Židovské rituální vraždy: Stále živá pověra probudila temné vášně v Kolíně

14.03.2021 - Tomáš Novák

Konec 19. století bývá považován za poklidnou dobu. Přinejmenším z hlediska Židů ale takovou nebyla. Právě tehdy došlo k zesílení protižidovských nálad, které eskalovaly celonárodní aférou Leopolda Hilsnera v roce 1899. Předcházel jí méně známý, zato v mezích rozumu řešený případ v Kolíně v roce 1893

<p>Kolín bylo na konci 19. století okresní město s 15 000 obyvateli. Ve městě žila početná židovská komunita – přes tisíc obyvatel.</p>

Kolín bylo na konci 19. století okresní město s 15 000 obyvateli. Ve městě žila početná židovská komunita – přes tisíc obyvatel.


Reklama

Už od středověku byli Židé obviňováni z rituálních vražd křesťanů, jejichž krev měli o Velikonocích přidávat do nekvašeného chleba. Velmi známý je případ Simona z Tridentu z roku 1485, dvou či tříletého křesťanského chlapce, kterého údajně Židé rituálně zabili právě z takového důvodu. Tuto kauzu, která skončila popravou 14 Židů, zaznamenává také slavná Norimberská kronika z roku 1493. 

Český antisemitismus

V českých zemích druhé poloviny 19. století nebyl antisemitismus a spory kolem údajných rituálních vražd ničím novým. Ostatně podívejme se, co píše Jan Neruda v pamfletu Pro strach židovský z roku 1869: „My podrobujeme se těžké práci, on, Žid, se jí vyhýbá, my s malým výtěžkem jsme již spokojeni, on rozmnožuje své jmění do smrti, my milujme požitek, jemu je požitkem výdělek, my jsme lehkověrní, on stále nedůvěřivý.“ Ano, autorem je náš národní básník.

V Národních listech o něco později a po svém vítal vznik sionistického hnutí. Psal o „dobrodiní všeobecného vyhazovu“, kdy si Evropa „od všech těch nemakačenků oddychne“, jelikož „zmizí v Palestině“. Problém podle něj spočíval v tom, že pak bude země pro Židy zaslíbená „potřebovat přísun několika milionů křesťanských otroků“. 

Protižidovskou náladu rozjitřily spisy profesora pražské teologické fakulty Augusta Rohlinga (Der Talmudjude, 1871, Moje odpovědi rabinům, 1883), v nichž se do značné míry zabýval právě rituálními vraždami. Velké vášně pak vyvolal první závažný případ obvinění z rituální vraždy v druhé polovině 19. století. Souvisel se zmizením čtrnáctileté Uherky Esther Solymosiové v roce 1882 a značně aktivizoval antisemitské hnutí v celé střední Evropě. V neposlední řadě měl sílící antisemitismus u nás co do činění s narůstající sociální nespokojeností. Obojího využívali ve svém politickém boji radikální mladočeši, jak ukazuje i kolínský případ.

Smrt Marie Havlínové

Kolín bylo na konci 19. století okresní město s 15 000 obyvateli. Ve městě ale žila početná židovská komunita – přes tisíc obyvatel. Náboženská obec měla vlastní školu, kde se vyučovalo v němčině. Co o tom soudili čeští nacionalisté, si lze domyslet. Židé zaměstnávali mnoho křesťanů. Patřila k nim i slečna Marie Havlínová, služka v židovské rodině Brettlerových. Večer 1. března 1893 odešla a nevrátila se. Zaměstnavatelé se hned druhý den ráno obrátili na policii. Uvedli, že Marie má v místě tetu. Příbuzná vypověděla, že se dívka trápila, snad kvůli marné lásce, a že na zaměstnavatele si děvče nikdy nestěžovalo.

Kolínský lumpenproletariát měl ale jasno. Přidala se i střední třída, ba i špičky místních mladočechů. Blíží se Velikonoce, a Židé přece chtějí krev! Roli bulvárního tisku převzal mladočeský plátek Polaban. Už léta tepal komplot místního (rozuměj německého) cukrovaru a židovské menšiny. Obecní volby prý vyhrály jejich špinavé, z českých chudáků vydřené peníze. Za ně si „němčouři a židé v jedno jsoucí“ koupili hlasy chudých pomýlených Čechů. Polaban propagoval heslo antisemitské organizace Národní obrana „Svůj k svému“. Ostatně jak jinak, vždyť i Jan Neruda v již citovaném dílku radí: „Zbohatne-li židovský obchodník v dosti malé vesničce, proč by nemohla vesnička ta podržet svých peněz pro sebe, proč sobě nezřídit svůj obchod v tom zboží, které od cizího obchodníka bere.“ 

Utonulou Marii nalezli 11. dubna v Labi. Úřední ohledání a pitva měly jasný závěr. Nešlo o vraždu, tím méně pak o vraždu rituální, ale o sebevraždu. Šeptanda mezi lidmi ovšem šířila opak. Objevovaly se náznaky srocení davu k pogromu. Městská policie zasáhla a situaci toho dne večer zklidnila. Nazítří Polaban otiskl, že „na těle utonulé byly zaznamenány bodné rány“, a čtenářstvu nabídl své důvodné pochybnosti o sebevraždě. Inkriminované číslo Polabanu bylo sice zabaveno, ale lepší reklamu si list nemohl přát. Navíc se značný počet výtisků prodal před úředním zásahem.

