Co zahubilo Aztéky? Analýza DNA odhalila bakterii importovanou z Evropy

23.04.2019 - Jaroslav Petr

Říše Aztéků si podmanila mocné sousedy a zdálo se, že ji nemůže nic ohrozit. Španělé jí však přivodili střemhlavý pád. Děsivější masakr než muškety a meče měly na svědomí smrtící nemoci

<p>Archeologické vykopávky v dávno zaniklém mixtéckém městě Teposcolula Yucundaa.</p>

Archeologické vykopávky v dávno zaniklém mixtéckém městě Teposcolula Yucundaa.


Reklama

Největší z epidemií postihla Aztéky v roce 1545. Přežil ji jen každý pátý obyvatel. Choroba zůstávala po staletí záhadou. Zcela nedávno rozlouskl tento historický oříšek mezinárodní tým vědců vedený Johannesem Krausem z Harvard University.

Smrtící epidemie

Cocolitzli. To slovo znamená v jazyce nahuatl čili aztéčtině „nákaza“. Dávní obyvatelé Mexika jím označovali choroby tak závažné, že bychom cocolitzli mohli překládat také jako „mor“ nebo „morová rána“. V roce 1545 udeřila cocolitzli v podobě, s jakou se tehdejší lékaři nikdy předtím nestřetli. Nemocní zežloutli jako při žloutence a jazyk jim ztmavl. Blouznili ve vysokých horečkách, trpěli závratěmi, úpornými bolestmi hlavy, břicha a hrudníku. Mízní uzliny na krku jim zduřely natolik, až znetvořily obličej. Lidé stižení nákazou krváceli z nosu, uší a úst a umírali v krutých křečích už za tři či čtyři dny od nástupu prvních příznaků. Obraz choroby nápadně připomíná onemocnění africkým virem Ebola. Dlouho však nikdo nevěděl, co ji skutečně vyvolalo.

Odhady počtu obětí se různí i proto, že Španělé se o umírající domorodce nijak zvlášť nezajímali. Epidemii vnímali jako nepříjemný úbytek levné pracovní síly, kterou bude nutné nahradit dovozem otroků ze zámoří. Podle velmi umírněných odhadů zemřela během epidemie z let 1545 až 1550 asi polovina všech domorodých obyvatel Mexika. Choroba kosila přednostně indiány. Evropané se nakazili jen výjimečně. Podle jiných pramenů však zdecimovala cocolitzli počet původních obyvatel Mexika na pětinu.

První velká epidemie udeřila na Aztéky už v roce 1520, když si jejich říši podmanili conquistadoři v čele s Hernánem Cortésem. Zemřelo až 8 milionů indiánů. Počet obyvatel klesl zhruba z 22 na 15 milionů. V letech 1545 až 1550 zabila cocolitzli 12 milionů lidí. Přežily pouhé 3 miliony obyvatel! Zbídačené populaci zasadila poslední ránu epidemie v roce 1576, která si vyžádala 2 miliony obětí na životech. Z kdysi mocné a lidnaté říše zbyl pouhý stín

„V roce 1576 zachvátila indiány nákaza s vysokou úmrtností a trvalo rok, než pominula. Země, kterou známe jako Nové Španělsko, zůstala téměř vylidněná,“ popsal tehdejší situaci v Mexiku v dobové kronice františkánský mnich Juan de Torquemada.

Odhalení tajemství Mixtéků

Vědci se o původu choroby dlouho jen dohadovali. Teprve moderní metody molekulární genetiky jim nabídly odpověď. Tým vedený Johannesem Krausem prozkoumal 29 koster nalezených v ruinách dávno zaniklého města označovaného archeology jako Teposcolula Yucundaa. Město ležící v mexické provincii Oaxaca obývali Mixtékové, etnikum odlišné od Aztéků. I na ně však epidemie cocolitzli ničivě dopadla. Čtyřiadvacet koster pocházelo z let 1545 až 1550. Zbývající pětice byla o plné století mladší.

Vědci za přísně sterilních podmínek navrtali zuby všech nebožtíků a z jejich nitra odebrali hmotu, z níž pak izolovali DNA. Nejen jejich. Pokud by některý z nich zemřel na cocolitzli, zachovala by se v nitru zubů i dědičná informace původce choroby. 

