Reklama


Technologie zrozené z války: Hitlerova tajná zbraň otevřela dveře do vesmíru

26.04.2018 - Kateřina Helán Vašků

Vyslání člověka do kosmu, schopnost získat z jádra atomu neuvěřitelné množství energie, ale například i očkování proti tetanu, plošné rozšíření penicilinu nebo aerosolové spreje. Jaké další novinky a technologie, bez nichž si dnes neumíme život představit, nám ve skutečnosti přinesla druhá světová válka?

<p>Vypuštění americké testovací rakety Bumper 2 z Cape Canaveral v roce 1950 byl velký úspěch. Raketa vznikla spojením ukořistěné německé technologie a amerických vylepšení.</p>

Vypuštění americké testovací rakety Bumper 2 z Cape Canaveral v roce 1950 byl velký úspěch. Raketa vznikla spojením ukořistěné německé technologie a amerických vylepšení.


Reklama

V červnu 1944 vtrhli na bývalou německou střelnici v polském Bliznu britští vojáci. To, co hledali, však nenašli. Krátce před nimi už totiž místo pročesala Rudá armáda a odnesla si skutečný poklad – konstrukční nákresy balistické rakety V-2, jedné z tajných Hitlerových zbraní. Nešlo ovšem o jediné místo, které spojenečtí vojáci a příslušníci tajných služeb doslova obrátili vzhůru nohama. 

Cílem podobného horečného prohledávání se stalo také středisko v Peenemünde na ostrově v Baltském moři. Již roku 1939 sloužilo pro utajený vývoj raket V-2 neboli Vergeltungswaffe 2, známých i pod označením A-4. Pod taktovkou ambiciózního konstruktéra Wernhera von Brauna postupoval vývoj smrticí zbraně neobyčejně rychle. Adolf Hitler se však o ni zprvu příliš nezajímal – přesvědčil ho až druhý úspěšný testovací start z roku 1942. Teprve poté začal diktátor spřádat smělé plány, jak pomocí nejvyspělejších raket vyhrát válku. Vývoj V-2 ovšem značně zpomalil bombardovací nálet Spojenců v srpnu 1943, který Peenemünde těžce poničil. 

Mezi Američany a Sověty 

Nacistické Německo naštěstí svůj plán na dobytí světa, k němuž měly pomoct i střely V-2, neuskutečnilo. Jedna z hlavních Hitlerových tajných zbraní se nicméně těšila značnému zájmu americké, sovětské i britské špionážní služby. O výzkumu v Peenemünde věděli Spojenci mnohé, a těsně po válce tak nastal „hon“ na to, kdo z pozůstatků vytěží nejvíc. 

TIP: Spolčení s ďáblem: Využití nacistických zločinců za studené války

Američané ukořistili především výrobní know-how, včetně „otce“ smrticí zbraně von Brauna, který odjel do USA spolu s dalšími pěti stovkami špičkových německých raketových odborníků. Spojené státy ovšem získaly také značnou část demontovaného zařízení výzkumných a výrobních závodů.

Sověti se radovali především z hmotných pozůstatků projektu. Jak uvedli autoři publikace o historii předního podniku sovětského kosmického průmyslu Energija: „Z trosek a agregátů nalezených ve skladech různých firem v Německu, Československu a Polsku se podařilo dát dohromady 29 kusů rakety A-4 (čtvrtý typ V-2, pozn. red.), úplně obnovit konstrukční dokumentaci a instrukce, rovněž tak zkompletovat detaily a agregáty pro sestavení ještě deseti raket v Sovětském svazu.“ Prakticky ihned po skončení války se tedy rozhodlo, které mocnosti budou tahat za páky raketového výzkumu. 

Vzhůru do kosmu!

V čele sovětského projektu na oživení ničivé zbraně stanul hlavní konstruktér balistických raket dlouhého doletu Sergej Koroljov, který od roku 1947 působil jako vedoucí oddělení NII-88 v bývalé dělostřelecké fabrice na jihu Moskvy. Jeho tým postupně vyvinul dálkové nosiče R-1, R-2 s dvojnásobným doletem oproti předchůdci a nakonec R-5, který měl mít dolet až 1 200 km. Roku 1950 požádal Koroljov Kreml o povolení ke zkonstruování ohromné mezikontinentální rakety R-7, jež by dokázala přepravit atomovou bombu přes oceán. 

Paralelně s Koroljovem ovšem již od roku 1947 přemýšlel Michail Tichonravov, náměstek ředitele vojenského výzkumného ústavu NII-4 v Bolševu, nad ještě odvážnějším plánem – raketou takové síly, že by zvládla doletět až do kosmu a vynést tam družici. Koncem ledna 1956 sovětská vláda smělý projekt schválila a v Kazachstánu nedaleko Aralského jezera začal vyrůstat kosmodrom Bajkonur, kde brzy došlo na první testovací lety. 

Souboj o čas

Zatímco Sověti drželi vše v tajnosti, američtí inženýři se s obdobným plánem – vysláním kosmické družice na raketě Vanguard – nijak netajili. Roku 1955 svůj cíl veřejně představili na zasedání Mezinárodní astronautické federace v Kodani a dosáhnout jej hodlali v letech 1957–1958. Sověti si ovšem prvenství nechtěli nechat ujít. Nastal tedy souboj o čas, lemovaný neúspěšnými starty na obou stranách. 

Nakonec ve vesmírných závodech zvítězil Sovětský svaz, v čele s Koroljovem coby vedoucím konstruktérem raketového výzkumu: 4. října 1957 odstartovala z Bajkonuru družice Sputnik, po necelých pěti minutách letu se úspěšně oddělila od nosiče a ohlásila své fungování. Éra člověka pronikajícího do kosmu se tak začala psát na křídlech původně vojenské rakety R-7, jež vzešla ze smělých plánů nacistického Německa. 

Technologie zrozené z války

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907