Borůvky, brusinky, vlochyně a klikvy: Vyznáte se v oblíbených bobulovinách?

13.04.2022 - Pavel Sekerka

Borůvky a brusinky jsou oblíbené bobuloviny, které máme spojené s létem. Patří k našim nejhodnotnějším planým ovocným druhům, z nichž některé se nám s právě s borůvkami a brusinkami dost pletou. Většinou jde také o významné léčivé rostliny.

<p><strong>Brusnice</strong><em> (Vaccinium)</em>, jak se tento rod keřů nazývá, vytváří stejně jako většina vřesovcovitých keřů <em>(čeleď Ericaceae)</em>, takzvanou erikoidní mykorhizu s vřeckovýtrusými houbami, například voskovičkou vřesovcovou <em>(Hymenoscyphus ericae)</em>. Houbová vlákna kolonizují převážně buňky pokožky kořene, v nichž se tvoří typické útvary – klubka a smyčky. <strong>Spolužití je tak těsné, že kořeny ani nevytváří kořenové vlášení (jemné kořenové vlásky). Houba pomáhá rostlině získávat živiny na chudých substrátech, kde jiné keře rostou jen obtížně.</strong> Na vhodných stanovištích, kyselých písčitých půdách v borových a smrkových lesích, jsou proto především borůvky dominantními rostlinami lesního podrostu.</p><p><strong>Symbióza s houbou je ale také jedním z důvodů, proč se borůvky a brusinky jen špatně pěstují mimo přirozená stanoviště.</strong> Do zahrad se spíše hodí druhy, které nemají příliš vyhraněnou závislost na houbovém symbiontu, jako je například <strong>brusnice chocholičnatá</strong> <em>(Vaccinium corymbosum)</em>. Při pěstování v zahradě je přitom nutné vysazovat více rostlin pokud možno různých odrůd, protože většina brusnic jsou rostliny cizosprašné. <em>(foto: Shutterstock)</em></p>

Brusnice (Vaccinium), jak se tento rod keřů nazývá, vytváří stejně jako většina vřesovcovitých keřů (čeleď Ericaceae), takzvanou erikoidní mykorhizu s vřeckovýtrusými houbami, například voskovičkou vřesovcovou (Hymenoscyphus ericae). Houbová vlákna kolonizují převážně buňky pokožky kořene, v nichž se tvoří typické útvary – klubka a smyčky. Spolužití je tak těsné, že kořeny ani nevytváří kořenové vlášení (jemné kořenové vlásky). Houba pomáhá rostlině získávat živiny na chudých substrátech, kde jiné keře rostou jen obtížně. Na vhodných stanovištích, kyselých písčitých půdách v borových a smrkových lesích, jsou proto především borůvky dominantními rostlinami lesního podrostu.

Symbióza s houbou je ale také jedním z důvodů, proč se borůvky a brusinky jen špatně pěstují mimo přirozená stanoviště. Do zahrad se spíše hodí druhy, které nemají příliš vyhraněnou závislost na houbovém symbiontu, jako je například brusnice chocholičnatá (Vaccinium corymbosum). Při pěstování v zahradě je přitom nutné vysazovat více rostlin pokud možno různých odrůd, protože většina brusnic jsou rostliny cizosprašné. (foto: Shutterstock)

<h3>Brusnice chocholičnatá <em>(Vaccinium corymbosum)</em></h3><p><strong>Brusnice chocholičnatá</strong> je jednou z mateřských rostlin takzvaných kanadských borůvek, které se pěstují jako ovocné dřeviny v řadě odrůd. Jde o vyšší opadavý keř, který kvete na loňských větvích. Květy jsou stopkaté, baňkovité, v hroznatém květenství. Barva květu sahá od bílé přes narůžovělou po růžovou. Na rozdíl od našich borůvek nevytváří podzemní výběžky. <strong>Mají velké plody, jež jsou odolné při transportu a vydrží delší skladování než naše domácí borůvky.</strong></p><p><strong>Výška:</strong> až 4 metry<br /><strong>Barva plodu:</strong> modré, sivé na povrchu, šťáva nebarví<br /><strong>Rozšíření:</strong> Severní Amerika vyjma prérijního pásu; pěstuje se v Evropě, Číně, Japonsku a na Novém Zélandu<br /><strong>Ekologie:</strong> bažiny, břehy potoků, světlé lesy, bory, horské louky, porosty vřesovcovitých keřů</p><p><em>(foto: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, ilustrace: Tereza Samková)</em></p>

