Carevnina tajná policie: Jak Kateřina Veliká využívala služeb tajné policie
Kateřina Veliká využívala v době své vlády i služeb tajné policie. V jejím čele stál Stěpan Ivanovič Šeškovskij, který nechvalně proslul především mučením vězňů, čímž narušil kodex jejich šlechtické cti
Obávanou součást Ruského impéria tvořila již od konce 18. století tajná policie. Její počátky leží v závěru vlády Kateřiny II. Veliké, jež se sice navenek hlásila k osvícenství, ale zároveň se obávala, jaký dopad může nové myšlení na Rusko mít. Za jejího panování se v zemi například legálně tiskla díla Voltaira, Diderota či Rousseaua, ovšem jejich četba už mohla člověka dostat do problémů, pokud se o ní někdo dozvěděl.
Jedním z rádců Kateřiny Veliké a faktickým šéfem tajné policie s titulem „generální sekretář tajné kanceláře“ byl Stěpan Ivanovič Šeškovskij. Pozornost mladé panovnice upoutal stíháním rostovského biskupa Arsenije Macejeviče, který odmítl zabavení církevního majetku a vyhlásil nad carevnou klatbu. Šeškovskij ho nechal zatknout, a když se církevní synod bál „svatého muže“ soudit, byl duchovní na nátlak Stěpana Ivanoviče předán civilním soudům, zbaven úřadů a skončil jako nevolník v klášteře.
Modlení a bičování
Šeškovskij následně dostal do péče nejen církevní záležitosti, nýbrž všechny ideové zločiny. Coby velmi zbožný člověk měl zejména bránit projevům volnomyšlenkářství v říši. Podezřelého aristokrata, o němž se zjistilo, že čte osvícenské filozofy, si generál pozval k rozhovoru. Posadil ho do křesla a shovívavými slovy jej pokáral za jeho neopatrnost. Když se šlechtic začal za svůj přečin omlouvat, Šeškovskij se místo pokračování v hovoru dal náhle do hlasitého modlení k ikonám, jimiž byla ověšena zadní stěna pracovny.
Šlo o pokyn, aby pod provinilcem klesla podlaha, a v jámě, kam se propadl, se vynořilo několik rukou s důtkami a biči. Aristokrata zbavili oděvu a mrskali do krve, dokud se Šeškovskij nepřestal modlit. Jakmile pobožnost skončila, trýznitelé šlechtice zas oblékli, upravili a posadili na židli, jež vyjela zpět nahoru. Stěpan Ivanovič následně pokračoval ve vlídném rozhovoru, jako by se nic nestalo.
Propustka do výslužby
Záhy se však skrz policejní důvěrníky o incidentu dozvěděli v daném pluku či úřadu, načež aristokrata poslali do výslužby. Nechat někoho zbičovat znamenalo totiž porušení kodexu šlechtické cti a důvod ztráty práv: Bičovat mohli jen nevolníky.
TIP: Bití, vypalování cejchů, usekávání končetin: Jak se žilo v předrevolučním Rusku?
Šeškovského pracovna se stala pojmem a místem, které ještě v první polovině 19. století pietně uchovával hrabě Alexandr Christoforovič Benkendorf, šéf tajné policie cara Mikuláše I. – ačkoliv panovník už měl údajně trýznit podezřelé osobně.
