Život v otevřených ránách: Dutiny ve stromech poskytují útočiště nejen pro ptáky

26.10.2020 - Denisa Mikešová

Křivolaká třešeň, jejíž proschlé větve trčí do všech stran, dává minimum plodů. Proč přestárlý strom nepokácet, když na zahradě máme mladší a obsypanější třešně? Pádným argumentem pro jeho zachování je dutina vydlabaná v nakloněné větvi

<p>Typickým obyvatelem stromových dutin byl v minulosti sýček obecný (<em>Athene noctua</em>) </p>

Typickým obyvatelem stromových dutin byl v minulosti sýček obecný (Athene noctua


Reklama

Ještě dnes se můžeme setkat s názorem, že přestárlé a odumřelé stromy jsou jen zdrojem škůdců, hub a plísní. Proto jsou v mnoha případech pečlivě odstraňovány nejen ze zahrad a sadů, ale i z lesů. Přitom se v odumřelém dřevě starých stromů vyvíjí mnoho vzácných druhů bezobratlých živočichů, včetně těch, které klasifikujeme jako užitečné, například při přemnožení jiných, nežádoucích druhů.

Dutiny nejen pro ptáky

Na přítomnost doupných stromů v krajině je v rámci naší republiky vázáno také 40 druhů ptáků. Jen někteří si dutinu sami vytesají (datlovití), ostatní jsou odkázáni na opuštěné nebo samovolně vzniklé dutiny, které se přírodním procesem pozvolna utvářejí desítky let – podle druhu stromu od zhruba osmdesáti do dvou set let. Navíc stromy s dutinami, trhlinami (např. po úderu blesku) nebo štěrbinami pod uvolněnou kůrou jsou životně důležité pro netopýry, kuny, plchy a myšice nebo předky našich domácích mazlíčků, kočky divoké. Ty se po šedesáti letech pomalu vracejí do Beskyd a na Šumavu. 

Kočkám kromě přímého lovu uškodila přeměna listnatých a smíšených lesů na hospodářské smrkové monokultury. Kočky totiž preferují staré dubové a bukové lesy s hustým křovinným podrostem, doupnými stromy a vývraty, které jim krom pestré potravní nabídky poskytují také dostatek úkrytů. Abychom se tedy mohli nejen z přítomnosti koček divokých těšit i v budoucnu, je potřeba, aby se naše kulturní, užitková krajina znovu stala pestřejším a přirozenějším prostorem.

Tahanice o domov

Dutinu v přestárlé třešni za domem si před třemi lety vyhloubil strakapoud velký. Zdárně zde odchoval zdravé potomky a do opuštěného „bytu“ se nastěhovala rodina špačků. Ačkoli o bydlení měly zájem i další ptačí druhy, špačkové dutinku úporně bránili a všechny potenciální nájemníky úspěšně vyhnali. Alespoň prozatím…

Podobné tahanice o „díru ve stromě“ pozoruji každoročně v nedalekém lesíku. Někdy to bývají urputné souboje; les se naplní křikem a tlukotem křídel, jak na sebe ptáci dorážejí. Strakapoud versus sýkorka, brhlík proti špačkovi nebo dva brhlíci proti sobě. Důvod je jednoznačný: hnízdních dutin je málo. 

Tento nedostatek přirozených ptačích domovů se dá částečně „dohnat“ vyvěšováním budek. Nicméně ani budkami nelze přirozeně vzniklé dutiny úplně nahradit. Zájemců o „tu svou dutinku“ je přespříliš. Navíc dutinky využívají ptáci nejen ke hnízdění, ale v zimě i k nocování, často hromadnému (např. sýkorky). 

Prosím nekácet!

Na neutěšený stav reagovala Česká společnost ornitologická dlouhodobým programem označování doupných stromů v lesích (Deklarace o spolupráci v oblasti ochrany přírody a krajiny), který probíhá ve spolupráci se státním podnikem Lesů České republiky (LČR). V rámci programu jsou doupné stromy na pozemcích LČR vyhledávány a následně označovány modrým trojúhelníkem. Takto vyčleněné stromy nebudou káceny a zůstanou v porostech k přirozenému dožití. V rámci tohoto projektu bylo dosud jen na Českomoravské vrchovině za jediný rok označeno 2 071 stromů, v nichž bylo zaznamenáno 3 482 vletových otvorů. Z toho 2 518 vydlabali datlovití ptáci.

Bylo by ideální, kdyby označování doupných stromů bylo rozšířeno i na další lesy mimo vlastnictví LČR. Avšak jednání s vlastníky je časově velmi náročné, už jen proto, že před samotnou terénní prací je potřeba uzavřít smlouvu mezi ČSO a vlastníkem pozemku. 

Přesuny mezi schovávačkami

Již jsem zmínila, že doupné stromy nevyužívají jen ptáci, ale také netopýři. Z našich 27 druhů dutinové úkryty trvale obydluje 13 druhů a dalších 6 druhů příležitostně. Netopýři mohou stromy obývat prakticky ve všech obdobích roku, ale nejčastěji dutinové a jinak poškozené stromy vyhledávají za účelem odchovu mláďat. To je velice citlivá fáze netopýřího života, neboť oproti jiným savcům porodí netopýří samice pouze jedno, výjimečně dvě mláďata. Z tohoto důvodu samice některých netopýřích druhů (např. netopýr rezavý) kolonii s mláďaty často stěhují, čímž snižují riziko vypátrání predátorem. K přesunům dochází každé 2–4 dny, přičemž jedna mateřská kolonie v okolí vystřídá 30–60 úkrytů, které jsou rozprostřeny v okruhu několika set metrů. 

