Reklama


Fakta o čínském zázraku: Kdy a jak vznikala Velká čínská zeď?

31.03.2019 - Kateřina Helán Vašků

Velká čínská zeď dnes figuruje na seznamu nejvýznamnějších památek světa a ročně na ni vystoupí miliony turistů. Evropané ji přitom pro západní svět objevili až koncem 18. století. Už tehdy o ní začala kolovat řada mýtů, které se daří s pomocí moderních technologií vyvracet až dnes

<p>První britská výprava k čínskému císaři v roce 1792, obrázek zachycuje příjezd družiny k Velké čínské zdi.</p>

První britská výprava k čínskému císaři v roce 1792, obrázek zachycuje příjezd družiny k Velké čínské zdi.


Reklama

Když se řekne Velká čínská zeď, mnozí lidé si představí monumentální kamennou serpentinu klikatící se malebnými čínskými horami až kamsi k nekonečnému obzoru. Tento obrázek ovšem není zcela úplný. Zmíněný výjev totiž odkazuje pouze na jednu část Čínské zdi – tu turisticky nejznámější, která se tyčí nedaleko Pekingu. Jiné úseky proslulé památky ovšem vypadají zcela odlišně, často se jedná o prosté valy z navršené zeminy a kamení, nebo dokonce jen pahorky natolik obrostlé mechem, že jsou k nerozeznání od okolní krajiny.

Velká čínská zeď na sebe ovšem za zhruba dvě století, co se o ní dozvěděli Evropané a s nimi i celý svět, nabalila celou řadu stále živých mýtů – počínaje tím, že se rodila jako chlouba čínských dynastií, až po tvrzení, že je jako jediná stavba světa viditelná až z vesmíru.  

Debakl lorda Macartneyho 

Psal se rok 1792, když do Číny zamířily tři obří lodě s britskou posádkou. Jednalo se o družinu v každém ohledu neobyčejnou: Na palubách se totiž vezl tehdejší výkvět britské vědy, umění, ale i diplomacie a obchodu. Na sedm stovek lidí, mezi nimiž nechyběli malíři, hodináři, či dokonce pilot horkovzdušného balónu, vyslal k čínským břehům britský král Jiří III. Doufal, že se mu s jejich pomocí podaří přesvědčit čínského císaře, aby s Británii navázal užší obchodní vztahy. 

Vedení mise se ujal protřelý diplomat lord George Macartney, který si za takovou zodpovědnost „naúčtoval“ 15 000 liber ve zlatě a k tomu i titul hraběte. Jenže jeho výprava, která se měla zapsat do historie, se proměnila v totální debakl. Britové se v zemi draka, kterou tehdy obývalo přibližně 313 milionů lidí, od počátku potýkali s problémy. Úkol jim komplikovalo svízelné cestování nebo císařovi pověřenci, kteří je pronásledovali na každém kroku. Když se vyčerpaní dlouhou cestou konečně ocitli na císařském dvoře, jejich barometry, hodiny, vzduchovky a horkovzdušný balón sklidily odezvu víc než vlažnou. Teprve později se ukázalo, že mise byla k neúspěchu odsouzena dávno před tím, než Britové vůbec vstoupili na půdu zakázaného města – císař se už šest týdnů před jejich audiencí rozhodl, že o obchod s Brity nemá zájem

Nejúžasnější výtvor lidstva

Není příliš překvapující, že se spisovatel Sir John Barrow, který z mise pořídil zápisky, o takzvané Říši středu nevyjadřoval v superlativech, ale naopak: Její obyvatelé prý byli hrubí a vulgární, její hudba „směsicí nelibých zvuků“ a hygiena ubohá, neboť v celé zemi prý toho času nebyl jediný záchod. Přesto tohoto zcestovalého Brita jedna věc přivedla v úžas: Ohromná a zdánlivě nekonečná zeď, jakou nikde jinde nespatřil. „Táhne se klikatě dál a dál, většinou těmi nejstrmějšími a nejvyššími skalnatými horami, jak jsem sám několikrát viděl, a stoupá vzhůru v délce čtyř set padesáti metrů,“ zapsal si užaslý Barrow a jedním dechem dodal, že jde o „nejúžasnější výtvor lidských rukou“. Kamení ve zdivu prý bylo tolik, že by „množství všech obytných domů Anglie a Skotska“. 

