Prchající vampýrovka strašila jurský oceán světélkujícími orgány
Paleontologové popsali nový druh druhohorního hlavonožce – Vampyrofugiens atramentum se před predátory bránila světélkujícími orgány a inkoustovou sprškou
Dnešní oceány obývá poslední zástupce hlavonožců z řádu vampýrovek (Vampyromorpha) - jde o strašidelně vyhlížející vampýrovku hlubinnou (Vampyroteuthis infernalis), žijící v hloubkách okolo jednoho kilometru. Navzdory svému poněkud děsivému vzhledu jde o zcela neškodného požírače drobných organických zbytků, které klesají k oceánskému dnu.
Podle fosilních nálezů ale víme, že dávné oceány obývalo mnohem více vampýrovek, zejména v období střední jury. Právě na ně se zaměřil francouzský tým paleontologů, který detailně prozkoumal dříve nalezené fosilie. Vědci při svém výzkumu využili pokročilé zobrazovací metody a podařilo se jim objevit jeden nový, doposud nepopsaný druh.
Malý lovec jurského oceánu
Jak vyplývá z nové publikace v odborném časopisu Papers in Palaeontology, osmicentimetrová vampýrovka Vampyrofugiens atramentum, jejíž fosilie byla nalezena v jihozápadní Francii, žila v jurském oceánu asi před 165 miliony let. Na rozdíl od dnešní vampýrovky nepaběrkovala na zbytcích, ale zřejmě aktivně lovila živou kořist, kterou uchvacovala svými osmi malými chapadly.
![](/sites/default/files/inline-images/1280px-Vampyroteuthis_infernalis.jpg)
Nově popsaná vampýrovka si nejspíš pochutnávala na menších rybách, korýších a určitě i menších hlavonožcích. Sama naopak byla kořistí větších druhů ryb i větších hlavonožců. Jak paleontologové zjistili, druhohorní Vampyrofugiens atramentum disponovala na svou obranu hned několika triky, které známe u dnešních hlavonožců.
Vedoucí výzkumu Alison Roweová z Paleontologického výzkumného centra v Paříži (CR2P) a její kolegové použili při studiu fosilie rentgenové snímky s vysokým rozlišením a počítačové modelování. Díky tomu se jim podařilo odhalit světélkující orgán, v podobě kulovitých struktur a inkoustovou žlázu. Oba tyto orgány mají obrannou funkci.
TIP: Překvapení z Antarktidy: Obří druhohorní hlavonožci se dožívali až 200 let
Kombinaci bioluminiscence a inkoustové žlázy známe i u některých dnešních tvorů, například u některých krakatic čeledi Cranchiidae, u vyhynulých tvorů ale vědci až doposud podobnou výbavu nezaznamenali. Objev tak mimo jiné naznačuje, že v období střední jury, byli hlavonožci výrazně rozmanitější skupinou, než se doposud předpokládalo.