Přestože netopýři svá útočiště takto střídají, jsou svým „osvědčeným“ úkrytům věrní a v průběhu generací využívají stále stejná místa. Nejen z tohoto hlediska je praktická ochrana doupných stromů v lesním prostředí velmi důležitá; některé lesní druhy netopýrů jsou totiž tak úzce vázány na lesní prostředí, že v otevřené krajině nejsou schopny překonat větší vzdálenost! Je tedy zřejmé, že jakýkoli lesní porost by měl vždy zahrnovat dostatek starých, především dutinových stromů. 

Lovci hmyzích škůdců

Různé štěrbiny ve skalách, trhliny a dutiny ve stromech mají pro netopýry velký význam i v podzimním období. Létající savci se zde soustřeďují ve velkých počtech čítajících desítky až stovky jedinců. Chování nazývané „rojení“ má důležitou roli v sociálním životě netopýrů. Některé druhy (např. netopýr parkový nebo netopýr hvízdavý) využívají stromové dutiny i jako speciální pářící (harémové) úkryty. Otužilejší druhy (např. netopýr rezavý a netopýr stromový) pak mohou v příhodných stromových dutinách, jež mohou zasahovat i do kořenového systému a vést až pod zem, trávit také svůj dlouhý zimní spánek. Ač se to nezdá, netopýři zde mohou vytvářet velké zimní kolonie složené z několika stovek jedinců! 

Všechny netopýří druhy pak mají jeden společný rys: velkou spotřebu potravy. Každý jedinec zkonzumuje za noc množství hmyzu, které odpovídá čtvrtině až třetině jeho váhy. Mezi kořistí je velké množství obtížného hmyzu (např. komáři) a hmyzích škůdců (např. bekyně velkohlavé či obaleči duboví). Tak netopýři plní stejně jako dutinoví ptáci nezastupitelnou roli při obhospodařování lesů. 

Malý krok pro každého

Ve vyspělých zemích dochází v současnosti k posunu směrem k trvale udržitelnému hospodaření v lesích. To se navíc ukazuje jako ekonomická výhoda. Přírodě blízké lesnictví využívá a napodobuje přírodní procesy, které snižují náklady na pěstování lesních porostů a zvyšují stabilitu lesů vůči vnějším negativním faktorům. 

Další ekonomickou motivací pro vlastníky lesů mohou představovat certifikace lesů (Forest Stewardship Council, FSC). Základní myšlenkou FSC je podporovat environmentálně vhodné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů a tím pomoci ochraně ohrožených a devastovaných světových lesů. Za tímto účelem organizace vytvořila komplexní systém lesní certifikace (vč. požadavku na zachování minimálně pěti doupných stromů na hektar). Pokud tedy vlastník obhospodařuje les v souladu s odsouhlaseným standardem, má právo používat označení, které na trhu odliší dřevo z jeho lesa od dřeva jiného původu. Dnes je takto certifikováno zhruba 7–8 % světových lesů. 

TIP: Břehule říční: Okřídlení kopáči říčních břehů

Doupné a jinak poškozené stromy jsou však významné ba přímo nenahraditelné i mimo lesní porosty. Dutinoví ptáci, netopýři a další živočichové se zabydlí v alejích, parcích, ve stromech rostoucích na hrázích rybníků a jak mohu nejen já dosvědčit, s chutí obydlí i vhodný porost na zahradě. A to je právě to místo, kde může opravdu každý z nás udělat vstřícný krok ve prospěch přírody i nás samotných. Tím, že například neskácíme neplodný, křivolaký strom, v němž je vydlabaná dutinka, prospějeme nejen jejímu budoucímu majiteli, ale při pozorování obyvatel dutiny více poznáme taje přírodního života, které by jinak zůstaly našemu zraku skryté. 

Jak můžete pomoci

Běžný občan, který by chtěl pomoci s mapováním doupných stromů, by měl:

  1. Stát se členem ČSO.
  2. Zjistit v kanceláři ČSO, zda v jeho okolí doupné stromy již někdo neznačí, a dohodnout další postup.
  3. Podle okolností se buďto zapojit do probíhajícího značení nebo po dohodě s ČSO začít jednat s majitelem lesa.
  4. Přečíst si metodiku a zavázat se k jejímu dodržování.
  5. Poprvé vyrazit do lesa nejlépe se zkušeným mapovatelem a naučit se zásadám terénní práce.
  6. Teprve poté samostatně značit doupné a odumírající stromy podle metodiky a podle dohody s lesní správou (majitelem lesa).

Doupný strom versus budka

Vyvěšení budky není ani zdaleka náhradou za přirozenou dutinu. Budka sice pomůže některým druhům ptáků, ale ne bezobratlým a jiným živým organismům. Jedna z velkých lží je, že skácený doupný strom lze nahradit budkami. Nelze! Starý strom má jak ještě živé části, tak také usychající nebo již uschlé části. Každou z nich obývají jiní živočichové a nic z toho budka nenabízí.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Dnešní život se odehrává v sedě

Věda
Reklama

Kresba pratura ze 16. století. Poslední kus pratura uhynul v roce 1627.

Příroda

Loni probíhal na ISS experiment s cílem pochopit, jak se tělo přizpůsobuje mimozemskému prostředí. Hlavu a hruď astronautky Anne McClainové pokrývá několik senzorů sbírajících data o cirkadiánních rytmech.

Vesmír

Zaniklou obec dnes připomínají nově vysázené aleje i fotografie původních domů rozeseté v krajině. Na místo, kde kdysi stávala obec Fukov, upomíná také dřevěný kříž.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907