Fotopasti zachytily jaguára v honduraském pohoří Sierra del Merendón. Jde o první pozorování po deseti letech

Po deseti letech přichází povzbudivá zpráva z Hondurasu: ve vysokohorských lesích pohoří Sierra del Merendón byl zachycen jaguár. Snímek z fotopasti ukazuje samce přezdívaného „jaguár z mlžného lesa“, který se pohyboval ve výšce kolem 2 200 metrů. Takové pozorování je mimořádně vzácné a vědci ho vnímají jako signál, že se místní ekosystémy začínají zotavovat.

Útočiště v mlžném lese

Jaguáři přišli v Americe o téměř polovinu svého historického areálu. Zatímco v Amazonii stále přežívají ve větších počtech, jinde jsou jejich populace ohrožené nebo kriticky ohrožené. Ani Honduras není výjimkou. Hlavními hrozbami zůstávají odlesňování a pytláctví – a to nejen přímé lovení jaguárů, ale i úbytek jejich kořisti, jako jsou jeleni, pekari nebo leguáni.

Od roku 2001 do roku 2024 přišla země o zhruba pětinu lesního pokryvu, především kvůli zemědělství a rozšiřujícím se pastvinám. V reakci na to vláda spustila ambiciózní plán, který má do konce dekády zastavit odlesňování a obnovit rozsáhlé plochy lesa. Součástí opatření je i nasazení tisíců vojáků proti nelegální těžbě a rozšiřování polí.

Pohoří Sierra del Merendón patří mezi takzvané mlžné lesy – vlhké horské ekosystémy, které jsou chráněné už od roku 1987 kvůli své roli ve zadržování vody pro okolní oblasti. Teprve později se ukázalo, že tyto lesy jsou zároveň důležitým útočištěm pro velké šelmy.

I přes ochranu však oblast čelila nelegální činnosti a úbytku biodiverzity. V posledních letech proto ochranáři zesílili dohled: kombinují hlídky v terénu, fotopasti i akustické senzory a zároveň se snaží obnovit populace kořisti. Výsledky se začínají projevovat – pytláctví klesá a les se stává pro šelmy opět přívětivějším prostředím.

Návrat velkých šelem

Pozorování jaguára není jediným pozitivním signálem. Už v roce 2021 byli v oblasti poprvé zaznamenáni pumy a od té doby se objevují opakovaně. Kromě nich zde žijí i další menší kočkovité šelmy, jako oceloti nebo margayové. Region tak nyní hostí všech pět druhů divokých koček, které se v Hondurasu vyskytují.

Zajímavé je i samotné prostředí nálezu. Většina jaguárů se pohybuje v nadmořských výškách do 1 000 metrů, zatímco „mlžní jaguáři“ ve vyšších polohách jsou extrémně vzácní. Není zatím jasné, zda jde o nové chování, nebo jen o jev, který dříve unikl pozornosti kvůli nepřístupnosti terénu.

Záznam jaguára v pohoří Sierra del Merendón z roku 2016. (zdroj videa: Panthera, CC BY 4.0)

Jaguáři nejsou teritoriálně omezení. Dokážou urazit desítky kilometrů za noc a někdy i stovky kilometrů během delšího období. Nově zaznamenaný jedinec pravděpodobně nepatří k místní stabilní populaci, ale pouze procházel oblastí při hledání partnerky.

Právě proto jsou zásadní tzv. migrační koridory, které propojují jednotlivé populace. Umožňují genetickou výměnu a zvyšují šanci na přežití druhu. Pohoří Merendón je součástí širší sítě známé jako Jaguar Corridor Initiative, která propojuje území od Mexika až po Argentinu.

Nový záznam z Hondurasu zapadá do širšího trendu opatrného optimismu. Například v Mexiku nedávné sčítání ukázalo nárůst populace jaguárů o zhruba 10 %. Mezinárodní společenství navíc přijímá nové dohody na ochranu tohoto druhu a jeho prostředí.

Ochrana jaguárů však stojí především na spolupráci států, vědců i nevládních organizací. Plánují se nové chráněné oblasti a další propojení klíčových habitatů. Jak zdůrazňují odborníci, budoucnost jaguára závisí především na jediné věci: propojené krajině, která mu umožní volně se pohybovat napříč kontinentem.