Reklama


Co je příčnou slunečních otřesů? Čím připomínají pozemské zemětřesení?

17.11.2018 - Michal Švanda

<p>Seismické vlny na Slunci připomínají kruhové vlnky na vodní hladině.</p>

Seismické vlny na Slunci připomínají kruhové vlnky na vodní hladině.


Reklama

Dodnes používané označení hvězd coby stálic je vlastně velmi nepřesné. Hvězdy totiž nejsou stále stejné: Mnohé z nich vykazují pulzaci. Pulzační proměnné hvězdy patří mezi důležité vesmírné objekty, neboť periody pulzací některých z nich – například známých cefeid – úzce souvisejí se základními parametry daného objektu, zejména s jeho celkovou zářivostí. Ze změřené periody pulzací lze tudíž odvodit celkovou svítivost, a pokud ji srovnáme s pozorovanou jasností, můžeme nezávisle určit vzdálenost konkrétní hvězdy. 

Slunce nepatří mezi klasické pulzátory, přesto se o slunečních pulzacích mluví často. Nejedná se však o prostou změnu objemu hvězdy: Malé lokalizované výchylky připomínají svými projevy spíš pozemské zemětřesení. Jejich původcem jsou zvukové vlny vyvolané přípovrchovými konvektivními pohyby. Stejně jako na Zemi, i na Slunci a jemu podobných hvězdách lze tyto vlny využít ke studiu nitra daného objektu.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 

  • Zdroj fotografií: NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907