Zrod koruny československé: Zavedení měny nového státu probíhalo v tajnosti

27.02.2021 - Václav Kaška

Proč si Československo jako jediný z nástupnických států nechalo korunu a neprosadily se návrhy jako sokol, lev, řepa či dokonce rašín?

<p>Moderní tiskárna bankovek, které svým pojetím dosáhly vysoké úrovně, začala v Praze fungovat od roku 1928. Ražba nových mincí začala roku 1921.</p>

Moderní tiskárna bankovek, které svým pojetím dosáhly vysoké úrovně, začala v Praze fungovat od roku 1928. Ražba nových mincí začala roku 1921.


Reklama

Mladé Československo na tom nebylo dobře – obyvatele trápil nedostatek zboží či chaos v měnové a finanční oblasti. Ten postihl celou poválečnou Evropu, když (hyper)inflace zasáhla Británii (1920), Německo (1923) nebo Rakousko (1924). Pražská vláda k uklidnění situace vedle pozemkové reformy společnosti již na jaře 1919 naordinovala měnovou reformu, které předcházela měnová odluka od staré rakousko-uherské koruny.

Pryč od churavé Vídně

Během Velké války došlo k obrovskému znehodnocení peněz a po Rakousko-Uhersku zbylo přes 100 miliard korun válečných půjček. Na podzim 1918 v oběhu dál rapidně přibývalo nekrytých bankovek tisknutých bankou ve Vídni, která nadále plnila funkci cedulové banky (centrální banka s monopolem na emise bankovek) i pro ČSR. Začátkem listopadu se na čs. území objevily bankovky v hodnotě 10 000 K, což zvyšovalo už tak velkou inflaci. Protesty z Prahy byly bezvýsledné, a tak se čs. ministerstvo financí vedené Aloisem Rašínem rozhodlo k co nejrychlejší měnové odluce od „churavé, vodnaté valuty vídeňské“. Předpokladem k ní bylo otevření pražské burzy po čtyřech a půl letech a celní oddělení ČSR od Rakouska a Maďarska z února 1919.

Tým kolem Rašína, kde měl mimo jiné silné slovo i vrchní ředitel Živnostenské banky Jaroslav Preiss, odluku připravoval na tajných schůzkách v pracovně Viléma Pospíšila v Městské spořitelně pražské. Národní shromáždění ji schválilo 25. února 1919 rovněž na tajném zasedání, a protože nemohly být tak rychle vytištěny nové peníze, měly být stávající bankovky okolkovány. Z nástupnických států provedli stejnou akci před ČSR už Jihoslované.

Případný nový název měny finančníci zatím neřešili a Rašín mluvil v parlamentu 25. února o „české koruně“. Měl zjevně jiné starosti: jak celou mohutnou akci v poválečné nejistotě vůbec zajistit. Rázný Rašín původně požadoval zadržení 80 % ke kolkování předložených bankovek, čímž chtěl bojovat proti inflaci. Shromáždění schválilo jen 50 % a ve skutečnosti byla zadržena sotva třetina bankovek, když osvobozeny byly například všechny vklady a hotové částky do 300 korun. Občané tak za odevzdanou hotovost dostali zpět pouze část v okolkovaných bankovkách a zbytek byl uložen na nucenou státní půjčku úrokovanou 1 %. 

Kolkovací akce

Hned v noci z 25. na 26. února 1919 byly vojskem obsazeny hranice, zastavena přeprava zboží i osob a vydán zákaz peněžních zásilek, vkladů i výplat. Kolkování probíhalo od 3. do 9. března (na Slovensku do poloviny března) a prováděly je finanční ústavy všeho druhu. Šlo o velkou zkoušku autority Prahy zejména na nově ovládaných územích, zvláště v německém pohraničí, kde podle českého tisku došlo k protestům pouze ve Vrutici na Děčínsku, a na Slovensku, kam bylo k zajištění odluky speciálně posláno 300 českých úředníků. 

Původně se uvažovalo o označení peněz razítky, ale pro technické obtíže k tomu došlo jen u tisícovek a kvůli zbytečné nákladnosti se nekolkovaly jedno- a dvoukorunové bankovky. Zvláštní označení nedostávaly ani mince, ani oběživo vydané Vídní po 28. říjnu 1918. Údaje se liší, ale bankovek bylo předloženo minimálně přes 7 miliard korun, kolků bylo potřeba 244 milionů a akci zajišťovalo přibližně 15 tisíc pracovníků.   

