V přírodě najdeme mnohé tvory, jejichž vzezření si nezadá s představami o pohádkových netvorech. Pozoruhodným znakem, jenž doplňuje mimořádný vzhled, jsou bezesporu také výjimečné oči
Mezi nejroztomilejší primáty nepochybně patří malá „opička“ nártoun (Tarsius). Nártouni jsou noční primáti, ne větší než veverka. Obývají především deštné pralesy jihovýchodní Asie a představují jediné plně masožravé primáty světa – živí se totiž ještěry, hmyzem a dokonce dokážou chytat ptáky v letu (při přeskoku ze stromu na strom). Na první pohled zaujmou jejich ohromné oči – kdyby měl člověk v poměru k velikosti hlavy stejně velké oči, dosahovaly by rozměrů grapefruitu!
Možná vás napadlo, že vám nártoun někoho připomíná, a není to jen klamné zdání. Částečně i podle tohoto roztomilého primáta totiž byla vypracována podoba rytíře Yody z Hvězdných válek. Podobnost s nártounem pak nezapře například také stejně slavný Glum z Pána prstenů.Oči nártouna filipínského (Tarsius syrichta) jsou objemnější a těžší než jeho mozek. Zástupci všech devíti druhů nártounů nemohou očima pohybovat, ale dokážou otočit hlavou na každou stranu o 180°
Držitelem rekordu ve velikosti očí je nepochybně kalmar Hamiltonův (Mesonychoteuthis hamiltoni). Tito obyvatelé velkých hloubek jsou pro nás v mnoha ohledech stále záhadní. Dosud nevíme mnohé o jejich životě, ani o maximální velikosti, jíž mohou dorůst. Zdá se však, že největší jedinci přesahují hmotnost 500 kilogramů a délku 14 metrů! Oko největšího zaznamenaného exempláře měřilo v průměru asi 30 centimetrů a jeho zornička byla velká jako pomeranč. Velké oči umožňují kalmarovi orientaci i v hloubkách kolem 2 000 metrů s minimálním osvětlením.
Na rozdíl od příbuzné krakatice obrovské disponuje kalmar stereoskopickým viděním, takže lépe odhaduje vzdálenosti. Ještě zajímavější je ale „světelné zařízení“, umístěné v jeho očích – tento tzv. fotofor vyrábí jisté množství světla, díky kterému hlavonožec vidí i v úplné tmě hlubokého oceánu.
Při pohledu na mouchu stopkoočku (čeleď Diopsidae) máme dojem, že sledujeme stvoření z jiné planety. Tito zástupci dvoukřídlého hmyzu obývají zejména asijský a africký kontinent a jejich oči jsou umístěny na výběžcích, které sahají daleko do strany. Podobají se tak jakýmsi muším obdobám žraloků kladivounů. Bylo prokázáno, že pohlavní výběr preferuje co nejdelší výběžky a tedy i nejvyšší vzájemnou vzdálenost složených očí; samičky si obvykle vybírají partnery s nejdelšími „stopkami“ a samečci si jejich délku často vzájemně porovnávají.
Zdá se, že oči na stopkách skýtají pro své nositele jistou evoluční výhodu. Stopkoočky pokryjí svým zrakem drtivou většinu okolního prostředí a je tak jen malá šance, že by je například snadno překvapil potenciální predátor.
Mezi živočichy s nejpodivnějšíma očima patří nepochybně také korýš strašek (Odontodactylus) a jeho příbuzní ze skupiny ústonožců. Nejde však o žádné sympatické mírumilovné „ráčky“, ba právě naopak. Tito agresivní bezobratlí dokážou způsobit nepříjemné zranění i člověku a nečiní jim problém rozbít sklo akvária opakovanými údery klepet. Mají složené oči podobně jako zástupci hmyzu a díky specializaci jednotlivých omatidií na vnímání rozdílných podnětů dokážou vnímat barvy mnohem lépe než člověk. Vidí také podstatně širší spektrum vlnových délek světla.
