Havěť plná živin: Jíst hmyz je normální

07.10.2021 - Radomír Dohnal

Lidé si na nejrůznějších tvorečcích s šesti končetinami pochutnávají od nepaměti; již po celá tisíciletí jde o prověřený zdroj potravy, bezpečný a snadno dostupný. Když se zřeknete vlastních předsudků, objevíte úplně nový svět zdravých chutí

<p>Hmyz nabízí z výživového hlediska nutričně-efektivní zdroj bílkovin, zrovna tak jako maso. A více bílkovin než třeba sója.</p>

Hmyz nabízí z výživového hlediska nutričně-efektivní zdroj bílkovin, zrovna tak jako maso. A více bílkovin než třeba sója.


Reklama

Čím víc se přiblížíte k rovníku, tím více jedlíků hmyzu mezi lidmi objevíte – dnes na nejrůznějších zástupcích dvaatřiceti hmyzích řádů hodují dvě miliardy lidí. Je to však dílem i proto, že pro ně není jiný zdroj proteinů momentálně dostupný. Platí, že kulturní bariéra, která pojídání hmyzu formálně tabuizuje, se v zásadě přidržuje jen „vyspělé“ západní civilizace. Jinde se tolik nerozpakují.

Po světě bychom napočítali 3 900 nejrůznějších etnik (až 80 % lidské populace), kde si hmyz tu a tam rádi dopřejí. Musí tedy padnout mýtus, že „není normální pojídat hmyz“. Je to přesně naopak: Normální je totiž hmyz jíst. Ostatně organizace pro výživu a zemědělství (FAO) dnes vede v patrnosti 1 900 hmyzích druhů, které označuje jako jedlé.

Konzumovatelných druhů však existuje násobně více. Pochopitelně, že jejich výskyt není geograficky rovnoměrně distribuovaný, a tak si na hmyzu pochutnávají hlavně v subtropech. V žebříčku přepestré hmyzí gastronomie vedou Mexiko, Indie a Čína. Obecně se ale „s havětí“ často pracuje v celé jiho- a středoamerické kuchyni, v Africe, Asii i Austrálii. Ne každý hmyzí řád je však pro kuchyni stejně přínosný: Nejčastěji se připravují brouci (344 druhů), blanokřídlí – mravenci, vosy a včely (313 druhů), rovnokřídlí – kobylky (239 druhů) a motýli (235 druhů).

Efektivnější, rychlejší a bez konkurence

Výhody entomofágie (hmyzojedení) možná nejsou na první pohled zjevné. Při konvenčním hospodářském chovu zvířat se však neustále potýkáme s konkurencí zdrojů. Pastvina pro krávy  připravuje lidi o půdu, příhodnou pro rostlinnou výrobu. A produkty rostlinné výroby zase zkrmujeme krávám. Přes 40 % zemědělské produkce tedy využijeme jen jako krmivo, což je nehospodárné. Hmyz si jde při shánění potravy svou vlastní cestou a o zdroje se s lidmi většinou nepřetahuje. Neznečisťuje ovzduší, vodu ani půdu, nepřispívá ke globálnímu oteplování. Zajímavý je i údaj o konverzním poměru, tzn. kolik energie v potravě musí daný živočich přijmout, aby z ní vykouzlil a metabolismem vytvořil 1 g proteinů: u hmyzu je to 4 : 1, u krav 54 : 1. 

Když navíc hmyzu (například cvrčkům) přitopíte, rychlost a efektivita jejich metabolismu narůstá. Jiná hospodářská zvířata takto uspíšit nejde. A nezapomínejte na to, že hmyz, byť nepatrný ve své velikosti, můžete sklízet a jíst po miliardách kusů. Jedna samička cvrčka vyprodukuje 1 200 vajíček za 4 týdny. V produkci na porážkovou hmotnost masa je titěrný cvrček 20krát výnosnější než kráva. Podstatné je, že hmyz můžete chovat s násobně menšími nároky na prostor a výživu, a přitom se dobrat stejných kalorií jako u klasického masa.

