Hákový kříž nad velehorami: Po stopách nacistické expedice do Tibetu (2)

27.01.2019 - Kateřina Helán Vašků

Setkáním tibetských lámů a nacistických předáků těsně před vypuknutím druhé světové války se završil prapodivný příběh tajných společností, okultismu, rasové pseudovědy a politických intrik. Jaký byl skutečný cíl expedice?

<p>Navzdory zákazu pořizovali Němci další a další záznamy – Tibeťanům například měřili lebky.</p>

Navzdory zákazu pořizovali Němci další a další záznamy – Tibeťanům například měřili lebky.


Reklama

V polovivě roku 1938 dorazila do Tibetu pochybná výprava nacistických vědců, pátrajících po árijských kořenech. V době jejich příchodu měla Lhasa asi 25 tisíc obyvatel a v okolních buddhistických klášterech žil zhruba stejný počet mnichů. Pobyt výzkumníků se ovšem zřejmě značně lišil od obrázku vykresleného Němci, podle nějž „velitelé sta věd“ – jak je Tibeťané nazývali – diskutovali s místními o jejich kultuře a s pokorou poznávali tamní zvyky. „Setkání východních a západních svastiků“ připomínalo víc než co jiného bujaré pitky, kdy alkohol tekl proudem za zvuku německých písní pouštěných z gramofonu. 

Předchozí část: Hákový kříž nad velehorami: Po stopách nacistické expedice do Tibetu

Ani výslovný zákaz Tibeťanů nezabránil Němcům dál sbírat výzkumný materiál. Zabíjeli ptáky, prováděli geomagnetická měření a došlo i na etnologické studie. Obzvlášť zarážející bylo chování antropologa Bruna Bergera, který používal speciální zařízení k měření obličejů místních obyvatel a k vytváření sádrových odlitků tváří. Právě jeho poznatky ohledně odolnosti tělesných schránek lidí narozených v horách se navíc později testovaly v koncentračních táborech, kde vězni čelili smrtícím pokusům s podchlazením

Na mnoha filmových páscích zaznamenali Němci kněze vykonávající pohřební rituály, jež zahrnovaly i rozřezávání mrtvol a házení masa supům. Během sbírání materiálu si němečtí badatelé očividně nevybudovali zrovna dobrou pověst: Při pořizování snímků značně rušili a z některých pasáží je zjevné, že si místní lidé jejich přítomnost vyloženě nepřáli.

Nacista ve službách dalajlámy 

Navzdory tomu Schäfer, kterého Britové nazývali „knězem nacismu“, v Tibetu se svými muži dál nerušeně pobýval. Roli jistě sehrálo i jeho podlézavé chování k místním politickým vůdcům – především k představenému hlavního lhaského kláštera Radreng. Ten byl onoho času regentem tehdy čtyřletého Tändzina Gjamccha, pozdějšího (dodnes žijícího) 14. dalajlámy. Skupina dokonce mohla ve Lhase zůstat o půl roku déle, než se původně zamýšlelo. Podle zprávy SS z roku 1939 však dobré vztahy podpořilo i něco dalšího: Schäfer prý regentovi tajně nabídl zbraně. Není ovšem jisté, zda k jejich předání skutečně došlo.

Jisté – a nesmírně pozoruhodné – naopak je, že roku 1939 zavítala do Himálaje i další německá, oficiálně horolezecká expedice. Později ji ve svém bestselleru Sedm let v Tibetu popsal cestovatel a horolezec Heinrich Harrer a v roce 1997 vznikl podle jeho knihy neméně populární film. Tehdy již 85letý autor literární předlohy si však po jeho uvedení do kin vysloužil kromě druhé vlny slávy rovněž neblahé následky: Dva rakouští novináři totiž v té době odhalili, že se Harrer zapletl s nacismem víc, než bylo po válce zdrávo. 