Tito korýši jsou zajímaví i z mnoha jiných důvodů – kromě takřka dokonalého zraku vykazují i velmi složité chování, schopnost zabíjet mnohem větší kořist nebo třeba oboustrannou rodičovskou péči.
Chameleoni představují nejpopulárnější zástupce plazího světa. Pověstná je jejich schopnost měnit barvu kůže podle nálady, stejně pozoruhodné jsou však také jejich orgány zraku. Víčka chameleonů jsou srostlá a fixovaná, takže k zorničce na oční bulvě propouští jen menší objem světla. Přesto chameleoni vidí velmi dobře a navíc dokážou pohybovat jedním okem zcela nezávisle na druhém. Tato mimořádná dispozice jim umožňuje zároveň pátrat v okolí po kořisti i pozorovat, zda se z jiného směru neblíží nebezpečí.
Když chameleon objeví potenciální hmyzí kořist, zaměří rychle obě oči stejným směrem a najednou tak dosáhne stejného efektu, jakým disponují naše oči – stereoskopického (binokulárního) prostorového vidění. Díky němu lépe odhadne vzdálenost a může přesněji „vystřelit“ svůj jazyk.
ZajímavostiSvoboda z oceli a kůže
Společnost: Harley-Davidson
Založena: 1903, USA, Milwaukee
Ikony: modely JH „Two-Cam“ (1928), Hydra-Glide (1952), Electra Glide (1965), FX Super Glide (1971)Motorky Harley-Davidson, které dnes více než co jiného představují synonymum svobodného životního stylu, vznikly vlastně opravdu pro zábavu. Jejich „otcové“ – ve skutečnosti dvacetiletí mladíci a potomci anglických emigrantů Arthur Davidson a William Harley – si prostě chtěli urychlit časté cesty k jezeru. A tak je napadlo přišroubovat k obyčejnému jízdnímu kolu benzinový motor. Svou myšlenku ovšem dále rozpracovávali a již v roce 1903 spatřil světlo světa jejich „stroj číslo jedna“. Dokázal vyvinout rychlost až 60 km/h a jezdil i do kopce. Podnikaví mladíci motorku prodávali za 200 dolarů (asi 112 tisíc korun v dnešních cenách) a zakázky se jen hrnuly. Není divu – ceny automobilů se tehdy pohybovaly v řádech tisíců dolarů. Ocelový orel, symbol jejich nově založené firmy Harley-Davidson (H-D), mohl hrdě vzlétnout.
Bezstarostná jízda
S trochou nadsázky lze říct, že jejich společnost v následujících desetiletích přežila vše: velkou hospodářskou krizi, období špatné kontroly kvality, finanční propad i konkurenci levnějších a zpočátku dynamičtějších japonských výrobců. Stačila si však přitom připsat hned několik legendárních kousků. Jeden takový vznikl roku 1952 pod označením Hydra Glide: na jeho slávě se pak velkou měrou podílel i film Divoch s Marlonem Brandem v hlavní roli, v němž se záporný hrdina proháněl právě na této „těžké mašině“. V 60. letech se harleye staly doslova reklamou na svobodu, poté co se objevily v kultovním snímku Easy Rider (Bezstarostná jízda). Model FLH Electra Glide (1965) dodnes tvoří zlatý standard amerických motorkářů.
Ačkoliv firma prošla mnohými krizemi a její motorky byly svého času spojovány s temným podsvětím, nakonec si dokázala místo na trhu udržet. Stále platí, že pro většinu lidí je jakýkoliv „svalnatý“ motocykl prostě „hárlej“ a stejně tak slavná značka evokuje představu chopperu – v obou kategoriích má přitom H-D na všech kontinentech už dlouho silnou konkurenci. Každoročně pak vyjede na silnice na 300 tisíc nových modelů, jejichž základní pořizovací cena se pohybuje v přepočtu kolem čtvrt milionu korun. (foto: Unsplash, CC0)