Denní lilie neboli denivky: Kvetoucí zelenina z východu

15.07.2017 - Pavel Sekerka, botanik

Denivky patří k starým kulturním rostlinám. První zmínky o jejich pěstování je možné najít již v čínském rukopise z roku 2 697 př. n. l. Nejprve je lidé měli na zahrádkách jako zeleninu a léčivky

Denivka citronová (Hemerocallis citrina) -<p>Stonek je 3–5× větvený, jednotlivé šroubele mají 2–5 květů, které se otevírají navečer, jsou vonné, citronově žluté</p>
Denivka citronová (Hemerocallis citrina) -

Stonek je 3–5× větvený, jednotlivé šroubele mají 2–5 květů, které se otevírají navečer, jsou vonné, citronově žluté


Reklama

Kořeny a staré listy denivek obsahují derivát naftalénu – hemerocallin (stypandrol), který působí analgeticky, omamně a ve velkých dávkách halucinogenně. Je ovšem jedovatý pro ovce a řadu dalších zvířat, například kočky. Suché listy byly používány pro pletení košíků, kabelek a pro výrobu bot. Teprve později se denivky rozšířily i jako okrasné rostliny.

TIP: Bláznivé příbuzenstvo afrických fialek aneb Jednolisté jeskynní rostliny

Z východní Asie se do Evropy nejspíše již ve středověku dostaly denivka žlutá (Hemerocallis lilioasphodelus) a denivka plavá (H. fulva), které v Alpách a na Kavkaze zplanily.

Denivky jsou kvůli tvaru a barvě květů často zaměňovány s liliemi. Zatímco ale lilie jsou cibuloviny s olistěným stonkem, denivky jsou trsnatě rostoucí byliny s krátkým oddenkem, z něhož roste přízemní růžice listů a stonky nesoucí květy. Stonky jsou buď jednokvěté nebo častěji větvené a zakončené šroubelem 1–6 květů. Květy jsou velké trojčetné tvořené šesti okvětními lístky, jež na bázi srůstají v trubku. Plodem je tobolka.

Do konce 19. století byly pěstovány především botanické druhy a též některé staré asijské odrůdy. Teprve koncem století se zahradníci pokusili o záměrné křížení. Dnes se počet odrůd odhaduje na 60 000. Zahradní odrůdy mají květy v celé škále barev od skoro bílé po tmavě červenou a fialovou.

Denivka citronová (Hemerocallis citrina)

Rostliny dorůstají do výšky jednoho metru, na zimu zatahují. Kořeny jsou na konci hlízovitě ztloustlé. Listy mívají alespoň ve spodní části červený okraj.

Květy se používají jako zelenina a koření s jemnou citronovou chutí. Číňané je pěstují na polích, květy sbírají večer, spaří je, usuší a rozemelou na prášek.

Velikost: až 1 m
Rozšíření: Čína, Japonsko, Korea,
Ekologie: Roste na okrajích lesů, na loukách a v horách až do výšky 2 000 metrů.

Denivka plavá (Hemerocallis fulva)

Mladé listy a květy i hlíznaté kořeny slouží jako zelenina. Rostliny jsou poměrně mohutné, listy na zimu zatahují, u některých odrůd jsou stálezelené. Jednotlivé květy se otevírají ráno a zavírají večer, takže jeden kvete přibližně 14 hodin. Květ je oranžový, obvykle tmavší uvnitř se světlejší střední žilkou, okvětní lístky mají zvlněný okraj. Nevoní. V USA a Kanadě je považována za invazivní druh.

Využívá se též jako léčivka s antibakteriálními, diuretickými a projímavými účinky, nebo při léčbě tuberkulózy. Rozemletý kořen býval aplikován jako protijed při otravě arzénem. Hemerocallin a antrachinony získané z kořenů plnokvěté odrůdy ´Kwanzo´ se ukazují jako perspektivní léčivo proti drobným cizopasným motolicím – krevničce střevní a japonské (Schistosoma mansoni a S. japonica). Používá se také jako meliorační rostlina pro zpevnění svahů a břehů potoků.

Velikost: až 1,5 m
Rozšíření: Čína, Indie, Japonsko, Korea, Rusko. Zplaněle roste na Kavkaze a v Alpách
Ekologie: Roste v řídkých lesích a na loukách obvykle podél potoků, v horách až do výšky 2 500 metrů.

Denivka menší (Hemerocallis minor)

Stonek je krátký nevětvený či 1–2× větvený. Každá větev nese jeden nebo dva květy, které se otevírají navečer a kvetou obvykle dva dny. Jsou citronově žluté se zelenavou trubkou, vonné.

Místy jsou květy sbírány a používány jako zelenina a koření pro ochucení polévek. Občas se jako zelenina jí i mladé listy. Výtažky z kořenů vykazují protinádorové účinky.

Velikost: až 0,7 m
Rozšíření: Severní Čína, Mongolsko, Sibiř, Korea
Ekologie: Travnaté stráně, vlhčí místa ve stepi


Kam za denivkami?

Největší sbírku denivek u nás vystavuje Botanická zahrada hlavního města Prahy v Troji. Rozsáhlou sbírku můžete vidět také v Botanické zahradě Chotobuz v Průhonicích a v Liberecké botanické zahradě.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Příroda 6/2011

  • Zdroj fotografií: David Vojtuš

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Krom případu Kathleen Grundyové vyšetřovala policie také úmrtí 27 dalších pacientů Harolda Shipmana, z nichž někteří také „změnili“ závěť v lékařův prospěch.

Zajímavosti

Dron Zephyr S při letních testech

Věda

Azincourt: Nedisciplinovaní rytíři

Psal se rok 1415 a schylovalo se k jedné z nejdůležitějších bitev stoleté války, ke které mělo dojít u severofrancouzského Azincourtu. Anglické vojsko se tehdy vylodilo na pobřeží a čekalo na rozhodný boj. Odhadem 6 000 až 9 000 vojáků zápolilo s vyčerpáním, zato Francouzi šli do boje se vší vervou. Byla to obrovská armáda, která prý mohla čítat až 36 000 mužů. K vidění zde byla krásná brnění. Silní koně. Jedno jim ale chybělo. Disciplína.

Když boj začal, dostávali se francouzští jezdci jen těžko k nepříteli. Urozencům navíc šlo spíše o ukázku osobní statečnosti a kopyta těžkých koní se navíc nořila hluboko do bláta, které vytvořily deště z předcházející noci. Angličané měli nádavkem jednu obrovskou výhodu, a totiž dlouhé luky, i když jejich role asi nebyla tak dominantní, jak se kdysi tvrdilo. Rozhodně však dokázaly vystřelit stovky vraždících nástrojů za minutu a francouzská převaha se proto rychle zmenšovala. Země galského kohouta nakonec utržila drtivou porážku a přišla o výkvět svého rytířstva. Zatímco na anglické straně prý padlo 15 rytířů, Francouzi jich ztratili kolem 5 000. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Dostane-li se planetka do Kirkwoodovy mezery, vytlačí ji odtud působení gravitační síly Jupitera.

Vesmír
Revue

Puklinový kaňon nazvaný Subway (podzemka) patří k nejvyhlášenějším místům Národního parku Zion.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907