Dobyvatel z britských ostrovů: Odolný, ale poruchový těžký tank Conqueror

12.05.2020 - Ivo Pejčoch

Anglie patří od samých počátků existence tanků ke světové špičce. Za studené války Britové své stroje nasazovali do celé řady lokálních konfliktů a neváhali je využít při obraně integrity svého impéria

<p>Těžké conquerory měly svými výkonnými kanony především likvidovat sovětské tanky, pokud by východní blok zahájil pozemní útok proti Západu.</p>

Těžké conquerory měly svými výkonnými kanony především likvidovat sovětské tanky, pokud by východní blok zahájil pozemní útok proti Západu.


Reklama

Potřeba nového silně pancéřovaného a kvalitně vyzbrojeného obrněnce dala po válce vzniknout specifikaci A45, jež roku 1946 změnila označení na FV 200, což měl být univerzální tank. Na jeho základě by vznikla další vozidla, samohybná děla, vyprošťovací stroje a další typy. V roce 1949 byl koncept univerzálního tanku opuštěn a páteří britských obrněných jednotek na dlouhou dobu zůstal střední tank Centurion.

Úctyhodný pancíř

Britští generálové (podobně jako jejich francouzští a američtí kolegové) si uvědomovali, že nemají k dispozici adekvátní protějšek k sovětským IS-3, a tak se rozeběhl vývojový program těžkého tanku. Po prototypu FV 221 Caernarvon z roku 1950 vznikl dalším vývojem těžký tank FV 214 Conqueror. Po zkouškách prototypu v polovině roku 1952 byla dodána dvacetikusová pokusná řada.

Conqueror měl na každém boku osm pojezdových kol, zavěšených po dvou se společnými tlumícími a pružícími jednotkami. Vrchní část pásu byla opět vedena přes podpůrné kladky. Na svařovanou korbu konstruktéři umístili zcela nově vyvinutou masivní věž nesoucí výzbroj. Pancéřování dosahovalo na čelních partiích až 178 mm a v poměru s tehdejšími středními tanky se jednalo o značnou tloušťku.

Motor a výzbroj

Pohonnou jednotkou se stal benzinový vidlicový dvanáctiválec Rolls Royce M120 o výkonu 604 kW při 2 800 otáčkách za minutu. Tento motor o rozvodu OHV vycházel z koncepce jednotky Rolls Royce Meteor a velmi hmotnému vozidlu Conqueror umožňoval dosáhnout na rovné silnici rychlosti 34 km/h. Chlazení motoru zajišťovaly dva chladiče a ventilátory přivádějící k nim vzduch a zajišťující jeho cirkulaci. Palivovou nádrž z lehkých slitin konstruktéři instalovali po straně motorového prostoru. Elektrické systémy vozidla používaly jako zdroj energie generátoru o 350 ampérhodinách, poháněného vlastním spalovacím motorem s výkonem 21,6 kW (instalovaným vpravo od motoru tanku).

Výzbroj představoval kanon L11 ráže 120 mm s drážkovaným vývrtem hlavně a opatřený ejektorem spalin. Samotná hlaveň měla délku 55 ráží. Používalo se protipancéřové a tříštivotrhavé střelivo, avšak zásoba munice nebyla nijak vysoká, celkem 35 granátů. Kanon doplňovaly dva 7,62mm kulomety, jeden spřažený s dělem a druhý instalovaný vedle poklopu velitele na vrchním pancíři věže. Výzbroj doplňovaly zadýmovací granátomety na bocích věže. Osádku tanku tvořili čtyři muži, řidič seděl v pravé polovině trupu, ve věži velitel, střelec a nabíječ.

Conqueror
  • HMOTNOST: 66 t
  • DÉLKA: 11,6 m
  • ŠÍŘKA: 3,9 m
  • VÝŠKA: 3,3 m
  • PANCÉŘOVÁNÍ: do 178 mm
  • MOTOR: Rolls Royce M120 (604 kW)
  • RYCHLOST: 34 km/h
  • DOJEZD: 150 km
  • VÝZBROJ: 1× 120mm kanon, 2× 7,62 mm kulomet
  • OSÁDKA: 4 muži 

Jen 185 tanků

Sériová výroba conqueroru začala roku 1956 a pokračovala následující tři léta, během kterých britská armáda převzala pouze 185 tanků. Stroje se přidělovaly po devíti kusech ke každému britskému tankovému pluku ve Spolkové republice Německo. Měly dávat palebnou podporu středním centurionům, tvořícím páteř výzbroje královských tankových sil. V praxi si osádky toto vozidlo nikdy příliš neoblíbily, a to především pro značnou poruchovost.

TIP: Neprávem zapomenuté tankové bitvy: Duel britského Chieftainu a sovětské T-62

Celkově nebyla tato koncepce nijak progresivní a typ rychle zastarával, což vedlo k jeho nečekaně brzkému vyřazování z výzbroje. Poslední conquerory Britové od bojových jednotek stáhli již roku 1966. Moderní střední tanky totiž dokázaly jejich roli zastoupit, a to za cenu podstatně nižších provozních nákladů. Podvozek tanku byl využit pro stavbu vyprošťovacích vozidel ARV Mk I, zařazovaných k jednotkám vyzbrojeným conquerory. ARV neměly otočnou věž a jen jednoduchou nízkou nástavbu a disponovaly silným navijákem. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907