Z nepřítele spojenec: Nádorový enzym by mohl chránit před cukrovkou
Vědci z Mayo Clinic využili obranný trik nádorových buněk k ochraně inzulinových buněk před imunitním útokem, čímž otevřeli novou cestu k prevenci cukrovky 1. typu.
Tajemství úspěchu nádorů v jejich zkázonosném díle spočívá do značné míry v tom, že se dovedou vyhnout útoku imunitního systému pacienta. V průběhu času se ukázalo, že rakovinné buňky využívají celou řadu triků, jimiž mohou imunitní systém obejít. Jedním z těchto triků je, že buňky nádorů „navěsí“ na svůj povrch molekuly kyseliny sialové. Tyto molekuly slouží jako účinná výstraha pro imunitní systém, že mají dotyčnou buňku nechat na pokoji, což normálně slouží jako obrana před přílišnou aktivitou imunity.
Za přípravu molekul kyseliny sialové je zodpovědný enzym ST8Sia6. Stává se ale, že nádorové buňky vyrábějí většího množství tohoto enzymu a v důsledku toho jsou celé ověšené molekulami kyseliny sialové. Proto je imunitní systém ignoruje.
Rakovinný trik ve službách medicíny
Virginia Shapirová z výzkumné a univerzitní nemocnice Mayo se rozhodla vypůjčit si tento za normálních okolností zákeřný trik nádorových buněk a použít ho pro dobrou věc – konkrétně k léčbě diabetu 1. typu.
Diabetes 1. typu je důsledek autoimunitního procesu, při kterém imunitní systém těla omylem napadá a ničí beta buňky slinivky břišní, které produkují inzulín. To vede k nedostatku inzulínu a neschopnosti těla efektivně regulovat hladinu cukru v krvi. Co kdyby ale tyto buňky byly chráněné stejně jako buňky nádorů?
Shapirová a její tým tento nápad úspěšně vyzkoušeli na speciálních laboratorních myších, které slouží jako model lidského diabetu 1. typu. Vědci jim geneticky upravili beta buňky tak, aby produkovaly enzym ST8Sia6. Aktivaci enzymu mohli zapnout nebo vypnout pomocí běžného antibiotika doxycyklinu, čímž získali kontrolu nad načasováním účinku.
Výsledky vědce ohromily. Pouze 6 % geneticky upravených myší dostalo cukrovku. U kontrolního vzorku to bylo 60 %. Beta buňky těchto upravených myší zůstaly funkční i v po 300 dnech a i když se v těle objevily autoimunitní protilátky a „agresivní“ T-buňky, beta buňky zůstaly neporušené.
Imunitní maskování
Zásadní výhodou této metody je, že imunitní systém jako celek zůstal funkční – potlačení imunity proběhlo pouze lokálně v oblasti slinivky. Enzym ST8Sia6 nezničil útočné buňky, ale změnil lokální prostředí tak, že buňky přestaly být cílem.
I přes skvělé výsledky vědci upozorňují, že uvedený postup má k medicínskému využití velmi daleko. Myší modely jsou od lidských pacientů velmi vzdálené a stejný postup nemusí u lidí vyvolávat stejnou reakci imunitního systému. Zatím také není jasné, zda dlouhodobá produkce enzymu ST8Sia6 nemá nežádoucí vedlejší účinky. Podrobnosti inovativního postupu při léčbě diabetu vědci popisují v odborném časopisu Journal of Clinical Investigation.
