Za milenkou v obnošeném prádle: Jaký byl František Josef I. v soukromí?

Režim dne i císařský šatník byly přísně dodržované. Dbal na to císař sám. Nechal se budit brzy – nejprve v pět hodin ráno, později ve čtyři, na konec o půl čtvrté. Zahajovalo se lékařskou prohlídkou. Lékař se poptal panovníka na zdraví, a ten usedl ke stolu, oblečen v „pracovní uniformu“ poručíka pěchoty. On si vůbec náramně liboval ve stejnokrojích. Na veřejnosti se objevoval téměř vždy v uniformě. Možná, kdyby ji nosil méně často, byl by mezi Vídeňany oblíbenější. Bodří obyvatelé hlavního města si svého císaře vážili a dodnes váží, leč snad by dali mnohem raději přednost při pohledu na jeho lidskou stránku místo pohledu na panovníka posedlého vším vojenským. Díky svým rudým kalhotám své oblíbené uniformy dostal i přezdívku „Poručík Červená nohavice.“  

Civilní oblečení omezoval převážně na soukromé cesty do zahraničí, jako byla třeba roku 1867 cesta na výstavu do Paříže, nebo na návštěvy královských rodin z jiných zemí. Neformálnímu oděvu ale věnoval velmi málo pozornosti a jednoho z komorníků doslova vyděsilo, když viděl, že císař by si klidně vzal k zelenému obleku modrou vázanku.

Milovník uniforem 

Jediným kusem civilního obleku z jeho šatníku byl bratenrock, jinak ranní kabátek. Když byl jednou na zkoušce večerního obleku u svého krejčího, zachmuřeně poznamenal, že v podobných vídává většinu mužů v divadle, ale shledává to velice ošklivou módou. Ve svém militarismu (od dětství pěstovaném) obdivoval po celý život vojenské stejnokroje. V šatníku měl uniformy snad všech útvarů rakouské armády, kdejakého zahraničního pluku, dokonce i uniformu japonského generála. 

Některé prameny tvrdí, že jich nasbíral či dal našít na dvě stovky. Oblékání a převlékání uniforem byl pro císaře obřadem. Ani ten největší pedant mezi důstojníky by na jeho předpisovém vzhledu nenalezl chybičku. A on sám si dával záležet, aby případné vady v ústroji svých oficírů peprně kritizoval, ba trestal. Na tohle byl ras.

Zajímavé je, že panovník nevlastnil jediný námořnický oblek. O marinu se nikdy nezajímal. Jeho bratr Maxmilián by totiž admirálem a nejvyšším velitelem rakouského námořnictva. A nejspíš právě proto Franz žádnou námořnickou uniformu neměl, protože se s Maxmiliánem moc nemuseli.  

Obnošené spodky

Do nebe volajícím výkřikem o formátu císaře jako kavalíra a muže jsou pak deníkové záznamy jiné jeho dlouholeté milenky Josefy Anny Nahowské. Když se podíváme do jejích poznámek, vážících se k říjnu 1886, zjistíme o tehdy již stárnoucím Habsburkovi zajímavé pikantérie: „Kdykoli mu pomáhám při oblékání, říká: ‚Jen se moc nedívají na šatstvo, všechno je obnošené a staré, věci nosím dvacet i třicet let…‘ Jednou jsem ho upozornila, že má na vlněném nátělníčku vedle zapraného fleku díru. Nátělník nemůžu vyměnit. Druhý takový není v celém světě k dostání…“  

TIP: Nechuť ke všem novotám: Proč se císař František Josef bránil pokroku?

Bohatý vládce ohromného impéria nebyl schopen překonat svou malost ani ve chvíli, kdy vystupoval jako milovník. Do lože své intimní přítelkyně se jako nějaký podomek cpal v sepraném spodním prádle s fleky a dírkami a ještě se tím skoro kasal. A přitom to byl temperamentní muž – jako většina Habsburků i on potřeboval sexuálně žít. Když mu přestal fungovat legitimní vztah s manželkou Alžbětou, zvolil náhradní řešení. Udivuje jen to, jak nedůstojně si počínal, ačkoli právě na své důstojnosti se tolik zakládal.