Vnitřek zubu funguje jako „konzerva“ DNA mikrobů, kteří žili v těle člověka v době jeho smrti. Důvod, proč zrovna v zubech stará DNA přežívá, není zcela jasný. V kostech však bývá podstatně zranitelnější a podléhá zkáze o poznání vyšším tempem. Genetici už dokázali izolovat ze zubů středověkých i starověkých nebožtíků tak dobře zachovanou DNA, že na základě její analýzy identifikovali původce několika morových ran Starého světa. Dokonce se jim podařilo rekonstruovat kompletní dědičnou informaci bakterie stojící za středověkou epidemií malomocenství.

Na Krausův tým čekalo překvapení. Vědci předpokládali, že naleznou zlomky dědičné informace viru podobného ebole. Místo toho však narazili na zbytky DNA bakterie Salmonella enterica enterica vyvolávající onemocnění paratyfem typu C. Na nákazu tímto druhem salmonely zemřela plná polovina nebožtíků z let 1545 až 1550. Z koster mladších o jedno století nebyla nakažená ani jedna. 

Dnes je původce paratyfu C poměrně vzácný. Lze se s ním střetnout nejvíce v jihovýchodní Asii a Latinské Americe. Vědci ale narazili na stopy po paratyfu C u norského nebožtíka, kterého zabil už před osmi staletími. Evropou tedy bakterie kolovala dávno před tím, než Španělé vstoupili na mexickou půdu. 

Bakterie importovaná z Evropy

Dnes, v době antibiotik, nepředstavuje paratyfus C zdaleka takovou hrozbu, jakou byl v dobách, kdy řádil v otřesných poměrech středověké Evropy. V Americe v polovině 16. století však vládly podmínky pro smrtící epidemii ještě mnohem příhodnější.

TIP: Vyznavači krvavých bohů: Lidské oběti v krutém světě Aztéků

Krause a jeho spolupracovníci se domnívají, že původce paratyfu C přicestoval do Nového světa z Evropy buď s domácími zvířaty, nebo v útrobách bacilonosičů. Pokud se člověk bakterií Salmonella enterica enterica nakazí a uzdraví se bez léčby antibiotiky, často se původce choroby zcela nezbaví. Bakterie už nevyvolává příznaky onemocnění, ale množí se a člověk ji vylučuje ve velkém množství do okolí. Pak už stačí, aby se dostala do vody či na potraviny, popřípadě někomu ulpěla na rukách. A vzplane epidemie. Aztékové a další obyvatelé Střední Ameriky se s paratyfem C nikdy předtím nestřetli a jejich „naivní“ imunitní systém si nedokázal se salmonelou poradit. Proto byl průběh onemocnění u indiánů tak závažný, proto měla cocolitzli tak nezvyklé příznaky a proto na ni umíralo tolik nemocných. 

Nebo to bylo trochu jinak?

Významný odborník na výzkum „staré“ DNA Hendrik Poinar z McMaster University v kanadském Hamiltonu ale poukazuje na to, že mezi indiány řádilo hned několik chorob. A výjimečná ničivost paratyfu typu C spočívá právě v tom, že se k nim „přidal“. Poinarovu názoru nahrává fakt, že příznaky cocolitzli připomínají všechno možné, jen ne nákazu bakterií Salmonella enterica enterica.

Krause a jeho spolupracovníci se však domnívají, že masivní infekce, při níž bakterie doslova zaplaví krevní řečiště a dostane se tak do všech tkání těla, může vyvolat jak zežloutnutí kůže a sliznic, tak i krvácení. Svou roli mohla sehrát i podvýživa, protože v letech 1545 až 1550 zavládla ve Střední Americe velká sucha a neúroda. 

  • Zdroj textu:

    100+1 Speciál

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mezi hlavní úkoly nindžů patřilo pronikat v přestrojení za nepřátelské linie a vynášet informace či zabíjet.

Zajímavosti

Dospělá kareta obecná (Caretta caretta) dorůstá bezmála jednoho metru a běžně váží více než sto kilogramů.

Příroda

Mládí prožila v radovánkách a nicnedělání

Historie

Povrch měsíce Europa

Vesmír

Tradice velí, že muž zajišťuje financování domácnosti. Jinak to pro muže bývá stresující.

Věda
Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907