Nejmocnější zbraň bohů a ochrana celého Ásgardu se zrodila z krutého žertu potměšilého boha Lokiho

Síla tohoto příběhu přetrvala staletí a Thórovo kladivo je dodnes proslaveným symbolem výjimečně schopných válečníků, přestože má kratší rukojeť, než by mělo mít. To souvisí s mimořádně zajímavým procesem jeho stvoření, který známe stejně jako ostatní příběhy severské mytologie ze dvou sbírek zvaných Edda (jedna poetická, druhá prozaic­ká). Na rozdíl od slovanské mytologie mají proto germánští bohové štěstí, že si jejich příběhy můžeme dodnes vyprávět.

Pramen božských vlasů

Už k samotnému zrodu kladiva Mjölnir se váže pozoruhodný příběh. Kupodivu souvisí více s potměšilým bohem ohně, lsti a různých vylomenin Lokim než se samotným Thórem. Loki měl totiž rád drsné žertíky, a tak jedné noci, kdy věděl, že Thór je zrovna pryč z domu, ostříhal ve spánku vlasy jeho ženě Sif. Jelikož se jednalo o nádherné blonďaté lokny, jimiž se bohyně patřičně pyšnila, byla to pro ni krutá rána a za svou pohanu se mimořádně styděla. Dokonce se vyhýbala pohledu svého božského muže, když se vrátil domů, a i ten byl patřičně zděšen při pohledu na ohavný zločin, který na jeho ženě někdo spáchal. Thór sice nebyl velký myslitel, ale nebylo těžké si domyslet, kdo jediný v celém Ásgardu (světě severských bohů Ásů) mohl něco takového udělat.

Proto okamžitě udeřil na Lokiho, který se po krátkém vykrucování rychle přiznal, ale prosil Thóra za odpuštění. Prý svůj čin napraví tím, že Sif přinese dar, díky němuž bude krásnější než kdy dříve. Jen na to potřebuje pár dní.

Okamžitě vyrazil do Svartalfheimu, což byl svět podzemních trpaslíků, nejzručnějších kovářů všech světů mytického stromu Yggdrasilu. Tam prosil ty nejznámější a údajně nejlepší řemeslníky, syny Ivaldiho, aby mu vyrobili nejen zlaté vlasy pro Sif, ale také dary pro Ódina, boha moudrosti, a Freye, boha plodnosti a prosperity, aby si je naklonil, kdyby mu náhodou chtěl Thór pořád ještě spílat. Tak vzniklo slavné kopí Gungnir pro Ódina a loď Skidbladnir pro Freye.

Nejlepší z nejlepších

Jenže to celé pozoroval jiný trpaslík Brokk, který prohlásil, že se svým bratrem Sindrim umí stvořit ještě skvělejší předměty. Loki se mu vysmál a vsadil se s ním o hlavu, že to nezvládnou. Brokk se Sindrim se pustili do práce a vytvořili pro Freye zlatého kance Gullinburstiho a pro Ódina zlatý prsten Draupnir, z něhož každý týden skanulo osm dalších prstenů. 

Loki už tušil, že by mohl prohrát, a tak je celou dobu obtěžoval v podobě mouchy, aby jim práci překazil. A nejvíc se snažil třetí noc, kdy kovali právě pro Thóra kladivo Mjölnir. Tehdy kousl Loki-moucha Brokka tak silně do čela, až se mu vyřinula krev, takže na chvíli oslepl a musel zastavit práci. Proto vyrobil kladivo nechtěně s kratší rukojetí.

Přesto se oběma bratrům podařilo práci dokončit a předvést své zázračné předměty vedle těch předchozích tří jakési posuzovací „komisi“ složené z většiny Ásů (tedy bohů). Ti jednoznačně uznali všech šest artefaktů za skvělá a úžasná díla, ale nakonec se shodli na tom, že Mjölnir je díky své síle a údernosti nejen nejpozoruhodnější, ale hlavně nejužitečnější, protože v Thórových rukou jim zaručí bezpečí proti jakémukoliv útoku zvenčí. Nicméně i silák Thór si musel nasadit kouzelné rukavice a opasek síly, aby kladivo vůbec uzvedl a dokázal s ním bojovat.

