Vědci hledají lék na ztrátu čichu: Místo implantátů vsázejí na překvapivě jednoduchou nosní pomůcku

Ztráta čichu patří k nejméně nápadným, ale zároveň nejvíce podceňovaným zdravotním problémům. Zatímco poruchy zraku lze korigovat brýlemi nebo operací a sluchu pomáhají naslouchadla či kochleární implantáty, lidé se zhoršeným čichem dosud nemají k dispozici žádnou běžně dostupnou a spolehlivou léčbu.

Situace se ale začíná měnit. Výzkumníci z Ohio State University vyvíjejí jednoduchou nosní pomůcku, která by mohla části pacientů alespoň část čichových vjemů vrátit.

Smysl, kterému stále příliš nerozumíme

Čich je jedním z nejsložitějších a zároveň nejméně prozkoumaných lidských smyslů. Vědci teprve v posledních letech začínají chápat, jak jsou čichové informace zpracovávány v nose a mozku. Stále také není jasné, proč někteří lidé o čich přijdou nebo proč se u některých pacientů obnoví, zatímco u jiných zůstává poškození trvalé.

Podle odborníků jde o výrazně podceňovaný zdravotní problém. Ztráta čichu přitom ovlivňuje nejen schopnost vychutnat si jídlo nebo rozpoznat vůně, ale může představovat i bezpečnostní riziko – například při úniku plynu nebo kouře.

Řešení se možná skrývá v nose

Řada výzkumných týmů se snaží vyvinout jakési „čichové implantáty“, které by elektrickými impulzy stimulovaly čichový systém podobně, jako kochleární implantáty pomáhají neslyšícím. Tým vedený Kaim Zhaem se však vydal jinou cestou.

Jejich nápad vychází z jednoduché úvahy: při běžném dýchání se pouze malá část vdechovaného vzduchu dostane do čichové štěrbiny, tedy oblasti v horní části nosní dutiny, kde se nacházejí čichové receptory a odkud putují informace do čichového bulbu v předním mozku.

Pokud by se podařilo přesměrovat větší množství vzduchu právě do této oblasti, mohl by se zesílit i samotný čichový vjem. Zhao přirovnává tento princip k naslouchadlům. Ta zesilují zvukový signál, zatímco jeho zařízení má „zesilovat“ signál pachových molekul.

Jak funguje nový čichový pomocník

V březnu 2025 zveřejnil Zhaoův tým první výsledky svého výzkumu v odborném časopise BMC Medicine. Vědci představili dva prototypy.

Prvním je pěnová nosní vložka, která upravuje proudění vzduchu uvnitř nosu a pomáhá směrovat více pachových molekul k čichovým receptorům.

Druhým je speciální nosní klip připomínající pomůcky používané synchronizovanými plavci. Na první pohled působí paradoxně – lehce stlačuje nosní chlopeň a tím zužuje průchod. Právě toto zúžení podle výzkumníků zlepšuje proudění vzduchu směrem k čichové oblasti.

Výzkumníci oba prototypy dále zdokonalují pomocí 3D tisku a na jaře 2026 představili jejich vylepšenou podobu.

Návrat ztracených vůní

Jedním z dobrovolníků byl jednapadesátiletý pastor Jeremy Klein z amerického Ohia, který přišel o čich po prodělání covidu-19 v květnu 2025.

Účinek zařízení ho překvapil. Po roce, během něhož necítil ani kávu nebo čokoládu, dokázal s nasazenou pomůckou tyto vůně opět rozpoznat. Zkušenost popsal jako mimořádně působivou.

Výzkumníci mu dokonce umožnili odnést si prototyp domů. Klein, který doma často vaří, jej používá především při přípravě jídla, aby mohl zkontrolovat vůni připravovaných pokrmů.

Odborníci zůstávají opatrní

Samotní autoři studie však upozorňují, že nejde o univerzální řešení. Zařízení pravděpodobně pomůže pouze lidem, kterým zůstala alespoň částečně zachována funkce čichového systému. Pokud člověk o čich přišel úplně, samotná změna proudění vzduchu už nepomůže. Zhao opět používá přirovnání k naslouchadlům – ta také fungují jen tehdy, pokud sluch není zcela ztracen.

Výzkum ocenil také Thomas Hummel z Technické univerzity v Drážďanech, který se dlouhodobě zabývá poruchami čichu a sám vyvíjí čichové implantáty. Podle něj jde o slibný první krok, zároveň ale upozorňuje na několik důležitých omezení.

Dosavadní experimenty zkoumaly především to, zda pacienti dokážou správně rozpoznat konkrétní předložené vůně. Výzkumníci zatím neověřovali, zda se zlepšila i citlivost čichu, tedy schopnost zachytit velmi nízké koncentrace pachových látek.

Stejně tak chybějí dlouhodobé údaje z běžného života. Není jasné, zda bude zařízení fungovat stejně dobře mimo laboratorní podmínky. Výzkumníci zároveň upozorňují, že zařízení nemusí fungovat stejně dobře u všech vůní. Jejich zesílení může záviset na chemických a fyzikálních vlastnostech konkrétních pachových látek.

Účinnost nestačí, rozhodne i pohodlí

Další otázkou zůstává ochota pacientů podobnou pomůcku nosit. Zařízení se nachází uvnitř nosní dutiny a část z něj může být zvenčí viditelná. Právě estetická stránka představuje podle odborníků jednu z možných překážek.

Také Jeremy Klein přiznává, že současný prototyp není příliš nenápadný. Černá barva a vyčnívající části podle něj působí nezvykle, takže by se s ním na veřejnosti necítil komfortně.

Průzkumy mezi pacienty ale naznačují, že pokud by zařízení skutečně fungovalo a jeho vzhled se podařilo vylepšit, více než polovina dotázaných by byla ochotna používat jej pravidelně.

Přestože je technologie zatím ve fázi laboratorního vývoje, představuje zajímavou alternativu k mnohem složitějším bionickým implantátům. Místo přímé stimulace nervového systému využívá fyzikální principy proudění vzduchu a snaží se zesílit přirozený přísun pachových molekul k čichovým receptorům.

Do případného běžného využití zbývá ještě řada klinických studií a technických úprav. Pokud se ale potvrdí dosavadní výsledky, mohly by jednoduché nosní pomůcky jednou plnit podobnou roli, jakou dnes u sluchových poruch zastávají naslouchadla – alespoň u pacientů, kterým část čichových funkcí zůstala zachována.