Bronzový válečník z doby železné potvrzuje sílu a umění Keltů
Bavorský Manching, kdysi centrum keltského kmene Vindeliků, vydal další poklad – amulet, který spojuje vojenskou pověst Keltů s jejich uměleckou dovedností.
Nedaleko dnešního bavorského Ingolstadtu se před 2 200 lety v oblasti města Manching nacházelo velmi významné oppidum z pozdní doby železné. V době největšího rozkvětu v zde žilo 5 až 10 tisíc obyvatel. Zřejmě to bylo to hlavní sídlo starověkého kmene Vindeliků, kteří nejspíš patřili mezi Kelty. V roce 15 před naším letopočtem dobyl jejich zemi císař Tiberius a připojil ji k Římské říši.
V oppidu Manching probíhají v posledních letech vykopávky, přičemž doposud se podařilo prostudovat jen asi 15 procent původního oppida. Přesto tam již bylo objeveno přes 40 tisíc artefaktů. Jedním z nich je pozoruhodný bronzový amulet, který představuje figurínu keltského bojovníka.
„Keltové byli v té době vyhlášenými válečníky,“ vysvětluje Mathias Pfeil, hlavní kurátor Bavorského státního úřadu pro ochranu památek. „Jak se zdá, tehdejší zprávy o obávaných Keltech potvrzuje i tato malá bronzová soška.“
Bojovník pro štěstí
2 200 let starý amulet představuje bojovníka v akci a je ukázkou mistrovského umění při práci s bronzem. Soška měří jen 7,5 cm, váží 55 gramů a vznikla sofistikovanou metodou tzv. ztraceného vosku. Tento postup vyžadoval vytvoření detailního voskového modelu, který se obalil jílem. Po vypálení vosk vytekl a do vzniklé dutiny se nalila roztavená bronzová slitina. Výsledkem je jemná a složitě vyvedená figurka s očkem, které naznačuje, že sloužila jako přívěsek.
Zpodobněný válečník je zachycen v pohybu, se štítem typickým pro keltskou výzbroj a krátkým mečem. Podle archeologů jde o vzácné potvrzení dobových popisů keltských bojovníků, kteří byli známi svou udatností a promyšlenou výzbrojí. Připomíná to i debatu o tom, zda Keltové skutečně bojovali nazí, nebo spíše využívali přilby a kroužkové zbroje.
Další vědecké analýzy mají teprve ukázat, jaký byl přesný význam tohoto drobného válečníka – zda šlo o osobní ochranný talisman, součást kultu, nebo symbol prestiže. Jisté je jedno: i po 2 200 letech dokáže působit jako hmatatelný důkaz, že keltský svět byl mnohem sofistikovanější, než si často představujeme.
