Zahraniční mise Armády České republiky (5): IFOR a SFOR - znovu na Balkán

30.09.2017 - Petr Jeřábek

Příslušníci AČR za sebou mají desítky zahraničních misí, mimo jiné v Makedonii, Litvě i na Islandu. Momentálně slouží například v Mali, Somálsku nebo na Sinaji. Nejvíce zásluh si však připsali v bývalé Jugoslávii, Iráku a Afghánistánu, kde se naše ozbrojené síly angažují i nyní

Český a chorvatský voják -<p>Český a chorvatský voják během hlídky</p>
Český a chorvatský voják -

Český a chorvatský voják během hlídky


Reklama

Severoatlantická aliance naplánovala koncem roku 1995 misi IFOR (Implementation Force, 1995–1996), aby zabezpečila naplnění Daytonské mírové dohody. Ve výcvikovém prostoru v Boleticích začal také výcvik příslušníků AČR, kteří se měli operace zúčastnit. Češi vyslali do akce jak vojáky z povolání, tak záložníky, přičemž celková síla kontingentu se pohybovala kolem 850 mužů. Asi padesát z nich působilo na různých velitelstvích, zhruba 800 vojáků pak tvořilo 6. mechanizovaný prapor zařazený v únoru 1996 do sestavy 2. kanadské mnohonárodní brigády v rámci britské mnohonárodní divize.

Naše jednotka odjela na Balkán vyzbrojena víc jak 300 kolovými i pásovými vozidly včetně obrněných BVP-2 nebo transportérů OT-64. V čele praporu stál podplukovník Josef Sedlák. Během operace IFOR vybudovali příslušníci českého kontingentu pět základen, přičemž velitelství praporu se nacházelo v obci Donja Ljubija. Prapor zajišťoval klid na asi 3 600 km² a jeho ženisté zlikvidovali stovky protipěchotních a protitankových min. Kromě toho také zabavili celkem 246 pěchotních, protiletadlových a těžkých zbraní, 65 ručních granátů a velké množství munice.Operace IFOR se zúčastnili také čeští letci. Osádky vrtulníků Mi-17, letounů An-26 a L-410 plnily nejčastěji přepravní úkoly, ale podílely se i na průzkumu.

V Bosně a Hercegovině

Na IFOR plynule navázala mise SFOR (Stabilization Force, 1996–2004). Češi byli nově začleněni pod britské velení do sestavy mnohonárodnostní divize Jihozápad a plnili úkoly v severozápadní Bosně. Kontingent tvořilo velitelství, vrtulníkový odřad s dvaadvaceti vojáky a opět 6. mechanizovaný prapor o síle asi 600 vojáků.

V čele našich jednotek stanul podplukovník Josef Prokš. Jádro kontingentu tvořili příslušníci 43. výsadkového mechanizovaného praporu, 44. výsadkového a průzkumného praporu a 23. mechanizovaného praporu. Prapor se rozmístil po obou stranách takzvané zóny separace oddělující znepřátelené strany. Velitelství sídlilo v obci Donja Ljubija v Republice srbské a logistická základna zase v Bosanské Krupě na území Federace Bosny a Hercegoviny.

První mechanizovaná rota odpovídala za oblast Sanského Mostu, 2. mechanizovaná rota střežila oblast Nového Gradu, kde most přes řeku Unu spojuje srbské a chorvatské území, 3. mechanizovaná rota operovala po obou stranách hranice. Hlavní úkol příslušníků praporu spočíval v zajištění prostoru a bezpečných podmínek pro návrat uprchlíků. K tomu sloužilo pravidelné hlídkování a pozorování rizikových prostorů a objektů. Češi kromě toho zajišťovali demobilizaci místních jednotek znepřátelených stran, jejich odzbrojení a stažení do kasáren.

Vojáci se věnovali i pátrání po válečných zločincích a zároveň rozvíjeli spolupráci se zástupci místní samosprávy, s nevládními organizacemi a představiteli mezinárodních úřadů. Na konci března 1997 zahájily svoje operace také dva české vrtulníky Mi-17 z kanadské základny ve městě Velika Kladuša. Jejich osádky vykonávaly přepravní lety a také vysazovaly výsadky, přičemž provedly 4 772 letů, přepravily 17 421 cestujících a 647 t nákladu. V době komunálních voleb v Bosně a Hercegovině v září 1997 vyslala AČR k zabezpečení přepravy a k monitorování situace další dva vrtulníky.

O měsíc později se však udála tragédie, když 25. října 1998 jeden z našich strojů při stoupání narazil do horského hřebenu u obce Stipanići. Zemřeli major Jaromír Nasavrcký a kapitáni Rostislav Samec a Bohumil Vávrů. Mandát mírové operace SFOR 1 skončil v červnu 1998, kdy vstoupil v platnost mandát pro SFOR 2 trvající až do dubna 2004. Kromě zmíněné osádky vrtulníku přišla AČR také o ženistu praporčíka Ivana Zapadla, jenž zemřel na následky zranění po výbuchu minometného granátu, který zneškodňoval.

Reklama

  • Zdroj textu:

    VOJSKA Armáda České republiky

  • Zdroj fotografií: Wikiwand

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pazourkové pěstní klínu, objevené před 100 lety v Anglii, zřejmě vyrobili příslušníci druhu člověka heidelberského (Homo heidelbergensis). (ilustrace: University of Cambridge, Gabriel UguetoCC BY 4.0)

Věda

Přemyslovští králové – Vratislav II., Vladislav II., Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II. a Václav III. (ilustrace: panovnici.estranky.cz)

Historie

Kruh života 

Javier Murcia | Chování  | 2. místo

Útok zachycený na snímku předvídal Javier Murcia dlouho před tím, než k němu došlo. Všiml si totiž zřejmě nemocného pyskouna zelenavého, jak těžkopádně plave směrem k porostu, kde se ukrýval dravý kanic písmenkový. Samotný výpad trval doslova pouhý okamžik a predátor byl poté natolik zaměstnaný polykáním kořisti, že se k němu potápěč dostal takřka na dosah ruky. (foto: Underwater Photographer Of The Year 2022, © Javier Murcia)

Revue

K prevenci psychických potíží vznikla řada opatření, jako posílání různých překvapení, dárků či oblíbených jídel. Na palubě ale nesmějí chybět ani antidepresiva a samozřejmě léky proti nespavosti. (foto: Unsplash, CashCC0)

Vesmír

Americký letoun Douglas TBD Devastator, který se účastnil neúspěšného útoku na Tulagi. (foto: Wikimedia Commons, U.S. Navy, CC0)

Válka

Experimenty ve Francii a ve Španělsku ukázaly, že po kávě se hůře odolává svodům nákupů. (foto: PixabayCC0)

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907