Situace eskaluje

Situace se vyhrotila v den pohřbu. Ve smutečním průvodu zazněla antisemitská hesla a zvláště školní mládež Židy napadala. Ze hřbitova šli lidé na náměstí – sešly se jich tam asi dvě tisícovky. Uráželi Židy, vyhrožovali jim a zapřísahali se, že do jejich obchodů už nevkročí. Policie zasáhla a jménem zákona se pokusila náměstí vyklidit. Demonstranti neposlechli. Na strážníky křičeli urážlivé výroky a házeli kamení. Poté se rozdělili do skupin a napadali židovské domy. Rozbíjeli okna a vyhrožovali. 

Pod tlakem okolností požádal okresní hejtman o vojenskou pomoc. Obratem, 13. dubna, dorazila do Kolína rota vojáků a v Kolíně nastal klid. Horší byla situace v okolních městech a vesnicích. Rozbíjení oken, bojkot obchodů, nadávky i pokusy o lynč židovských podomních obchodníků byly zaznamenány v Kutné Hoře, v Kladně a ve Slaném. Razantním přístupem orgánů se zhruba po dvou týdnech podařilo situaci zpacifikovat.

Soudní dohra se zaměřila na malé ryby, nikoli na iniciátory. Tresty za výtržnost byly poměrně nízké, v řádu týdnů maximálně měsíců. Autor vymyšlené zprávy v Polabanu byl osvobozen. Národní listy si zahrály na objektivního arbitra. Nejprve psaly o tom, že pogrom není řešení, neboť křivdy nelze napravit křivdou. Posléze opakovaně vyzývaly Židy k zamyšlení nad jejich chováním i nekalými obchody. A nakonec přitvrdily úvahami o židovských pošklebcích za hradbou bodáků urážejících křesťany.

TIP: Před 100 lety vypuklo v Holešově ostudné rabování a židovský pogrom

Opačné stanovisko zastávaly Polabské noviny řízené staročechy. Nešlo jim ale o ochranu židovstva, jen o politický boj s mladočechy, považovanými za ideové iniciátory akce. Klerikální listy pověsti o vraždě odsoudily. Nabízely však poněkud farizejské vysvětlení nepokojů: Židé tyjí z potu křesťanů. Nelze se divit, že ti mají dojem, že co Žid, to upír. Odtud prý pochází podezření o používání krve nevinných k rituálním účelům. 

Obvinění z rituálních vražd se na sklonku 19. století opakovalo. Nejde jen o nejznámější případ Anežky Hrůzové z Polné, kde šlo o prachsprostou kriminální záležitost (viz Hilsneriáda). Podobná obvinění se v té době objevila například v Ústí nad Orlicí a v Náchodě.

Hilsneriáda: Celonárodní aféra s mezinárodní pozorností

Nejznámější případ obvinění z rituální vraždy křesťana u nás je spojen se smrtí Anežky Hrůzové. Ta byla 29. března 1899 zavražděna cestou z Polné do rodné vsi Věžničky. Z činu byl obviněn Leopold Hilsner, Žid s nevalnou pověstí, ale bez konfliktů se zákonem. Bez důkazů, a především proto, že tomu tak chtěla elita Polné a vyšetřovatelé případu.

TIP: Vražda Anežky Hrůzové: Co rozpoutalo drama zvané hilsneriáda?

Proces přitáhl nejen celorakouskou, ale i mezinárodní pozornost a vstoupil do něj také T. G. Masaryk jako univerzitní profesor. Hájil nesmyslnost obvinění, za což byl v tisku pranýřován. Hilsner dostal provaz, ale trest mu císař změnil na doživotní žalář. Opustil jej v roce 1918. Přestože Izraelitská unie ve Vídni vypsala odměnu 20 000 korun za vypátrání vraha, aby očistila pověst Židů, pachatel zůstává dodnes neznámý. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Křižáci v Sidónu zbudovali Mořský hrad a ve 13. století také Hrad svatého Ludvíka. Během křížových výprav bylo město několikrát dobyto a vydrancováno. Ve výřezu nalezené ostaky z masového hrobu.

Věda

Rak signální se nechává bez problému obdivovat zblízka.

Příroda

José Luis Pereira a jeho úlovek ze 13. září.

Vesmír

Letoun Junkers F13 byl po porážce Karla převezen do Budapešti, kde si jej mohli prohlédnout místní.

Válka

Český patent umožňuje využívat suť ze zdemolované budovy téměř v nekonečném cyklu.

Zajímavosti
Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907