Bitva u Chlumce: Jak kníže Soběslav přelstil římského krále (1.)

02.01.2016 - Jindřich Kačer

Středověk neviděl moc velkých vítězství českých vojsk. I z toho důvodu byl triumf českého knížete nad římským králem v průsmycích Krušných hor výjimečný


Reklama

Nešlo o nic menšího než o knížecí stolec v Praze. Po smrti knížete Vladislava roku 1125 na něj usedl jeho mladší bratr Soběslav. Jenže problém byl v tom, že podle platného stařešinského řádu měl na trůn usednout nejstarší člen rodu Přemyslovců, což byl Ota Černý. Jenže mezi Čechy měl málo stoupenců, proto se obrátil na římského krále Lothara III. ze Supplinburgu. I on usedl na trůn v roce 1125 a nutně potřeboval posílit své pozice v říši. Ota Černý mu nabídl spoustu peněz a pevnou věrnost, když mu pomůže k vládě v Čechách. Lothar neváhal, chytil se příležitosti, připravil vojsko a očekával, že zahájí vládu velkolepým vítězstvím.

Přípravy na válku

Lothar poslal českým předákům ultimátum, že mají zpupného Soběslava sami vypudit, jinak sám vtrhne s vojskem do země a knížete i jeho věrné potrestá. Jenže to se přepočítal. Češi obecně neměli rádi, když se jim římští králové či císaři vměšovali do vnitřních záležitostí. Knížecí kaplan Vít se rozjel do vsi Vrbčany, která kdysi patřila k panství Slavníkovců, a na zdi tamějšího kostela nalezl praporec svatého Vojtěcha, jenž z rodu Slavníkovců pocházel. Rozradostněný kaplan slavnostně připevnil prapor na kopí svatého Václava a Češi tím získali posvátnou standartu, aby mohli bojovat za podpory svých nebeských přímluvců. Bojová euforie dostoupila vrcholu, jenže to už udeřila zima. Jakékoliv cestování se kvůli mrazům stalo obtížným. Kníže Soběslav přesto neváhal a na jaro nečekal. Věděl, že se nepřátelská armáda shromažďuje v Sasku a nechal proto veškeré pohraniční průsmyky v Krušných horách přehradit přeseky, tedy pokácenými stromy.

Ota Černý zatím už od prosince svolával v Lotharově jménu vojsko v dolnosaském Goslaru. Ten je od českých hranic dost vzdálený, ale právě tam dorazil někdy na přelomu ledna a února 1126 římský král Lothar. Pod jeho korouhví se tam shromáždily dva až tři tisíce bojovníků. V polovině února se říšské vojsko rozložilo na německé straně Krušných hor a chystalo se ke vpádu do Čech. Hned 16. února se ale na knížata z říše usmálo štěstí. Přišlo nečekané oteplení a silná obleva. Dva dny se vojska proplétala horskými průsmyky. Zima sice polevila, ale obleva způsobila velké rozvodnění toků a překračování horských potoků se tak stalo obtížnou překážkou. Další problém představovaly Soběslavovy přeseky, které bránily v cestě.

Ota i Lothar předpokládali, že Soběslav nic netuší a čeká v teple v daleké Praze, takže ho svým odvážným zimním přesunem překvapí a Čechy bez odporu zaberou. Když po dvoudenním pochodu konečně sestupovali z hor k hradišti Chlumec, rýsoval se před nimi konec strastiplné pouti. Předvoj vedený Otou procházel zřejmě údolím Telnického potoka, král Lothar s hlavním vojskem a zásobami buď za ním, nebo vedlejším pohodlnějším údolím Jílovského potoka. Všichni mysleli, že si v podhůří odpočinou, doplní zásoby a vydají se na Prahu. Tam dole zatím čekala smrt!

  • Zdroj textu:

    Historické války 3/2014

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sara Plazová stojí v místech, kde se dřív nacházely rozlehlé louky, kam pastevci naháněli své ovce.

Zajímavosti
Revue

Kometa na své poslední cestě

Vesmír

Ulrich von Lichtenstein

Historie

Autonomní nákladní automobil v barvách TuSimple.

Věda

LST u pláže v Inčchonu v září 1950

 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907