Zpackaná odplata za Heydricha: Atentát na Edvarda Beneše 1945 (1)

17.08.2018 - Jiří Plachý

Příběh atentátu na prezidenta Beneše, který „zorganizovala“ nacistická tajná služba Sicherheitsdienst, je zcela absurdní. Šestice mladíků, tří Čechů a tří Slováků v německých službách, se minutu po dvanácté snažila zabránit obnově ČSR a vyvolat tak krizi nejen v české a slovenské společnosti, ale i mezi západními Spojenci a Sovětským svazem

<p>Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko</p>

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko


Reklama

Plán atentátu, ke kterému mělo dojít začátkem května 1945, se údajně „vylíhl“ v hlavě SS-Obersturmführera Dr. Aloise Krannicha, jednoho z německých poradců ve vedení Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, majícího na starost „duchovní výchovu“. Osobně vybral také jeho hlavního vykonavatele. Tím se stal 24letý Jan Svoboda, bývalý vlajkař, nebezpečný konfident gestapa, funkcionář Kuratoria a přesvědčený český nacista. 

Vzorný kolaborant

Svoboda se narodil 25. ledna 1921 v Brně v rodině právníka. O 10 let později se rodina přestěhovala do Prahy, kde vychodil arcibiskupské gymnázium – maturoval roku 1939, přičemž v té době byl již dva roky členem Vlajky. V jejích řadách zřejmě patřil k pronacistickému křídlu, které se již před podepsáním mnichovské dohody formovalo kolem Jana Ryse-Rozsévače a jeho přátel. Po maturitě se zapsal ke studiu na medicínu, ale 17. listopad 1939 a uzavření vysokých škol jeho další vzdělávání ze dne na den ukončily.

Na okupační režim však Svoboda nezanevřel – právě naopak. Dal se zcela do jeho služeb a stal se vedoucím Mládeže Vlajky v rodném Brně. Od října 1941 působil v pražském ústředí Vlajky, avšak již v únoru 1942 patřil ke skupině vlajkařské mládeže, která pod vedením MUDr. Františka Teunera přešla do nově zřizovaného Kuratoria. To znamenalo i odchod z řad Vlajky, neboť hlavní duchovní otec Kuratoria protektorátní ministr Emanuel  Moravec byl pro tuto organizaci protivníkem číslo jedna.

Agent-provokatér

V dusných týdnech po atentátu na Heydricha odjel Svoboda na „I. školní tábor vedoucích české mládeže“ na Slapy a v srpnu 1942 spolu s dalšími mládežnickými aktivisty na „studijní cestu“ do Německa. V té době se stal zaměstnancem organizační sekce ústředí Kuratoria na plný úvazek. Z logiky věci začal také spolupracovat s nacistickými bezpečnostními složkami. Díky nesporné inteligenci a fanatické víře ve vítězství třetí říše se z něj stal nebezpečný agent-provokatér. Podílel se na udání členů ilegálních skupin Svaz československé mládeže a Malá strana. Třináct z patnácti zatčených se domů již nikdy nevrátilo.

Pod krycími jmény „Jan Nováček“ a „Pater“ pracoval pro zástupce vedoucího referátu Český pravicový odboj kriminálního asistenta Ericha Pfitsche. Zavinil i zatčení funkcionáře Kuratoria Stanislava Reichmanna a několika dalších osob. Svoboda přitom nepředstavoval pouhého řadového konfidenta, nýbrž rezidenta, který pro gestapo kromě cenných zpráv získal i řadu dalších spolupracovníků. Také v Kuratoriu se činil. Stal se vedoucím spojovacího referátu ústředí, měl vliv na personální záležitosti, byl aktivní v inspekci a ke konci války zastával funkci zvláštního pověřence pro otázky uprchlíků a opevňovací práce. U příležitosti 6. výročí vzniku protektorátu byl 15. března 1945 vyznamenán Čestným štítem protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava (tedy takzvanou Svatováclavskou orlicí).

Beneše nebo Gottwalda 

Nedlouho poté, počátkem dubna 1945, si Svobodu předvolal Krannich a otevřeně mu sdělil: „Válka skončí v neprospěch Německa, a proto je nutné docílit toho, aby Čechy s Moravou zůstaly oddělené od Slovenska. Potřebujeme, aby se emigrace a lidé doma rozdělili na dvě části: na část orientovanou na Východ a na Západ.“ Toho mělo být dosaženo atentátem na prezidenta republiky Edvarda Beneše, který se 3. dubna 1945 vrátil po více než šestiletém exilu na osvobozené území a následujícího dne jmenoval ve východoslovenských Košicích první domácí československou vládu.

Jako náhradní cíle připadali v úvahu i náměstek předsedy vlády a generální tajemník KSČ Klement Gottwald nebo ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Ten však byl v té době na ustavující konferenci OSN v San Francisku, takže se v ohrožení nacházel jen Beneš a Gottwald. Krannich měl blízko ke zpravodajské službě SS, tedy k Sicherheitsdienstu (SD). Právě v jeho intencích, respektive její zahraniční součásti, kterou v Praze vedl Dr. Hammer, měl být atentát proveden.

TIP: Protektorátní vládní vojsko: Vlastenci, či kolaboranti?

Svoboda dostal za úkol skupinu vést a mohl si vybrat i část dalších spolupracovníků. Jako prvního oslovil svého přítele a spolužáka z arcibiskupského gymnázia Jiřího Málka. Ten byl před válkou členem Junáka, ale v pozdějších letech v podstatě kopíroval politické názory a „kariéru“ svého o rok staršího kamaráda. Také on se stal členem Vlajky, později zaměstnancem Kuratoria a konfidentem nacistických bezpečnostních složek. Třetím atentátníkem byl Vladimír Koucký, jehož otec zahynul jako vlajkař při zpackaném pumovém útoku na kroměřížskou synagogu v červenci 1939. Také on byl, jak jinak, funkcionářem Kuratoria a nacistickým konfidentem.

Dokončení v úterý 21. srpna

Reklama

  • Zdroj textu:

    II. světová

  • Zdroj fotografií: Bundesarchiv

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kočky hlazení nevyžadují, ale tolerují ho výměnou za krmení. Ukázalo se, že klíčem je respektovat požadavky malých šelem a nevnucovat se.

Zajímavosti

Ekonomické ztráty kvůli suchu činí na Jihozápadě za rok 2020 11,4 až 23 miliard dolarů (asi 247 až téměř 500 miliard Kč).

Věda
Reklama

Finští vojáci očekávají sovětský útok v krytu na linii VT, červen 1944.

Válka
Revue
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907