Reklama


Hádanka archeologie: Záhadný masakr na švédském ostrově Öland

09.12.2018 - Jaroslav Petr

Hrůzné scény, za které by se nemuseli stydět ani autoři televizní ságy Hra o trůny, vyvstaly před švédskými archeology při průzkumu raně středověké pevnosti Sandby Borg na švédském ostrově Öland

<p>Do vyvražděného Sandby Borgu už nevkročila živá noha. Přestože v domech zůstala řada cenností.</p>

Do vyvražděného Sandby Borgu už nevkročila živá noha. Přestože v domech zůstala řada cenností.


Reklama

Starousedlíci z Ölandu se Clary Alfsdotterové ptali poněkud ustaraně: „Opravdu chcete dělat vykopávky na Sandby Borgu?“ „Ano, je to velice slibná lokalita,“ přikyvovala odhodlaně archeoložka.„Nechoďte tam. Je to nebezpečné místo.“ „Proč?“ zajímala se Alfsdotterová. Místo odpovědi se dočkala jen rozpačitého pokrčení ramen. „Nikdo tam nechodí. Všichni vědí, že je to tam prokleté.“ Clara Alfsdotterová na řeči nedala. Záhy se měla přesvědčit, že k obavám z návštěvy Sandby Borgu měly generace obyvatel Ölandu dobré důvody.

Poklad v rozvalinách

Sandby Borg je jen jednou z nejméně patnácti pevností, které v pátém století vyrostly na ostrově Öland ležícím v Baltském moři při jihovýchodním pobřeží Švédska. Její kamenné hradby se tyčily do výšky kolem pěti metrů a chránily asi padesátku domů s drnovými střechami. Stavení přiléhala k opevnění prakticky po celém jeho vnitřním obvodu. Ze západu a z východu se dalo do pevnosti vstoupit mohutnými bránami širokými několik metrů. Na severu vedla úzká ulička mezi dvěma sousedními domy k malé brance zasazené do mohutné kamenné zdi. Blok domů stál i uprostřed pevnosti. Od domů při hradbách ho ze všech stran dělila ulice ústící na východě a západě k bránám. 

Dnes zbyl z kdysi impozantní pevnosti jen nevysoký prstenec zborcených hradeb. Uspořádání staveb uvnitř opevnění odhalil archeologům až průzkum provedený v roce 2010 moderními aparaturami schopnými nahlédnout pod povrch země. Vědci při něm na několika místech narazili na silný signál prozrazující přítomnost kovů. Když na jednom z těchto míst vykopali sondu, objevili úplnou pokladnici. Vedle nádherně zdobené stříbrné brože místní výroby obsahoval poklad také zlaté šperky, vzácné skleněné korále a pohár pocházející z Římské říše. Kontakt obyvatel Sandby Borgu se západořímskou civilizací výmluvně stvrzuje také nález zlaté mince zvané solidus ražené za vlády císaře Valentiniána III., tedy někdy mezi roky 425 až 455. 

Domy plné mrtvol

Právě nález pokladu urychlil plány archeologů na detailnější průzkum Sandby Borgu. Úřady sice amatérským archeologům vybaveným detektory kovů zakázaly vstup do ruin pevnosti, ale i tak hrozilo, že slibná lokalita bude rychle vyloupena a nálezy nedozírné historické ceny nenávratně zmizí na černém trhu se starožitnostmi. 

Už první odkryvy zeminy v místě domu, jemuž archeologové na mapě lokality přidělili evidenční číslo 40, odhalily děsivý pohled na hromadu mrtvol. Tým Clary Alfsdotterové tu narazil na ostatky celkem devíti lidí. Poloha kostry zhruba patnáctiletého mladíka svědčí o tom, že upadl, když couval a zakopl o mrtvolu ležící za ním. Na zem dopadl zcela bezvládně, takže byl buď v bezvědomí, nebo mrtev. Mezi oběťmi z domu 40 byly i dvě děti: tříleté a dvouměsíční. Dvě z mrtvých těl nesou jasné známky sežehnutí ohněm, jako kdyby se v domě někdo pokusil založit požár. V jiném domě útočníci ranou do zad zabili nic netušícího starce, který padl tváří do ohniště, na němž se připravovalo jídlo. Také starcovo tělo zčásti strávily plameny.

Archeologové zatím stihli prozkoumat jen 6 % z pěti tisíc metrů čtverečních celkové plochy pevnosti. Na mrtvá těla od dětí až po starce ale narážejí doslova na každém kroku. Dosud našli bezmála třicet obětí. Některé byly zavražděny ve dvou částečně prozkoumaných domech, jiné přišly o život na ulici. Clara Alfsdotterová a její kolegové nepochybují o tom, že pevnost Sandby Borg zanikla před patnácti stoletími po děsivém masakru. 

Nečekané přepadení

Celkový počet obětí vražedného běsnění v Sandby Borgu si zatím archeologové netroufají odhadnout. Jisté je, že obyvatelé pevnosti byli útokem zaskočeni. Atak je zastihl zcela nepřipravené. Všechny oběti se krátce před smrtí věnovaly běžným aktivitám. Nikde nejsou patrné známky po organizovaném odporu. Mnohé oběti nesou stopy po útoku ze strany či zezadu. Vědci zatím nenarazili na mrtvolu se zraněními typickými pro boj muže proti muži, jako jsou rány na pažích a rukou nebo stopy po zásazích do obličejové části lebky. O nenadálém útoku výmluvně vypovídá i napůl snědený sleď ležící v jednom z prozkoumaných domů. 

