Z vesmíru bez následků? Studie potvrzuje odolnost srdcí astronautů
Srdce astronautů zůstávají zdravá i roky po návratu z vesmíru. Nová studie přináší naději pro budoucí vesmírné mise.
Cesty do vesmíru nejsou pro lidské tělo žádnou procházkou růžovým sadem. Astronauti v mikrogravitaci čelí celé řadě změn – oslabují jim svaly, řídnou kosti, zhoršuje se jim zrak a dochází k posunům v činnosti jejich kardiovaskulárního systému.
O tom, co se děje s těly astronautů během jejich pobytu ve vesmíru, mají vědci a lékaři již poměrně přesnou představu. Jaký je ale dlouhodobý dopad pobytu v takovém prostředí na zdraví srdce a cév?
Odpovědi nabízí nová studie publikovaná v odborném časopisu Journal of Applied Physiology, která přináší povzbudivé výsledky. Vědci sledovali 13 astronautů NASA po dobu až pěti let po jejich návratu z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Tito muži a ženy strávili mezi 30 a 50 rokem svého věku od čtyř měsíců po téměř rok na orbitální stanici. Během misí prošli typickými změnami, jako je zhoršení krevního oběhu, sníženou fyzickou výkonností a závratěmi při návratu do prostředí s gravitací.
Co ukázaly testy? Vědci a lékaři prozkoumali pomocí ultrazvuku stav jejich krčních a pažních tepen, které slouží jako důležité ukazatele zdraví cév. A nenašli žádné známky zúžení nebo jiné degradace tepen, které bývají předzvěstí kardiovaskulárních onemocnění.
Srdce astronautů drží krok i po letech na Zemi
Testy krve a moči navíc ukázaly, že zvýšené hodnoty zánětlivých markerů a oxidačního stresu, zaznamenané během pobytu ve vesmíru, se vrátily do normálu už do týdne po přistání. Cévy astronautů si zachovaly schopnost správně se roztahovat, což vědci považují za další důležitý ukazatel zdraví srdce a cév.
Nejzásadnějším zjištěním ale bylo, že během celého pětiletého sledování se u žádného z astronautů neobjevily příznaky, diagnózy ani náznaky srdečně-cévního onemocnění. Když vědci použili běžné nástroje pro odhad rizika srdečních chorob v následujících deseti letech, zjistili jen mírné zvýšení, které bylo navíc přičítáno přirozenému stárnutí, nikoli pobytu ve vesmíru.
Objevily se sice drobné změny – hladiny cholesterolu a glukózy u části sledovaných astronautů mírně vzrostly, jiné ukazatele cukrovky ale zůstaly stabilní. Vědce zaujalo i to, že většina astronautů si udržela aktivní životní styl i po odchodu z NASA. To naznačuje, že ochranné účinky nejsou jen výsledkem pravidelného tréninku, ale svědčí o skutečné odolnosti kardiovaskulárního systému.
Podobná zjištění jsou velmi důležitá v době, kdy se plánují delší a odvážnější mise, například na Mars, které mohou trvat i několik let. Pokud chceme, aby lidé mohli bezpečně objevovat hlubší vesmír, musíme rozumět tomu, co s tělem dělá dlouhodobý pobyt mimo Zemi.
