Bitva u Chlumce: Jak kníže Soběslav přelstil římského krále (2.)

03.01.2016 - Jindřich Kačer

Zatímco si Lothar s Otou naivně mysleli, že Soběslava překvapí, ten byl zjevně dost přesně informován o každém jejich kroku


Reklama

Nejen dnes, ale i ve středověké válce často rozhodovaly o výsledku informace o pohybech nepřítele. Ať už měl v jejich táboře své lidi, nebo zapracovali rychlí zvědové, český kníže byl připraven. Přes Krušné hory nevedlo mnoho schůdných cest a kromě té chlumecké přicházely v úvahu vlastně jen mostecká a chomutovská. Ty však byly relativně daleko na jihozápadě a navíc byly horší, takže Soběslav mohl podle pohybu saského vojska dopředu určit, kde se vynoří. 

Nám pomáhají svatí

Soběslav se tedy rozložil se třemi až čtyřmi tisíci českých bojovníků u hradiště Chlumec a trpělivě čekal. Nad průsmykem nechal zbudovat několik válečných táborů, kde ukryl část jednotek, aby odtud mohly překvapivě zaútočit. A pak se prý ve ztichlé zimní krajině ozval orel, což mělo být pro české vojsko znamení, že se nepřítel blíží. Jiní kronikáři tvrdí, že to Čechové poznali podle zkalené vody v horských potocích. Možná říšské vojsko prostě spatřili vhodně umístění čeští zvědové. Kaplan Vít oděný v brnění měl na hlavě přilbu a vypadal prý jako hrdina Achilles. V rukou třímal kopí svatého Václava s praporcem svatého Vojtěcha. Náhle pronesl vzrušeným hlasem ke shromážděným vojákům: „Druhové a bratři, buďte stálí, neboť nad hrotem posvátného kopí vidím svatého Václava, an, sedě na bílém koni a oděn bílým rouchem, bojuje i za nás.“ Ostatní sice nic neviděli, ale kaplanovi věřili, takže odpověděli sborovým „Kyrie eleison!“

V pasti

Většina nic netušících rytířů Otova předvoje měla zbroj pořád složenou na koních, když zazněl český povel k útoku. Překvapení bylo dokonalé a sesypalo se na Sasy ze tří stran. Zatímco stovky unavených Sasů byly bez milosti rozsekány a zbytek se obrátil na útěk, na české straně prý zahynuli pouze tři bojovníci. V krvavé řeži padl i sám Ota Černý. Když utíkající Sasové přiběhli k hlavnímu vojsku krále Lothara, zachvátila panika i většinu zbylých vojáků. Sám král se však prý zachoval „zmužile jako lev“ a s chladnou hlavou zavelel k organizovanému ústupu na některé z blízkých návrší. Zpět přes hory utíkat nemohl a vpředu čekali Čechové. Na návrší ho obklopili jeho štítonoši a hodlali ho bránit do poslední kapky krve. Češi ho neprostupně obklíčili, takže neměl šanci uniknout.

V té chvíli mohl Lothar bojovat svůj poslední statečný a předem prohraný boj, nebo se uchýlit k jednání. Rozumně zvolil druhou možnost, protože po Otově smrti už stejně neměl o co bojovat. Kníže Soběslav na jednání přistoupil a k překvapení některých dokonce nekladl poraženému a zajatému králi žádné potupné podmínky. Nechtěl po něm nic jiného, než aby ho potvrdil jako právoplatného knížete, a dokonce od něj přijal Čechy v léno! Za to slíbil propustit jeho i všechny zajaté říšské šlechtice. Král musel být dojat jeho velkorysostí. Získal v Čechách důstojného spojence, kterého pro svůj boj v říši potřeboval. Soběslavovi bylo odměnou přátelství římského krále. Hodilo se mu pro zajištění pozice v Čechách vůči případným rebelům a hlavně získal přední místo mezi říšskými knížaty.

  • Zdroj textu:

    Historické války 3/2014

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Sara Plazová stojí v místech, kde se dřív nacházely rozlehlé louky, kam pastevci naháněli své ovce.

Zajímavosti
Revue

Kometa na své poslední cestě

Vesmír

Ulrich von Lichtenstein

Historie

Autonomní nákladní automobil v barvách TuSimple.

Věda

LST u pláže v Inčchonu v září 1950

 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907