Divoké kočky proti zerům: Americko-japonská letecká bitva o Guadalcanal (3)

30.07.2019 - Marek Brzkovský

Letectvo americké námořní pěchoty se od svého vzniku vždy nacházelo ve stínu mnohem početnějšího letectva armádního a námořního. V létě 1942 po vylodění na pacifickém ostrově Guadalcanal však hrálo rozhodující roli v této bitvě a přispělo k rozhodnému americkému vítězství

<p>Letadlová loď <em>Wasp</em> po útoku japonských bombardérů</p>

Letadlová loď Wasp po útoku japonských bombardérů


Reklama

Po neúspěšných říjnových pokusech Japonců o dobytí ostrova začaly síly Američanů vzrůstat. Odešly sice boji ostřílené, ale značně prořídlé perutě VMF-121 a 223, ovšem dorazily další posily.

Dne 12. listopadu Japonci zahájili novou ofenzivu. V ,,průlivu se železným dnem“ mezi Guadalcanalem a Savem vypukla námořní bitva, když se americké lodě pokusily zabránit ostřelování Hendersonova letiště z nepřátelských bitevních lodí. Druhý den zůstala na místě znehybněná japonská bitevní loď Hiei, kterou pak poslala ke dnu letadla z Guadalcanalu.

Nové nebezpečí

K ostrovu ale mířila další japonská plavidla přivážející pěší jednotky. Na situaci se ze vzduchu chtěl podívat i velitel stíhačů podplukovník Joe Bauer. Pod ochranou dvou dalších stíhačů zaútočil na palubu lodi přeplněnou vojáky, pak se ale objevili japonští stíhači. Rozpoutal se zuřivý souboj těsně nad hladinou moře, a když skončil, Bauer se už z rádia neozval. Nakonec ho spatřili ve vodě, jak na ně mává z nafukovacího člunu v moři.

Oba zbývající Američané honem spěchali k Hendersonovu letišti, tam přesedli do obojživelného Grummanu J2F a letěli ,,šéfa“ vyzvednout. Už ho však nemohli najít. Dokonce chtěli přistát a počkat do rána, naštěstí tak neučinili, neboť v noci zde propukla další námořní bitva. Po ní už podplukovníka Bauera nikdo neviděl. Posmrtně obdržel nejvyšší vojenské vyznamenání Medal of Honor. 

DeBlancův úspěch 

Po zničení japonského konvoje si Američané na Guadalcanalu mohli oddychnout. Sedm z jedenácti japonských lodí šlo ke dnu nebo muselo otočit pryč od ostrova. Boje ve vzduchu však ještě neskončily. Koncem roku ze zdejších letišť operovaly už čtyři stíhací perutě USMC s wildcaty. Mezi nimi se nacházela i VMF-112, u které létal poručík Joseph DeBlanc. Své skóre otevřel 12. prosince hned třemi vítězstvími a ještě úspěšnější byl 31. ledna 1943, kdy vedl letku osmi wildcatů, které doprovázely 12 střemhlavých bombardérů SBD Dauntless.

Jejich cílem se měl stát konvoj japonských zásobovacích lodí. Na bombardéry se nad konvojem chystala zaútočit dvojice japonských hydroplánů Micubiši F1M a DeBlanc je oba v rychlém sledu sestřelil. Pak se přiřítila skupina zer a DeBlanc poslal do hlubin i jedno z nich. Zůstal ale úplně sám.

Konec nejhoršího 

Později na nezáviděníhodnou situaci vzpomínal: „Řekl jsem si – a dost. Letím domů. Otočil jsem to a na plný plyn vyrazil směrem k domovu. Přitom jsem spatřil další dvě rychle se přibližující stíhačky. Stoupal jsem proti jejich pozvolnému střemhlavému letu. Když mě Japonci uviděli, střemhlavý let vystupňovali. Ještě přitahuju a tisknu spoušť. Zasáhl jsem ho, odletěl mu motor a ještě rotující prosvištěl kolem mne. Něco takového jsem nikdy neviděl. Proletěl jsem troskami přede mnou, slyšel jsem, jak mi narážejí do vrtule a do křídel. Ale nic se mi nestalo, pořád jsem svůj stroj ovládal a motor pořád běžel.

Druhý Japonec ale zaútočil naplno. Musel mě považovat za mrtvého muže, kterého snadno smete z oblohy. Když se na mě vrhl, oba jsme klesali směrem k hladině moře. On ale letěl příliš rychle a oba letouny se ocitly vedle sebe. Japonec se pokoušel napodobit můj manévr a udržet se wildcatu za ocasem. Snažil se, ale nedokázal to. Proletěl těsně kolem mne. Podíval jsem se na něj, on se podíval na mne a jeho tvář bych poznal ještě dnes. Každý, kdo za války někoho viděl a pak ho zabil, ví, o čem mluvím. Na nepatrnou vzdálenost stačila jediná dávka. Ale neradoval jsem se dlouho. Ve chvíli, kdy jsem se podíval na hodinky, tak mi je srazila z ruky japonská kulka! To mě docela vyděsilo. Japonský stíhač pak zasáhl motor a já vyskočil.“

TIP: Král Lampedusy: Příběh pilota, který dobyl italský ostrov bez jediného výstřelu

Podařilo se mu doplavat k pobřeží, to ale ovládal nepřítel. Objevili ho však domorodci a ti ho za pytel rýže vyměnili s Američany. I on obdržel Medal of Honor. Boje pak postupně utichaly. V únoru 1943 do bojových operací vstoupila první peruť námořní pěchoty vyzbrojená moderními F4U Corsair. Ty hrály stále důležitější roli a u jednotek postupně nahradily stárnoucí F4F Wildcat. Ve stejném měsíci si Japonci uvědomili, že cena za udržení ostrova by byla příliš vysoká, a zahájili evakuaci. Letectvo USMC si v těchto bojích vedlo více než dobře a na vítězství mělo významný podíl.

  • Zdroj textu:

    Válka Revue

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Celkový pohled na triéru plnou lidí. Všimněte si, jak málo prostoru mají veslaři kolem sebe.

Zajímavosti

Šťáva z granátového jablka je nejen chutná, ale i zdravá. Zvláště pak pro novorozence.

Věda

Idylicky průzračná voda jezera, které je podle objemu vody desátým největším jezerem světa.

Příroda

Vizualizace systému Beta Pictoris.

Vesmír

Koutník jedovatý (Loxosceles reclusa) se rád zdržuje v domácnostech. Ačkoli není agresivní, může mít jeho kousnutí vážné následky.

Revue

Zvěsti se ve vesnických hospodách šířily prostřednictvím letáků, ale také díky očitým svědkům, kteří se neváhali o zážitky podělit.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907