Kalorická bomba zadarmo

Energetická hodnota 100 g živého zeleného australského stromového mravence Oecophylla smaragdina je 1 272 kcal. A podobné je to i s dalšími charakteristikami. Larvy potemníka moučného, oni nažloutlí červíci, trumfnou v obsahu esenciálních aminokyselin (přepočítáno na gram sušiny) to nejkvalitnější hovězí. Tlusté vypasené larvy afrického palmového nosatce Rhynchophorus ferrugineus s obsahem bílkovin 36 g na 100 g živé hmotnosti jsou vlastně asi tím nejvydatnějším zdrojem živočišných proteinů na planetě.

S trochou nadsázky tedy můžeme říct, že Afričané, kteří je jedí, se nekrmí tím nejhorším, ale naopak nejvydatnějším dostupným pokrmem, který je navíc v sezóně úplně zadarmo po desítkách tun – stačí jej jen sesbírat. Od Amazonie přes Afriku a tropy jihovýchodní Asie proto tvoří nejrůznější hmyzí zástupci 7–80 % konzumovaných živočišných bílkovin.

Vitamíny a minerály k zakousnutí

Potřebujete vydatný zdroj tuku a (ne)nasycených mastných kyselin? Zakousněte se do kobylek Ruspolia differens, přezdívaných nsene. S 67 % tuku, jež jsou obsaženy v sušině, nenajdete nic lepšího. Potřebujete sacharidy? Zkuste křupavé cikády, nesou jich v sobě 16 % hmotnosti. Mýtus o prvních „proto“komunitách, sběračích, kteří ještě nelovili velké obratlovce, díky poznání kalorické hodnoty hmyzu doznal notných trhlin. Naši prapředci totiž nebyli pokojní vegani, jak se někdy prezentuje, ale velmi výkonní sběrači hmyzu. Bez živočišných kalorií, byť v hemživé podobě larev, totiž evolučně dlouhodobě nepřežijete. Hmyzu nechybí vláknina, nenasycené tuky a také vitamíny A, B2, B12 a K.

Když potřebujete vitamín C, nemusíte hned mačkat citron. Můžete schroupnout něco z řádu Isoptera – spadají sem například všekazi a termiti. Opražení jsou lahodní. A k tomu se pak v dimenzi jedlého hmyzu nachází ještě spousta minerálů: Pokud sháníte hořčík, larvy nosorožíka Oryctes monoceros jej nabízejí v koncentraci 75 mg/g sušiny. Raději fosfor? Pak je tu včela medonosná s dávkou 125 mg/g sušiny. S nedostatkem železa musíte za kobylkami: 8 až 20 mg na každých 100 gramů živého kousku. Jinými slovy, jednou hrstí směsi sušených „hmyzáků“ pokryjete kompletně své doporučené denní dávky.

Neprobádané území

Představa, že se lidstvo začne v rámci udržitelnosti a soběstačnosti stravovat hmyzem, samozřejmě ne každému sedí. Zatím se však této vize nejspíš nemusíte bát – doposud je totiž jen nedostatečně prozkoumán efekt konzumace hmyzu na lidské zdraví. Proč? Světová věda se zatím dělá na západě, kde je hmyz víceméně tabu. Čistě teoreticky je hmyz ve své podstatě jen tak „čistý“ jako životní prostředí, v němž žije, a jako potrava, již konzumuje. Setrvalý volný sběr kobylek na louce za městem tedy není ideálním receptem pro přežití z důvodu možné kontaminace všelijakými zplodinami civilizace. Navíc by jim brzy hrozilo „přelovení“.

TIP: Laskominy s nožičkami: Stane se Česko hmyzí velmocí?

Také víme jen málo o riziku chronických otrav, spojených s dlouhodobou hmyzí stravou. Jen málo je známo o možných alergických reakcích, nežádoucích účincích či o trvanlivosti hmyzu na talíři. A nikdo se nezmiňuje, že by futuristické velkokapacitní hmyzí superfarmy, zásobující nás kaloriemi, byly pro životní prostředí lepší než konvenční velkochovy zemědělství. Úplně bychom ale tuto cestu zavrhovat neměli: Hmyz na talíři nabízí hodně, a žádá si za to jen málo. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Tropické cyklóny dostávaly jména už před několika staletími. Bouře byly tehdy pojmenovávány podle míst, kde působily velké škody nebo podle svatých.

Zajímavosti

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda
Historie

U Tannenbergu Rusové ztratily desetitisíce mužů, ale tisk bitvu označil za pouhý lokální neúspěch.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907