Brusnice chocholičnatá (Vaccinium corymbosum)

Brusnice chocholičnatá je jednou z mateřských rostlin takzvaných kanadských borůvek, které se pěstují jako ovocné dřeviny v řadě odrůd. Jde o vyšší opadavý keř, který kvete na loňských větvích. Květy jsou stopkaté, baňkovité, v hroznatém květenství. Barva květu sahá od bílé přes narůžovělou po růžovou. Na rozdíl od našich borůvek nevytváří podzemní výběžky. Mají velké plody, jež jsou odolné při transportu a vydrží delší skladování než naše domácí borůvky.

Výška: až 4 metry
Barva plodu: modré, sivé na povrchu, šťáva nebarví
Rozšíření: Severní Amerika vyjma prérijního pásu; pěstuje se v Evropě, Číně, Japonsku a na Novém Zélandu
Ekologie: bažiny, břehy potoků, světlé lesy, bory, horské louky, porosty vřesovcovitých keřů

(foto: Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, ilustrace: Tereza Samková)

<h3>Borůvka <em>(Vaccinium myrtillus)</em></h3><p><strong>Borůvka</strong> <em>(Vaccinium myrtillus)</em> má v zemi plazivé výhony, pomocí kterých vytváří rozsáhlé kolonie. Mladé větve jsou zelené. Zvonkovité nazelenalé nebo růžové květy vyrůstají jednotlivě. Bobule jsou velice chutné a mají výhodné dietetické vlastnosti.</p><p>Sušené listy borůvek se používají při léčbě řady onemocnění. Pravidelné užívání, především většího množství, by ale nemělo přesáhnout tři týdny. <strong>Užívání vysokých dávek může být nebezpečné především během těhotenství a při antikoagulační léčbě. Čaj vyrobený ze sušených listů je silně adstringentní, močopudný, tonizující a má antiseptické účinky pro močové cesty</strong>. Používá se také při léčbě cukrovky. Odvar z listů a větviček se aplikuje lokálně při zánětech v ústech a v krku. Zatímco čerstvé plody mají mírně projímavý účinek, po vysušení se naopak používají při léčbě průjmu.</p><p><strong>Výška:</strong> do 50 cm<br /><strong>Barva plodu:</strong> tmavě modrá, šťáva barví fialově<br /><strong>Rozšíření:</strong> Evropa, Grónsko, Kavkaz, Sibiř, Mongolsko, západní Čína a západní část Severní Ameriky<br /><strong>Ekologie:</strong> roste v jehličnatých a listnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, horských loukách, v tundře; vyžaduje kyselé, na živiny chudé půdy</p><p><em>(foto: Wikimedia Commons, B.navez, CC BY-SA 3.0, ilustrace: Tereza Samková)</em></p>

Borůvka (Vaccinium myrtillus)

Borůvka (Vaccinium myrtillus) má v zemi plazivé výhony, pomocí kterých vytváří rozsáhlé kolonie. Mladé větve jsou zelené. Zvonkovité nazelenalé nebo růžové květy vyrůstají jednotlivě. Bobule jsou velice chutné a mají výhodné dietetické vlastnosti.

Sušené listy borůvek se používají při léčbě řady onemocnění. Pravidelné užívání, především většího množství, by ale nemělo přesáhnout tři týdny. Užívání vysokých dávek může být nebezpečné především během těhotenství a při antikoagulační léčbě. Čaj vyrobený ze sušených listů je silně adstringentní, močopudný, tonizující a má antiseptické účinky pro močové cesty. Používá se také při léčbě cukrovky. Odvar z listů a větviček se aplikuje lokálně při zánětech v ústech a v krku. Zatímco čerstvé plody mají mírně projímavý účinek, po vysušení se naopak používají při léčbě průjmu.

