Bazilika sv. Františka z Assisi: Hrobka ukrytá pod oltářem

František z Assisi – vlastním jménem Giovanni Battista Bernardone – se řadí mezi nejvýznamnější a také nejznámější svaté. Jeho nezdolná víra se opírala o asketický život, svým příkladem pomohl upevnit základní hodnoty křesťanské církve, která v 13. století procházela krizí, a jeho přičiněním se zrodil také žebravý řád františkánů. Dva roky po Františkově smrti jej papež Řehoř IX. v červenci 1228 svatořečil, načež byl položen základní kámen baziliky, která měla nést světcovo jméno. 

Svatostánek vyrůstal na západě městečka Assisi, na tzv. „pekelném“ kopci, jenž proslul coby popraviště. Se vznikem baziliky se však zmíněná přezdívka změnila na „rajský“. Monumentální stavbu se podařilo dokončit v roce 1253 a vysvětil ji papež Inocenc IV.

Skryté místo posledního odpočinku

Bazilika se člení na dva chrámy – Horní a Dolní, tedy Chiesa Superiore a Chiesa Inferiore. Komplex zahrnuje také klášter Sarco Convento a historicky významné je rovněž náměstí, které lemují kolonády vystavěné roku 1474. Skutečný věhlas si však bazilika vysloužila až v roce 1818, kdy se podařilo objevit tajnou hrobku s ostatky sv. Františka.

Tělo zesnulého uložili v roce 1230 v místě hlavního oltáře a hrob zazdili. Teprve počátkem 19. století došlo na základě papežské iniciativy k „sondování“ skály a po 52 dnech vyústila usilovná práce v nález hrobky. O dva roky později vznikla pro ostatky svatého kaple v klasicistním stylu, architektonicky se však s oběma chrámy rozcházela. Proto byla v roce 1932 přestavěna do podoby, kterou si uchovala dodnes.