Mohly by mikrodávky léků na hubnutí zpomalit stárnutí a prodloužit život? První výzkumy naznačují překvapivé účinky
Léky původně určené k léčbě obezity a cukrovky se možná stanou také prostředkem v boji proti stárnutí. První výzkumy naznačují, že semaglutid může prodlužovat život myší.
Semaglutid a další léky ze skupiny GLP-1 se dostávají do hledáčku výzkumníků zabývajících se dlouhověkostí. První studie naznačují, že by mohly ovlivňovat biologické procesy spojené se stárnutím. (foto: Shutterstock)
Léky ze skupiny GLP-1 se stále častěji využívají při léčbě obezity, cukrovky, onemocnění srdce a ledvin nebo spánkové apnoe. Některé společnosti poskytující zdravotní služby na dálku je nyní propagují také jako prostředek k prodloužení života.
Pozornost se přitom soustředí na takzvané mikrodávkování, tedy užívání množství účinné látky nižšího, než je nejnižší dávka schválená americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).
Zastánci této metody tvrdí, že malé dávky mohou tlumit záněty, chránit mozek a zpomalovat stárnutí. Vědecké důkazy jsou však zatím omezené a většina pochází z výzkumů na zvířatech.
Semaglutid prodloužil život myším
Vědci již desítky let vědí, že omezení kalorického příjmu může prodlužovat život. Protože léky GLP-1 snižují množství přijímané potravy, začali zkoumat, zda by mohly mít podobný účinek. Podle endokrinologa Nicolase Musiho z losangeleského centra Cedars-Sinai šlo dlouho pouze o teoretickou možnost.
Letos v září přinesla zajímavé výsledky studie týmu profesorky Danicy Chenové z Kalifornské univerzity v Berkeley. Vědci podávali dvacetiměsíčním samicím myší každý den semaglutid (účinnou látku z léků Ozempic nebo Wegovy). Zvířata jedla přibližně o čtvrtinu méně než kontrolní skupina, ale žila téměř o 100 dní déle. Dosahovala také lepších výsledků v testech síly a paměti a vykazovala méně molekulárních známek stárnutí, například zánětlivých procesů.
Výzkumníci následně porovnali účinky léku s dietou, která omezovala příjem potravy ve stejném rozsahu. V několika oblastech byly výsledky podobné, myši užívající semaglutid však lépe obstály v testech paměti, průzkumného chování a regulace krevního cukru. To podle Chenové naznačuje, že lék může působit také mechanismem nezávislým na omezení příjmu potravy.
Studie ovšem používala dávku odpovídající standardnímu dávkování, nikoli mikrodávky. „Nevíme, zda by mikrodávkování mělo stejné přínosy,“ upozorňuje Chenová. Výsledky pokusů na myších považuje za velmi přesvědčivé, bez odpovídajících údajů získaných u lidí však podle ní nelze vyvozovat definitivní závěry.
Zpomalené biologické hodiny
Určité náznaky příznivých účinků přinesly také dodatečné analýzy klinických studií na lidech. Léky GLP-1 podle nich mohou zpomalovat molekulární hodiny, které odhadují biologický věk. Dosavadní výzkumy však pracovaly se standardními dávkami a často zahrnovaly lidi s nadváhou nebo dalšími zdravotními problémy. Zda by léčiva mohla prodlužovat život také zdravým lidem, zůstává nejasné.
V menší studii dospělých osob s HIV a nadměrným množstvím břišního tuku semaglutid zpomalil epigenetické hodiny odhadující biologický věk. Část příznivých účinků přetrvávala i po zohlednění změn tělesné hmotnosti a zánětlivých procesů. Podle Michaela Corleyho z Kalifornské univerzity v San Diegu, který výzkum vedl, tedy výsledky nelze vysvětlit pouze úbytkem hmotnosti.
V říjnu představila společnost Novo Nordisk, výrobce přípravků Wegovy a Ozempic, další analýzy svých dřívějších klinických studií. Podle dosud nerecenzované práce vykazovaly srdce, ledviny a mozek lidí užívajících semaglutid biologický věk až o čtyři roky nižší, než ukazovaly příslušné biologické hodiny jednotlivých orgánů.
Účinky na buněčné úrovni zůstávají nejasné
Podle Nicolase Musiho je předčasné tvrdit, že léky GLP-1 prodlužují život nebo dlouhodobě zlepšují zdraví. Není ani jasné, jak přesně by mohly na stárnutí působit. Omezení příjmu potravy a úbytek hmotnosti totiž samy o sobě tlumí zánětlivé procesy, takže část přínosů může být nepřímá. Existují však také náznaky přímého působení léčiv.
Mezi procesy spojované se stárnutím patří chronický zánět, buněčná senescence, při níž poškozené buňky přestávají dělit a zůstávají v tkáních, a zhoršování funkce mitochondrií. Ve studii na myších semaglutid omezoval všechny tři sledované jevy. Zda by podobné výsledky přinesly také mikrodávky, zatím vědci nevědí.
Většina dosavadních důkazů podporujících nižší dávkování se týká lidí, kteří se snaží udržet dosažený úbytek hmotnosti. Mikrodávky jsou však ještě výrazně menší a nemusejí přinášet stejné účinky jako standardní dávkování.
Mnohé takto nabízené přípravky jsou navíc individuálně připravované a nepodléhají stejné regulaci jako schválené léky. Uživatelé proto podle Corleyho nemusejí vždy dostávat přípravek se složením, které očekávají.
Zdravým lidem, kteří uvažují o mikrodávkování kvůli dlouhověkosti, Corley tuto metodu v současnosti nedoporučuje. Za nejspolehlivější prostředky k udržení zdraví nadále považuje vyváženou stravu, pohyb a spánek.