Podobně fascinováni byli i další členové výpravy, kteří také šmahem určili stáří památky. Svorně tvrdili, že zeď je stará minimálně 2 000 let. Macartney pak dataci ještě zpřesnil. Zeď se podle něho zrodila někdy 200 let před naším letopočtem, kdy „byla Čína zjevně nejen mocná říše, ale obýval ji nesmírně moudrý a ctnostný národ, který myslel na budoucí generace natolik, že pro ně vytvořil trvalé zabezpečení proti vpádům zvenčí“. Netřeba dodávat, že právě Macartneyho verze, která je v řadě ohledech nepřesná a v dalších zcela mylná, na dlouhá staletí formovala evropskou představu o Velké čínské zdi, která je v mnoha případech platná dodnes.

Běsnění prvního císaře

Skutečná fakta o stavbě, kterou lidstvo považuje za největší opevnění světa, se od těch Macartnyových v mnohém liší. Číňané si podle dochovaných nálezů libovali v budování opevnění již v době 1000 př. n. l. Nicméně za vybudování prvního souvislého opevněného systému napříč severní Čínou vděčí až císaři Čchin Š’-chuang-timu z dynastie Čchin (221–206 př. n. l.). Do historie se tento muž zapsal jako „první císař“ a krutovládce, který položil základy prvotního sjednoceného čínského státu řízeného nemilosrdnou policejní kontrolou. Proslul i slavnou terakotovou armádou, kterou po sobě zanechal. 

Je nicméně třeba dodat, že za vlády prvního císaře v Číně existovalo minimálně devět velkých zdí, které dosahovaly značné délky a hlídaly na nich stráže. Zmíněný Čchin Š‘-chuang-ti tedy nejen budoval, ale především propojoval již existující stavby tak, aby poskytovaly jednotnou ochranu země. Tato opevnění však byla dnešní podobě zdi na míle vzdálená: Zrodila se z nekonečné dřiny z několika vrstev udusané hlíny a kamení. Ostatně odpovídá tomu i starý čínský lidový název pro velkou zeď: „Zemský drak“. 

TIP: Limes Romanus: Seznamte se s hlavním obranným systémem starověku

Podle nejčastějšího vysvětlení čínská zeď rostla jako opevnění vůči nájezdníkům ze severu. Současní historikové však nabízejí i řadu dalších výkladů: Podle jednoho z nich mohla nenáviděnému autoritářskému císaři sloužit jako jakýsi starověký „gulag“ – místo, kam „uklízel“ své nepohodlné kritiky a každého, koho se potřeboval zbavit. Faktem zůstává, že si otrocká práce na gigantickém díle vyžádala sta tisíce, možná až milion životů. Tato děsivá daň přispěla významnou měrou k všeobecné nenávisti prvního císaře i k pádu dynastie Čchin v roce 206 př. n. l.

Dokončení: Proč selhala Velká čínská zeď? (vychází ve středu 3. dubna)

Budování mingského zázraku

Hlavním materiálem mingských zdí se mimo kámen staly cihly. V porovnání s těmi dnešními byly čtyřikrát větší a podstatně pevnější. Vypalovaly se ve speciálních pecích při teplotě až 1 150 °C, a to po dobu sedmi dnů. Snesly proto i podstatně větší zatížení, srovnatelné s dnešním železobetonem. Na některých místech se jako základů pro stavby zdí využívalo sopečné podloží, jinde se budovaly základy umělé, z velkých a do sebe těsně zapadajících žulových bloků. Významným prvkem mingských zdí se staly věže, které se nacházely po celé jejich délce. Sloužily pro pozorování, k signalizaci mezi hlídkami, k obraně, ale i jako úkryty a skladiště. Věže obývalo 30 až 50 mužů a některé z nich se podobaly menším hradům, které byly schopny odolat obléhání.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lovci mamutů se vyhýbali studeným jeskyním – naopak si stavěli teplé domy, kde mohli chodit polonazí.

Zajímavosti

Jed vylučovaný ropuchou coloradskou, která dorůstá až do délky 19 centimetrů a živí se mimo jiné i malými hlodavci, způsobuje intenzivní psychedelické stavy.

Věda

Škola má být zábava

A pokud není, zábavná by měla být alespoň cesta do ní. Není pochyb, že mladí studenti z nejmenovaného místa v Súdánu si vzrušení na rozbitých silnicích užijí až až. Jedna z nejchudších zemí subsaharské Afriky přesto úspěšně bojuje s negramotností: za posledních deset let se podařilo do škol dostat o třetinu více dětí. Nyní dostane základní vzdělání alespoň 80 % z nich.

Revue

Ultrafialové ultra hluboké pole z roku 2014

Vesmír

Královský pár často navštěvoval místa poškozená bombardováním, tentokrát si však vzali Němci na mušku jejich palác.

Válka

Římský palác Farnese na dobové rytině. Takhle mohl vypadat, když si ho chodil prohlížet Ferdinand August na své druhé kavalírské cestě.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907