Výška: do 50 cm
Barva plodu: tmavě modrá, šťáva barví fialově
Rozšíření: Evropa, Grónsko, Kavkaz, Sibiř, Mongolsko, západní Čína a západní část Severní Ameriky
Ekologie: roste v jehličnatých a listnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, horských loukách, v tundře; vyžaduje kyselé, na živiny chudé půdy

(foto: Wikimedia Commons, B.navez, CC BY-SA 3.0, ilustrace: Tereza Samková)

<h3>Vlochyně (Vaccinium uliginosum)</h3><p><strong>Vlochyně</strong> <em>(Vaccinium uliginosum)</em> je keř podobný borůvkám, od nichž se však liší vyšším vzrůstem a sivými listy, které jsou na povrchu žilkované. <strong>Požití bobulí může způsobit bolesti hlavy a omámení, jsou-li konzumovány ve větším množství. V některých oblastech se používaly jako halucinogeny při rituálních obřadech.</strong> Toxicitu nejspíše způsobuje napadení parazitickou houbou.</p><p>Sušené listy jsou antiseptické, stahující. Používají se jako lék proti nadýmání, mají zklidňující účinek, snižují hladinu krevního cukru. Pro léčivé účinky se využívá méně než listy borůvek.</p><p><strong>Výška:</strong> 80 cm<br /><strong>Barva plodu:</strong> tmavě modré, šťáva nebarví<br /><strong>Rozšíření:</strong> Severní a střední Evropa, Sibiř, východní Asie až po Japonsko, sever Severní Ameriky<br /><strong>Ekologie:</strong> tundra, rašeliniště, horské louky</p><p><em>(foto: Wikimedia Commons, Isidre blanc, CC BY-SA 4.0, ilustrace: Tereza Samková)</em></p>

Vlochyně (Vaccinium uliginosum)

Vlochyně (Vaccinium uliginosum) je keř podobný borůvkám, od nichž se však liší vyšším vzrůstem a sivými listy, které jsou na povrchu žilkované. Požití bobulí může způsobit bolesti hlavy a omámení, jsou-li konzumovány ve větším množství. V některých oblastech se používaly jako halucinogeny při rituálních obřadech. Toxicitu nejspíše způsobuje napadení parazitickou houbou.

Sušené listy jsou antiseptické, stahující. Používají se jako lék proti nadýmání, mají zklidňující účinek, snižují hladinu krevního cukru. Pro léčivé účinky se využívá méně než listy borůvek.

Výška: 80 cm
Barva plodu: tmavě modré, šťáva nebarví
Rozšíření: Severní a střední Evropa, Sibiř, východní Asie až po Japonsko, sever Severní Ameriky
Ekologie: tundra, rašeliniště, horské louky

(foto: Wikimedia Commons, Isidre blanc, CC BY-SA 4.0, ilustrace: Tereza Samková)

<h3>Brusinka <em>(Vaccinium vitisidaea)</em></h3><p><strong>Brusinka</strong> <em>(Vaccinium vitisidaea)</em> je stálezelený hustě větvený keřík s kožovitými, lesklými listy. Květy jsou bílé nebo narůžovělé v koncových 3–15květých hroznech. Oblíbené ovoce, které se jí čerstvé nebo zavařené jako kompot. <strong>Sušené listy jsou antiseptické, stahující, močopudné. Používají se k léčbě revmatismu a zánětu močových cest.</strong> Zralé plody se konzumují čerstvé nebo sušené jako lék na průjem, při bolesti v krku a kašli. </p><p>Pro obsah arbutinu, který je toxický, by se čaj neměl pít pravidelně a ve vysokých dávkách. Z rostlin se dříve připravovala žlutá a červená barva.</p><p><strong>Výška:</strong> 30 cm<br /><strong>Barva plodu:</strong> červená<br /><strong>Rozšíření:</strong> severní polokoule, sever a hory Evropy, Grónsko, sever Severní Ameriky, severní a východní Asie<br /><strong>Ekologie:</strong> ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, horských loukách s kyselým substrátem</p><p><em>(foto: Wikimedia Commons, H. Zell, CC BY-SA 3.0, ilustrace: Tereza Samková)</em></p>

Brusinka (Vaccinium vitisidaea)

Brusinka (Vaccinium vitisidaea) je stálezelený hustě větvený keřík s kožovitými, lesklými listy. Květy jsou bílé nebo narůžovělé v koncových 3–15květých hroznech. Oblíbené ovoce, které se jí čerstvé nebo zavařené jako kompot. Sušené listy jsou antiseptické, stahující, močopudné. Používají se k léčbě revmatismu a zánětu močových cest. Zralé plody se konzumují čerstvé nebo sušené jako lék na průjem, při bolesti v krku a kašli. 

