Krajina severního Skotska je poseta tajemnými kamennými stavbami, jejichž přesný účel zůstává archeologům dodnes skrytý. Zvláštní je i jejich konstrukce: Vznikly výhradně z plochých kamenů, bez použití malty
Válcovité brochy se nacházejí především na severu Skotska, zejména v hrabství Caithness, a na přilehlých ostrovech včetně Hebrid, Shetland či Orknejí. Pár solitérů lze ovšem nalézt i na jihu země. O tom, kdo je postavil, vedou archeologové dlouhé diskuse. Stejně nejasný zůstává účel staveb a konečný není ani počet těch objevených – prozatím se podařilo prokázat existenci asi pěti stovek brochů. Přibližně známe alespoň dobu jejich vzniku: Datují se do doby železné, konkrétně do rozmezí let 600 př. n. l. a 100 n. l.
Kdo podivuhodné věže vztyčil a komu sloužily? Podle některých badatelů je postavily kmeny, které do Británie vytlačili nepřátelé z území dnešní Belgie a později je dál na sever do Skotska zahnala římská invaze. Jiní tvrdí, že má brochy na svědomí „hybridní“ obyvatelstvo, tedy původní populace smísená s malým počtem přistěhovalců. Dle dalších teorií jde o dílo Dánů, případně Piktů, žijících ve středním a severním Skotsku až do pozdní doby železné. V každém případě větší záhadou zůstává, k čemu stavby sloužily.
I v tomto případě se názory rozcházejí. Místní lidé a poutníci navštěvovali kamenná díla odedávna, zatímco archeologové je postupně objevovali od 19. století. Téměř s každým dalším vědcem následovala také nová teorie o záměru dávných stavitelů. První náčrty a popisy brochů pořídil archeolog Joseph Anderson v 19. století. Exemplář na ostrově Mousa popsal jako pro skotskou oblast naprosto zvláštní, charakterem připomínající spíš keltské stavby a tvarem podobný majáku.
Masivní široká kruhová věž vznikla vrstvením plochých kamenů bez jakéhokoliv pojiva, takže zdi drží jen vlastní vahou. Materiál přitom nenese žádnou známku opracování a patrně jde o nalezené volné kusy: Stavitelé nejprve v základech pokládali největší kameny a postupně přidávali menší. Stěny postrádají okna a navíc mají dvojitou konstrukci s vnitřní chodbou, jež se spirálovitě stáčí nahoru do vyšších pater. Dovnitř vede jediný vstup, který se dal snadno a rychle zahradit. Proto jedna z teorií předpokládá, že šlo o pevnosti.
Bližší pohled na mapu odhalí, že brochy často stojí na strategických místech, která chránily buď dodatečné hradby, nebo přírodní překážky jako strmé útesy či vodní plochy. Na Shetlandách se kumulují u vody – například broch Mousa stojí přes mořskou hladinu přímo proti brochu Burralandu – zatímco v pevninském Sutherlandu lemují svahy a ústí hlubokých údolí.
Teorie o pevnostech se zdá přitažlivá, má však háček – tajemné stavby rozhodně nejsou nedobytné. Odhodlaný a hbitý nepřítel by se po stěně z neopracovaných kamenů snadno dostal na vrchol, aniž by mu v tom bojovníci uvnitř dokázali zabránit. Absence oken a střílen nedovolovala využít výškovou výhodu a s jedinou výjimkou nemá žádný z dochovaných brochů na střeše ochoz, jenž by umožnil aktivní obranu.
Vzhledem k uspořádání interiérů se tak nabízí možnost, že se zkrátka jednalo o pohodlné obydlí chráněné proti větru a dešti, a to zejména pro vysoce postavené bohatší jedince. Uzavřenost staveb zároveň znemožňovala krádeže dobytka, jež tehdy představovaly oblíbený „sport“. A přestože by broch neodolal dlouhému obléhání, k přečkání rychlého výpadu nepřítele by nejspíš postačil.
Jednotlivá patra se zřejmě dělila na skladiště potravin a na obytné části. Kruhové nádvoří v přízemí pak sloužilo buď samotným obyvatelům, nebo pro ustájení dobytka. Brochy se zřejmě staly domovem kmenových náčelníků či významných farmářů, o čemž svědčí i některé archeologické nálezy: Například fragmenty keramiky a římského skla dokazují, že si majitelé kamenných staveb užívali víno či olivy dovážené ze Středomoří, a to mnoho let před invazí Římanů. Kromě toho se našly ozdoby do vlasů, nástroje i nádobí, a to z bronzu, hlíny či zvířecích kostí.
TIP: Tajemství menhirů a dolmenů: Jak vznikaly obří megalitické stavby?
Okolo roku 100 stavění brochů z neznámých důvodů upadlo, přesto je lidé využívali až do skotské pozdní doby železné, tedy zhruba do roku 800. Archeologické vykopávky, nálezy a vědecké výzkumy zatím nedokázaly rozkrýt všechny záhady kamenných staveb. Účel konkrétních věží se ovšem velmi pravděpodobně lišil v závislosti na tom, kdo, kde a kdy je vybudoval.
Slovo „broch“ se odvozuje od skotského „brough“ neboli „pevnost“. V polovině 19. století archeologové používali výraz „burgs“ se stejným významem, jehož kořeny ovšem sahají do staré norštiny.