Ze sukně do kalhot: Emancipace žen za první světové války (3)

Jak dokládají dokumenty dochované v českých zemích z období Velké války, mimo zaměstnání se ženy s neblahou válečnou realitou vypořádávaly různě. Všeobecného rozšíření dosáhl strach o příbuzné na frontě, podobně ženy trápily existenční problémy. U slabších povah mohly obavy vyústit až v nervovou poruchu – což potvrdila jistá manželka železničního úředníka: „Vstávala jsem denně s úzkostným vědomím, že je válka, že bída roste, a tato neustálá úzkost podryla navždy mé zdraví.“ 

Nárůst kriminality 

Specifickým rysem válečného hospodářství, jenž zasáhl i ženskou část populace, se stal nezbytný podíl venkova na výživě městského obyvatelstva. Objevovaly se spory, v nichž rolníci osočovali měšťany z lakomství a naopak – jak dokládá vzpomínka Vendy Gajové: „Lidé táhnou s batohy na zádech silnicemi. Jedni sem, jiní tam. Snaží se něco koupit za každou cenu. Smlouvat by se žádný neosmělil. Jediní rolníci mají všeho dost. (…) Prodají-li něco, dávají pocítit, že prokazují velkou milost. Nechají člověka stát v síni a čekat.“

Podle rakousko-uherských policejních záznamů přinesl konflikt také nárůst ženské kriminality. V roce 1914 se Češky podílely na celkovém počtu odsouzených v zemi z 13,5 %, v roce 1917 už šlo o 52,8 %. Z velké části se jednalo o prostituci, s níž se snažili bojovat soukromníci i úřady. Václav Pácalt z Jaroměře si v lednu 1915 zapsal: „Následkem ubytování vojska rozmohla se zde prostituce. Nyní bude choditi každý večer hlídka, která má rozkaz zatknout každou ženskou, kterou najde na ulici v průvodu vojáka, ať je mladá nebo stará, vdaná nebo svobodná.“ K morálním pokleskům však ve velké míře docházelo též u mužské části obyvatelstva.

Proti monarchii 

Přestože historici roli tuzemských odbojářů přisuzují zpravidla mužům, ani ženy se neváhaly zapojovat do protirakouských projevů. Obchodnice v krámcích nabízely třeba slovanské vlaječky nebo kravaty v barvách trikolory. Ke kurióznímu případu došlo v Klatovech, kde takovéto předměty prodávaly dvě dámy německého původu. Strážníci podobné delikty trestali pokutou nebo několika dny vězení, čemuž neušla ani majitelka dalšího klatovského obchůdku Marie Hostýnková – a to jen za to, že nabízela společenskou hru Královská česká pošta v červeno-modro-bílé krabici.

Mezi další projevy vlastenectví se zařadilo provolávání slávy státům, proti nimž monarchie vedla válku. Obvykle šlo o spontánní výkřiky, nicméně policejní spis z Ústí nad Labem dokládá i pikantní kauzu, kdy prostitutka Anna Bušková v červenci 1915 lákala protirakousky smýšlející pánskou klientelu výkřiky „Sláva Srbsku!“ Až dva dny za mřížemi si mohly vysloužit ženy, které povzbudivými pokřiky zdravily dohodové zajatce – což se na jaře téhož roku stalo Anně Löwové z Mostu za volání „Na zdar!“ na ruské vojáky. 

Prostořeké milovnice piva

K mnoha výrokům vedoucím do věznice docházelo pod vlivem alkoholu – a výjimku nepředstavovaly ani ženy. Častý pobyt v pivnici se nevyplatil A. Máchové z Kraselova u Strakonic. Začátkem června 1915 před císařovou podobiznou prohlásila: „Tohohle vola jste si sem pověsili? Chtěl válku, tak ať si válčí sám.“ Když obraz nezmizel, po pár dnech hostinské řekla: „Ten vůl tu ještě visí? Sundejte ho a hoďte za kufr, jinak sem nikdo nepůjde.“ Podobných výroků měla milovnice piva na kontě více a obvykle následovala nedobrovolná návštěva policejní stanice. Dodejme, že takové případy sice mohou znít humorně, jenže jejich aktérům šlo o život – nejeden obyvatel českých zemí skončil za protistátní výroky před popravčí četou.

TIP: Krystyna Skarbek: Churchillův nejoblíbenější špion

Samostatnou kapitolu představuje přímá účast žen v bojích, která se už za války těšila značné pozornosti tisku. Na frontách se objevily občanky dohodových i centrálních mocností, ale přesné statistiky chybějí. Někteří historici to přisuzují skutečnosti, že tyto bojovnice jen málokdy zaznamenávaly své válečné vzpomínky v denících.

Dokončení v pátek 20. prosince