Hon na Hitlerovy odvetné zbraně (3): Duel Glosteru Meteor vs. letounové střely V-1

21.05.2020 - Lukáš Visingr

Dne 13. června 1944 zasáhly Anglii první „létající pumy“ V-1, v podstatě předchůdci dnešních střel s plochou dráhou letu. Součástí obrany proti této šokující hrozbě se stala i novinka ve výzbroji RAF. Stíhací letoun Gloster Meteor tehdy na britském nebi jasně dokázal, že proudové motory představují skutečný přelom

<p>Meteory se mohly chlubit především výtečnou rychlostí v malých výškách, což se proti V-1 velmi hodilo.</p>

Meteory se mohly chlubit především výtečnou rychlostí v malých výškách, což se proti V-1 velmi hodilo.


Reklama

Navádění raket V-1 na cíl představovalo pro konstruktéry zpočátku velký oříšek. Přestože se zvažovalo i ovládání rádiem, bylo jasné, že britská převaha v elektronickém boji by zřejmě vedla k rychlému zneškodnění létající pumy. V-1 proto musela mít zcela autonomní navádění, které by se nedalo nijak rušit.

Jednoduchá konstrukce

Vznikla tak soustava, jež zahrnovala kompas a gyroskopy, které se staraly o správný směr letu, kdežto barometr udržoval výšku a s pomocí příďové vrtulky se počítala vzdálenost. Když střela urazila danou vzdálenost, která měla odpovídat trase od místa startu do středu Londýna, došlo k zablokování kormidel, jež poslala střelu do sestupného letu, a zároveň se odjistila výbušná hlavice o váze 850 kg.

Systém řízení byl zdaleka nejsložitějším prvkem celé zbraně, protože zabral zhruba třetinu z normovaných 350 hodin pro výrobu jedné V-1. To současně ukazuje, že jinak šlo o ohromně jednoduchou konstrukci, která se dala vyrábět v tisícikusových sériích. Zkoušky střel začaly v prosinci 1943 a v dubnu 1944 vznikl útvar, který se měl zabývat jejich nasazením. Nesl krycí jméno Flak-Regiment 155(W), jeho organizace se podobala běžnému pluku protivzdušné obrany.

Bojové nasazení

Vedle samotných střel dostal i startovací rampy s katapulty, ze kterých se V-1 vydávaly na svou smrtící cestu. První salvu Němci odpálili 12. června 1944, ale ani jedna střela nedoletěla k cíli. O den později odstartovalo 12 střel, z nichž čtyři dopadly v Británii, a útoky se stupňovaly. Armády Spojenců sice obsadily oblasti s rampami ve Francii, ale Němci vypouštěli další V-1 proti Belgii.

Odpalovali střely i z bombardérů He 111 a nasadili nové odlehčené verze „létající bomby“, jejichž dostřel vzrostl až na 370 km. Poslední V-1 dopadla na Londýn až 29. března 1945. Kariéra této pozoruhodné zbraně ale pokračovala i po válce, neboť u vítězných velmocí vznikly různé deriváty (mimo jiné americká střela JB-2 Loon, sovětská zbraň 10Ch či francouzský terč CT 10), ze kterých se poté vyvinula nová generace zbraní, tedy střely s plochou dráhou letu. 

Fieseler Fi 103A

  • ROZPĚTÍ: 5,33 m
  • DÉLKA: 7,73 m
  • VÝŠKA: 1,42 m
  • PRÁZDNÁ HMOTNOST: 675 kg
  • STARTOVNÍ HMOTNOST: 2 150 kg
  • MOTOR: Argus As 109-014
  • TAH MOTORU: 3,5 kN
  • MAX. RYCHLOST: 640 km/h
  • PRAKTICKÝ DOSTŘEL: 270 km
  • LETOVÁ VÝŠKA: 300 až 900 m
  • HLAVICE: 850 kg amatolu nebo trialenu

Premiéra meteoru

Útoky střel V-1 představovaly pro britskou protivzdušnou obranu mimořádnou výzvu, protože šlo o malé, velice rychlé a nízko létající cíle. Britové tedy museli posílit své protiletadlové dělostřelectvo a balonové přehrady a vysílali proti „létajícím bombám“ i své nejlepší stíhačky. Kromě klasických vrtulových strojů Spitfire, Tempest a Mustang nasadili též meteory, které se mohly chlubit především výtečnou rychlostí v malých výškách.

První případ, kdy proudový letoun zneškodnil V-1, se odehrál 4. srpna 1944, ačkoliv jeho průběh byl vskutku příznačný. Pilot T. D. Dean se ke střele přiblížil a pokusil se o klasický sestřel, ale čtveřice kanonů Hispano Mk.III selhala, a proto se Dean musel uchýlit k triku, který používali i piloti vrtulových letadel – tedy k převrácení V-1 koncem vlastního křídla.

Měření sil

Potíže s kanony ale přetrvávaly i v následujících dnech a zjistilo se, že při prudkých manévrech se mohou prázdné nábojnice zasekávat ve vyhazovačích. Po odstranění tohoto problému si meteory vedly stále lépe a během srpna 1944 si připsaly (když počítáme i onen první Deanův úspěch) celkově 13 zničených střel V-1. Jejich skóre by zřejmě nadále vzrůstalo, počátkem záři ale Němci museli útoky na Londýn přerušit a meteory již nedostaly příležitost.

TIP: Technologie zrozené z války: Hitlerova tajná zbraň otevřela dveře do vesmíru

Proti Anglii bylo odpáleno kolem 10 000 „létajících pum“, z nichž jen asi 2 500 dopadlo na Londýn, zatímco více než 2 000 jich Britové sestřelili. Vojenské škody byly minimální, jenže úspěch V-1 spočíval v tom, že RAF proti nim muselo vyčlenit obrovské zdroje. Útoky „létajících pum“ i akce stíhaček Meteor ale každopádně jasně ukázaly, že budoucnost letectví patří reaktivnímu pohonu.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907