Pro obsah arbutinu, který je toxický, by se čaj neměl pít pravidelně a ve vysokých dávkách. Z rostlin se dříve připravovala žlutá a červená barva.

Výška: 30 cm
Barva plodu: červená
Rozšíření: severní polokoule, sever a hory Evropy, Grónsko, sever Severní Ameriky, severní a východní Asie
Ekologie: ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, na vřesovištích a rašeliništích, horských loukách s kyselým substrátem

(foto: Wikimedia Commons, H. Zell, CC BY-SA 3.0, ilustrace: Tereza Samková)

<h3>Klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon)</h3><p>Klikvy jsou nízké stálezelené keře s dlouhými, tenkými, plazivými větvičkami. Květy vyrůstají jednotlivě, jsou turbánkovitě rozevřené. Dříve byly klikvy řazeny do samostatného rodu <em>Oxycoccus</em>. U nás rostou na rašeliništích dva podobné druhy: <strong>klikva bahenní</strong> <em>(Vaccinium oxycoccos)</em> a <strong>klikva maloplodá</strong> <em>(Vaccinium microcarpum)</em>. Klikvy mají poměrně tuhé plody, které na rostlině vydrží až do jara následujícího roku.</p><p>Klikva velkoplodá je původem americká ovocná dřevina. Pěstuje se průmyslově většinou na dně vypuštěných rybníků. V době zralosti se rybník naplní, plody vyplavou na hladinu a sbírají se. Plody klikvy se dále kompotují nebo suší. U nás se obvykle prodávají jako „brusinky“.</p><p><strong>Výška:</strong> 20 cm<br /><strong>Barva plodu:</strong> červená<br /><strong>Rozšíření:</strong> Severní Amerika, zplanělá v Británii, pěstuje se na Novém Zélandu<br /><strong>Ekologie:</strong> rašeliniště, bažiny</p><p><em>(foto: Wikimedia Commons, Kristine Paulus, CC BY 2.0, ilustrace: Tereza Samková)</em></p>

Klikva velkoplodá (Vaccinium macrocarpon)

Klikvy jsou nízké stálezelené keře s dlouhými, tenkými, plazivými větvičkami. Květy vyrůstají jednotlivě, jsou turbánkovitě rozevřené. Dříve byly klikvy řazeny do samostatného rodu Oxycoccus. U nás rostou na rašeliništích dva podobné druhy: klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos) a klikva maloplodá (Vaccinium microcarpum). Klikvy mají poměrně tuhé plody, které na rostlině vydrží až do jara následujícího roku.

Klikva velkoplodá je původem americká ovocná dřevina. Pěstuje se průmyslově většinou na dně vypuštěných rybníků. V době zralosti se rybník naplní, plody vyplavou na hladinu a sbírají se. Plody klikvy se dále kompotují nebo suší. U nás se obvykle prodávají jako „brusinky“.

Výška: 20 cm
Barva plodu: červená
Rozšíření: Severní Amerika, zplanělá v Británii, pěstuje se na Novém Zélandu
Ekologie: rašeliniště, bažiny

(foto: Wikimedia Commons, Kristine Paulus, CC BY 2.0, ilustrace: Tereza Samková)

Reklama







Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bodamské jezero leží v nadmořské výšce 395,6 metrů a je třetí největší ve střední Evropě po Balatonu a Ženevském jezeře. (foto: Shutterstock)

Věda

Vilémovi patřilo 20 % rozlohy Anglie. Z dalších 55 % mu jeho „přátelé“ přispívali – navíc všude vybíral daně. A pořád měl své obří výnosné vévodství v Normandii. (foto: Wikimedia CommonsCC0)

Historie

Ectobius lapponicus – „náš“ evropský šváb rusec laponský. Je celkem běžný hlavně v lesích, občas v sadech nebo v zahradách. Objevuje se od května do září. (foto: © Marek Velechovský)

Příroda

Mlhovina CG 4 v souhvězdí Lodní záď je někdy přezdívána „Ruka boží“. Vědci podobné mlhoviny nazývají „kometární globule“, protože tvar jejich plynného oblaku připomíná kometu. (foto: National Optical Astronomy Observatory, CC0)

Vesmír
Zajímavosti

Evropská kosmická agentura (ESA) představila 23. listopadu 2022 nový tým astronautů pro vesmírný program. Je mezi nimi i Čech Aleš Svoboda (na nedatovaném archivním snímku). (foto: Profimedia)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907