Zdá se, že útočníci pronikli do pevnosti nepozorovaně. Někteří z nich asi přelezli hradby, přemohli hlídky a otevřeli brány. Početná skupina hrdlořezů se pak v tichosti rozptýlila po pevnosti a naráz vrazila do obydlí, kde pak vraždila jako smyslů zbavená.

Zatím se zdá, že mezi mrtvými převládají muži. Přitom přítomnost dětských obětí jasně svědčí o tom, že v pevnosti nežili sami. Proč se doposud nenašly kosti dospělých žen? Je možné, že ty na odhalení teprve čekají. Archeologové zatím prozkoumali jen zlomek pevnosti. Nelze ale ani vyloučit, že většina žen byla masakru ušetřena a vítězové je odvedli s sebou. 

Návrat žoldáků? 

Kdo byli krutí dobyvatelé pevnosti Sandby Borg? O jejich původu se zatím můžeme jen dohadovat. Určitou stopu nabízí fakt, že se v pevnosti až na bezvýznamné výjimky nenašly žádné zbraně. Obyvatelé podobných pevností přitom bývali po zuby ozbrojení. 

Na jihu Skandinávie panoval v té době zvyk, že vítězové zbraně poražených nepřátel naházeli do bažin v místech určených pro oběti božstvům. Na Ölandu našli archeologové nejméně pět takových obětišť. Dobyvateli Sandby Borgu tedy zjevně nebyli nájezdníci, kteří by přišli z velké dálky. Pocházeli z okruhu lidí, kteří dodržovali stejné rituály jako obyvatelé Ölandu. 

Clara Alfsdotterová a její spolupracovníci dávají zánik Sandby Borgu do souvislosti se zánikem západořímské říše v roce 475. Obyvatelé pevnosti zjevně udržovali s chřadnoucím Římem čilé kontakty. Zlatý solidus z dob vlády Valentiniána III. se mohl na Öland dostat buď jako tržba obchodníka, nebo jako plat námezdního žoldnéře, který se po kolapsu říše vrátil domů. Mohli za masakrem stát váleční navrátilci? Šlo o boj mezi kupeckými skupinami, které s římskými vojáky ztratily odbytiště a nyní soupeřily o zbývající trhy? Těžko říct. Další výzkum snad prozradí víc.

Neklidné stěhování národů

Vybití obyvatel Sandby Borgu se zřejmě vymykalo dobovým normám. Zatímco jiné ölandské pevnosti byly po zničení opět obnoveny třeba i několikrát a lidé se do nich po čase vrátili, do Sandby Borgu už zřejmě živá noha nevkročila. V domech zůstala netknutá celá řada velmi cenných předmětů, které by si za jiných okolností lidé z okolí rychle rozebrali. Z pevnosti dokonce nikdo neodvedl ani domácí zvířata. Kostry ovcí a koz nalezené v Sandby Borgu patří v drtivé většině zvířatům, která tu bez lidí uhynula hladem a žízní. 

TIP: Vikingská krvelačná monstra: Zabijáci s mnoha talenty

Protože těla obětí zůstala ležet tak, jak padla, a nikde nejsou patrné stopy po snaze nebožtíky pohřbít, vědci usuzují, že vraždění nikdo nepřežil. Nelze ale vyloučit ani možnost, že ti, kteří se přece jen zachránili, se do pevnosti vrátit nemohli nebo nechtěli.

O výjimečnosti masakru v Sandby Borgu svědčí i fakt, že ještě s odstupem patnácti století se obyvatelé Ölandu místům v blízkosti pevnosti vyhýbají a považují je za prokletá. Samotné krveprolití mezitím upadlo do zapomnění, ale povědomí o hrůze, která po dobytí Sandby Borgu padla na všechny lidi v okolí, přežilo i propast staletí. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Polární liška bude jedním z živočichů, jimž zvětšená plocha a vyšší teploty pravděpodobně uškodí.

Příroda

Potravinové lístky z dob Protektorátu

Historie

<h3>Bouře století (USA, 1993)</h3>Na začátku března 1993 zasáhla východ Spojených států bouře, která ovlivnila život poloviny Američanů. <strong>Například i na známé floridské pláži Daytona klesly teploty pod nulu a v Birminghamu, největším městě jižně položeného státu Alabama, napadlo přes třicet centimetrů sněhu.</strong> Směrem na sever sněhová pokrývka mohutněla. Od Alabamy po Kanadu byly zaznamenány rekordní srážky, kvůli nimž zemřelo 270 lidí. V newyorských Syrakusách spadlo přes metr sněhu a v oblasti Apalačských hor ještě o dalších třicet centimetrů víc. Na mnoha místech dosahoval vítr v nárazech rychlosti přes 110 km/h a někde dokonce přesáhl 150 km/h.

Revue

Snímek NASA (NAC) potvrzuje pravost čínských snímků (4x Frame) z přistání na odvrácené straně Měsíce

Vesmír
Revue

Robotické rameno 3D tiskárny tiskne plastový nábytek.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907