Měnová reforma

Přibližně měsíc po okolkování schválilo Národní shromáždění zákon č. 84/1919 Sb. o úpravě nové měny. Tento měnový zákon z 10. dubna 1919 určil okolkované bankovky jako zákonné platidlo ČSR a měnovou jednotku v Československu označoval jako korunu československou se zkratkou Kč (zkratka Kčs se užívala od roku 1945). Koruna se dělila na 100 haléřů a poměr ke staré rakouské koruně byl určen na 1:1, čímž byli postiženi dlužníci a zvýhodněni věřitelé, čili většinou banky. Již od září 1919 se začaly okolkované bankovky vzhledem k falšování kolků vyměňovat za nové čs. státovky v hodnotách od 1 Kč do 5 000 Kč. 

TIP: Příběh československé vlajky: Jak vznikla a co symbolizují její barvy?

Nejdřív byly staženy neokolkované jednokorunové a dvoukorunové bankovky a první novou čs. korunou v oběhu se v září 1919 stala bankovka v hodnotě 1 Kč. Tisícovky se tiskly v USA a nenesly žádné národní motivy, šlo totiž o bankovky ze zrušené zakázky na francouzský frank. Moderní tiskárna bankovek, které svým pojetím dosáhly vysoké úrovně především zásluhou Alfonse Muchy (50 Kč) a Maxe Švabinského (1 000 a 100 Kč), začala v Praze fungovat od roku 1928.

Ražba nových mincí začala roku 1921 v obnovené mincovně v Kremnici a až do roku 1924 všechny pocházely z autorské dílny sochaře a medailéra Otakara Španiela. Měnový zákon nezřídil cedulovou banku (Národní banka vznikla až v roce 1926) a správou měny byl pověřen Bankovní úřad při ministerstvu financí, v jehož výboru měla značný vliv skupina Živnostenské banky.

Od koruny ke koruně

Tvoření samostatné čs. měny na jaře 1919 bylo provázeno diskuzemi o jejím názvu. Zejména v tisku se objevovaly varianty jako lev, hřivna, řepa, říp, denár, rašín, groš, frank nebo sokol. V případě franku šlo o jasnou spojeneckou vazbu na Francii, sokol zase odkazoval na vlivnou českou tělovýchovnou organizaci. U sokolu, který byl ve hře ještě v roce 1921, se navrhovalo, že se bude dělit na deset drápků a sto brků.

Nehledě na tyto „hlasy zdola“ ponechal Rašínův tým v zákoně korunu, přestože vzbuzovala jasné asociace na starou monarchii. Mezi důvody se uvádí konzervativní přístup politiků a bankéřů, kteří se drželi hesla, že zažitá značka se nemění, či nedostatek času veřejnou debatu nějak zohlednit. Podle numismatika Jiřího Militkého měla být koruna provizoriem a plánovalo se, že v budoucnu bude zaveden nový název.

TIP: Řešení finanční krize za vlády Habsburků: Papírové peníze s proměnlivou hodnotou

Měnová reforma hned nezajistila pevnou a stabilní měnu a vzhledem k rozsahu poválečného hospodářského rozvratu ani nemohla. Kolísavý kurz koruny se ale nakonec v roce 1922 ustálil, a to v důsledku příznivé platební bilance, vyrovnaného rozpočtu a vytvoření zásob deviz a drahých kovů. Rašínova politika utahování opasků a tvrdé práce v tomto směru slavila úspěchy a koruna československá se ve středoevropském prostoru stala značkou důvěryhodnosti. Také proto už nebyl důvod ke změně názvu.

Koruny rakouské a maďarské se potýkaly s hyperinflací a součástí plánu na jejich ozdravění se v polovině dvacátých let stalo i přejmenování oběživa: Rakušané zavedli šilink a Maďaři pengő. Nezapomínejme ale ani na fakt, že s korunou se po stránce historické, jazykové i nacionální lépe než se sokolem vyrovnávali čeští Němci, s jejichž loajalitou nová republika stála i padala.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kromě roubování se Haji Kalimullah Khan věnuje i šlechtění manga a podařilo se mu vypěstovat vlastní odrůdy.

Zajímavosti
Věda

Jméno zakladatelů podniku dodnes připomínají Fidorky, zatímco jejich tváře neznáme.

Historie

Útok německé armády zastihl Rudou armádu nepřipravenou. Statisíce Sovětů padly do zajetí už v prvních týdnech bojů.

Válka

Největší jedinci zmije gabunské se mohou pochlubit až pěticentimetrovými zuby.

Zajímavosti
Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907