Ačkoliv by se mohlo zdát, že pojem „třetí pohlaví“ je produktem moderní doby, není tomu tak. Třetí pohlaví, vymykající se tradičnímu dělení na muže a ženy, známe již nejméně 4 tisíce let
Muži žijící v ženské roli jsou v Indii považováni za svaté. Na severu Albánie zase žijí ženy, které před celou vesnicí složí slib cudnosti, načež je jim dovoleno se oblékat a chovat jako muži a jsou také tak oslovovány.
Pojem „třetí pohlaví“ se dnes běžně užívá pro označení lidí, kteří se podle vlastního přesvědčení či norem společnosti neřadí do kolonky „muž“ ani „žena“. Z právního hlediska uznává zmíněnou kategorii pouze několik zemí, například australský Nový Jižní Wales či Německo.
TIP: Úřední formuláře v anglickém Oxfordu nově znají i třetí pohlaví
Zmínky o tom, že neexistují dvě pohlaví, nýbrž tři, však najdeme již v dávné historii. Důkazy se objevují například na keramice starého Egypta z let 2000–1800 př. n. l. Výraz „tai“ tehdy označoval muže, „hmt“ ženu a pro třetí pohlaví se používalo slovo „sht“, jež se často překládá jako „eunuch“, což ovšem není úplně přesné. Nemáme totiž žádný doklad, že by třetí pohlaví odpovídalo kastrátům. Dosud však nevíme, pro koho konkrétně byl uvedený termín určen.
Starověká indická literatura zas vedle ženy a muže popisuje i „třetí přirozenost“. Staří Indové prý třetí pohlaví velmi dobře znali a tvrdili, že jej lze rozeznat už v útlém věku. Dnes můžeme zmíněný pojem použít například pro ženy ze severu Albánie, které před celou vesnicí složí slib cudnosti, načež je jim dovoleno se oblékat a chovat jako muži a jsou také tak oslovovány.
100+1 zahraniční zajímavost
ZajímavostiTajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.
VesmírSonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.
PřírodaPři lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.
RevueLeTourneau: Terénní stonožka
Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.
Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.
