivem, se oddělila zhruba ve výšce 12 kilometrů nad Pacifikem a zamířila na oběžnou dráhu s vojenským nákladem, který se úspěšně dostal na místo určení.

Vesmírné lety rychlé reakce

Tímto nákladem byl utajovaný armádní satelit mise Tactically Responsive Launch-2 (TacRL-2), která je součástí vývoje technologií a postupů pro rychlé vypouštění satelitů v případě potřeby. Cílem programu je získat schopnost vynést satelit do 21 dnů. Misi připravila skupina Space Safari vesmírných sil, jejímž úkolem je zajistit pohotové starty do vesmíru, které budou reagovat na aktuální situaci. 

TIP: Ve službách Pentagonu: Raketa SpaceX poprvé vynesla tajný armádní satelit

V současné době se lety do vesmíru obvykle plánují celé roky dopředu. Pro vojenské účely jsou takové lhůty ale příliš dlouhé, a proto by rádi měli možnost v případě potřeby velmi rychle připravit a vypustit satelit, například v náhlém konfliktu anebo při rozsáhlé katastrofě. Zatím se jim to daří. Americké vesmírné síly s misí TacRL-2 zvládly první let do vesmíru rychlé reakce.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907