Budou lidé na Měsíc létat v megaraketách od SpaceX, nebo spíše vsadí na osvědčené technologie?

Mise Artemis III, plánovaná na rok 2027, představuje klíčový moment nové éry dobývání Měsíce. Nejde však jen o další krok v programu NASA – je to zároveň test dvou soupeřících technologií a dvou vizí budoucnosti: přistávacích modulů od společností SpaceX a Blue Origin.

Po úspěchu mise Artemis II, která symbolicky obnovila americké ambice ve vesmíru a posílila rivalitu s Čínou, přichází fáze, kdy se pozornost přesouvá z geopolitiky k technologickému souboji uvnitř samotných Spojených států.

Dva rivalové, jeden cíl

NASA se rozhodla postavit proti sobě dva odlišné přístupy k lunárnímu přistání. SpaceX vyvíjí variantu své obří rakety Starship, známou jako Starship Human Landing System (HLS), která na výšku měří 50 metrů. Tento systém má být znovupoužitelný, extrémně výkonný a schopný dopravit na Měsíc až kolem 100 tun nákladu. Astronauti by se na povrch dostávali pomocí výtahu umístěného na boku vysoké konstrukce.

Blue Origin naproti tomu sází na konzervativnější design. Jejich modul Blue Moon Mark 2 připomíná klasické lunární moduly z éry Apolla – stojí na čtyřech nohách a je výrazně menší (16 metrů na výšku). Unese sice méně nákladu (zhruba 22 tun), ale jeho konstrukce může být z hlediska spolehlivosti přehlednější a méně riskantní.

Mise bez přistání

Na rozdíl od původních plánů NASA nebude Artemis III zahrnovat samotné přistání na Měsíci. To je odloženo až na misi Artemis IV v roce 2028. Artemis III tak bude fungovat jako komplexní test: astronauti v lodi Orion odstartují na oběžnou dráhu Země, kde se pokusí spojit s jedním nebo oběma lunárními moduly.

Tento přístup připomíná historickou misi Apollo 9 z roku 1969, kdy si astronauti nacvičili práci s lunárním modulem ještě na oběžné dráze Země. NASA tím chce minimalizovat rizika – pokud by se něco pokazilo blízko Země, návrat je mnohem snazší než z okolí Měsíce.

Rychlost versus opatrnost

Současné vedení NASA otevřeně přiznává, že tradiční, pomalý a extrémně opatrný přístup už nestačí. V kontextu rostoucí konkurence, zejména ze strany Číny, je nutné postup urychlit. Artemis III je proto navržena jako pragmatický kompromis: stále důkladný test, ale s jasným cílem rychle navázat na skutečné přistání.

Zároveň však nejde o hazard. Testování spojení lodí na oběžné dráze je zásadní krok, který má snížit riziko budoucích misí. Navíc umožňuje flexibilitu – agentura může využít ten modul, který bude připraven jako první, případně využít oba systémy.

Technologické výzvy

Jednou z největších překážek, které oba systémy čekají, je tankování na oběžné dráze. Aby se lunární modul dostal k Měsíci, bude potřeba série dalších startů – tankovacích lodí, které doplní palivo přímo ve vesmíru. Tento postup je zatím jen minimálně vyzkoušený a představuje významné technické riziko.

Teprve po úspěšném zvládnutí tohoto kroku budou moci moduly vyrazit k Měsíci, kde se setkají s posádkou v lodi Orion. Dva ze čtyř astronautů pak přestoupí do landeru a vydají se k povrchu.

Vývoj obou systémů pokračuje, ale s různou mírou transparentnosti. SpaceX chystá další test svého Starshipu, tentokrát ve vylepšené verzi, která by měla poprvé dosáhnout oběžné dráhy.

Blue Origin mezitím připravuje testovací misi Pathfinder, při níž chce vyslat na Měsíc nákladní verzi svého modulu. Pokud uspěje, mohla by později dopravit i vědecký rover VIPER, který bude hledat vodní led na jižním pólu Měsíce – klíčový zdroj pro budoucí základny. Přesné datum startu v tuto chvíli není stanovené, podle dřívějších plánů by mise mohla odstartovat ještě v letošním roce. 

Cesta k lunární základně

Artemis III je jen jedním článkem v ambiciózním plánu NASA vybudovat do roku 2036 trvalou základnu na Měsíci s rozpočtem kolem 30 miliard dolarů. K tomu však bude potřeba nejen úspěch landerů, ale i desítky dalších startů – robotických misí, roverů a podpůrné infrastruktury. 

Důležitým prvkem příprav je také vývoj nového skafandru od společnosti Axiom Space, určeného pro pohyb astronautů po měsíčním povrchu, který nedávno úspěšně prošel technickým hodnocením NASA.

Na rozdíl od skafandrů z éry Apolla má tento moderní oblek nabídnout výrazně větší pohyblivost, lepší ochranu proti extrémním teplotám i abrazivnímu měsíčnímu prachu a zároveň pokročilé systémy podpory života. Astronauti by díky němu měli zvládnout delší a náročnější výstupy, bezpečně pracovat v okolí budoucí základny a efektivněji sbírat vědecká data. Skafandr tak není jen „oblečení“, ale klíčová technologie, která rozhodne o tom, jak dlouho a jak efektivně budou lidé schopni na Měsíci fungovat.

Klíčovým faktorem nebude jen technologie, ale i tempo. NASA si uvědomuje, že musí zvládnout vysokou frekvenci startů a koordinaci mnoha systémů najednou. Jak zaznívá z agentury, právě „kadence“ – tedy rytmus misí – rozhodne o úspěchu či neúspěchu celého programu.

Cíl je jasný: přistát s lidmi na Měsíci v roce 2028. Artemis III má zajistit, že k tomu budou technologie skutečně připravené. Ať už nakonec zvítězí SpaceX, Blue Origin, nebo oba systémy vedle sebe, jedno je jisté – návrat člověka na Měsíc nebude jen vědeckým milníkem, ale i důkazem, že nová éra vesmírného soupeření se odehrává rychleji, odvážněji a s mnohem vyššími sázkami než kdy dřív.