Už od roku 1933 působil jako člen „hnědých košil“ neboli jednotek SA, a nelze tedy říct, že by ho ke vstupu do strany donutily předválečné okolnosti. Navíc poté, co vliv SA opadl a k moci se dostala SS, vyměnil hnědou za černou a začlenil se do řad „smrtihlavů“. Celá věc je tím pozoruhodnější, že pak v letech 1948–1952 působil jako evropský „poradce“ tehdy velmi mladého dalajlámy, kterého měl učit zvykům starého kontinentu

Projekt tajné povahy

Existuje mnoho dalších hypotéz, jež vysvětlují, co nacisté před vypuknutím války v Tibetu dělali. Například britská zpravodajská služba podezírala výpravu ze špionáže. Podle ní tam Němci zkoumali oblasti, kde by mohlo docházet k budoucím střetům zájmu předpokládaných vítězných mocností, Německa a Japonska. První zmíněná země prý také chtěla zlepšit rádiový kontakt s japonským spojencem, tudíž bylo nutné v tibetských horách instalovat speciální automatický retranslátor – zařízení, jež podporuje kvalitu signálu. Uvedená domněnka se opírá o dokumenty anglické rozvědky z roku 1942, která měla německý vysílač v Tibetu zničit. Protože se však nakonec v lokalitě odehrál masivní výbuch a celá podminovaná skalní stěna se zřítila, můžeme se dnes o existenci zařízení pouze dohadovat.

TIP: Konspirační teorie třetí říše: Existovala nacistická základna na Antarktidě?

Podle další hypotézy zvažovali Němci Tibet coby možnou základnu pro útok na Britskou Indii a doufali, že jim mise pomůže navázat s Tibeťany spojenectví. Částečně se to ostatně podařilo, jak naznačuje korespondence tamního regenta s Hitlerem. K objasnění cíle výpravy nepřispívají ani slova říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse: Už roku 1940 sdělil německým novinám, že „hlavní úkol tibetské expedice byl politické a vojenské povahy“ a „neměl mnoho společného s řešením vědeckých otázek“, přičemž „detaily není možné odhalit“. Možná jsou ovšem pravdivé obě teorie a hledání kořenů „vyšší rasy“ bylo pro výpravu stejně důležité jako špionážní činnost. 

Ahnenerbe a brněnská rasa

Již v roce 1935 založil Himmler vlastní vědeckou organizaci Ahnenerbe neboli „odkaz předků“, spadající pod tehdy relativně novou ozbrojenou organizaci SS. Společnost se otevřela skutečným kapacitám své doby, včetně významných historiků a archeologů. Hlavním Himmlerovým cílem bylo vědecky prokázat, že Germáni nepředstavovali jen barbarský kmen, jemuž přineslo kulturu až křesťanství, nýbrž že šlo o pradávný národ s tisíciletou tradicí

TIP: Snoubenky vlasti a děti čisté krve: Fakta o nacistickém projektu Lebensborn

Oficiální badatelskou oblastí Ahnenerbe se tak stala etnická antropologie a zkoumání posvátného původu nordických kmenů. Po stopách tzv. Pragermánů pátrali vědci nejen v Tibetu, ale i na Islandu či v Grónsku. K teritoriím výzkumu patřily dokonce Dolní Věstonice, kde podle nacistického badatele Assiena Bohmerse sídlili předchůdci Germánů již ve starší době kamenné. K poznatkům o „brněnské rase“, jak údajné předky nazýval, dospěl v rámci bádání v letech 1939, 1940 a 1942. 

Po válce společnost Ahnenerbe výsledky své činnosti téměř beze zbytku zničila. Jedno však zůstalo jisté: Pátrání po původu čisté rasy mělo hrozivé důsledky a nepochybně vyústilo až v holocaust.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Lebka muže z Bockstenu a jeho pravděpodobná podoba.

Historie

Čolpon-Ata se nachází téměř uprostřed severního břehu jezera a nabízí úžasné výhledy i pěkné pláže.

Cestování
Věda

Curiosity, vlastnoruční selfie

Vesmír

Elektronické tetování se dvěma senzory

Věda

Lékaři kontrolují zdravotní stav dvou odvedenců, povinná služba vzbudila na ostrovech vlnu nevole

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907