Hrozba nepřátelům

Kladivo Mjölnir se od těch dob stalo zárukou bezpečí Ásgardu a každý případný útočník s tím musel počítat. Nejvíc se to projevilo v okamžiku, kdy byl Thór někde venku na cestách a kladivo s ním, takže Ásgard zůstal nebráněn. Jednou se stalo Ódinovi, že závodil s obrem Hrungnirem, protože mu chtěl dokázat, že jeho osminohý kůň Sleipnir je lepší než obrův Gullfaxi. 

Ódin sice závod vyhrál, ale Hrungnir vjel do bran Ásgardu těsně za ním, takže se poněkud nečekaně stal hostem Ásů. Ti ctili zákony pohostinství, proto mu nabídli jídlo i medovinu, ale obr se brzy strašně opil a začal šíleně běsnit. Všichni se děsili, že jim obr jejich Ásgard poničí, a tak strážce Heimdall přivolal Thóra mocným zatroubením do svého rohu.

Bůh se zakrátko vrátil a strašně se rozlítil, když uviděl hodujícího a řádícího Hrungnira. Okamžitě ho vyzval na souboj, ale obr se bránil: „Jsem Ódinův host a jsem beze zbraní. Zle bys poškodil svou pověst, kdyby ses takto do mě pustil. Doma mám svou palici a štít. Až si je vezmu, vyzývám tě na souboj.“ Na to mu Thór řekl: „Ještě nikdo nebyl tak hloupý, aby mě vyzval. Ale já se s tebou utkám, Hrungnire, na Utgardu, uprostřed mezi nebem a zemí.“

Při souboji pak hodně po­mohl Thórovi jeho oblíbený služebník či následovník (tehdy ještě nebyli panoši), mladík jménem Thialfe. Ten přiběhl k Hrungnirovi a posmíval se mu: „Jsi neopatrný, obře. Nevíš, jak mocný nepřítel se s tebou přišel utkat. Držíš před sebou štít, ale ten ti k ničemu nebude. Thór to ví. Stačí, aby se skrčil k zemi, a může na tebe pohodlně zaútočit přímo zpod tvých nohou.“ Hrungnir se vyděsil a hodil štít na zem, aby ho chránil zespodu. Pak uchopil obouručně svůj kamenný kyj a čekal. 

Vzápětí se objevil oslepující blesk a zaburácel hrom. Thór hodil své kladivo do nebe, Hrungnir zvedl kyj oběma rukama a mrštil jím proti kladivu, které se na něj z výšky řítilo. Kamenná palice se síle Mjölniru nemohla rovnat. Roztříštila se na kusy, jako by byla ze skla. Jeden kousek zasáhl Thóra do čela a ten se skácel, takže vypadal jako mrtvý. Mjölnir však pokračoval ve svém letu a rozdrtil obrovi jeho kamennou lebku. Hrungnir padl přes ležícího Thóra a jeho noha zůstala na Ásově krku. Nikdo z bohů nedokázal nohu odstranit, až Thóra osvobodil jeho syn Magni, který se narodil před pouhými 3 dny, ale už měl takovou sílu, že prostě popadl Hrungnirovo chodidlo a odhodil ho stranou.

Thór měl ze synka velkou radost a daroval mu nejen obrova skvělého koně Gullfaxiho, ale také jako jediný vedle Thóra mohl nosit Mjölnir, protože ho též uzvedl.

Ukradený artefakt

Jednoho rána se Thór probudil a zjistil, že mu jeho oblíbené kladivo někdo ukradl. Samozřejmě se patřičně rozzlobil a okamžitě udeřil na obvyklého podezřelého Lokiho, aby se přiznal. Jenže ten v tom byl tentokrát výjimečně nevinně, a tak se oba vydali za sličnou bohyní Freyou, aby jim půjčila svůj sokolí plášť, který jim pomůže ukradený Mjölnir vypátrat.

Ta si uvědomila nebezpečí, jaké Ásgardu bez kladiva hrozí, a okamžitě souhlasila. Plášť si oblékl lehčí a hbitější Loki, proměnil se v sokola a díky skvělému dravčímu zraku našel krále obrů Thryma, který kladivo ukradl a ukryl hluboko pod zem. Prohlásil, že ho vrátí jen tehdy, když dostane bohyni Freyu za manželku.

S tím se vrátil Loki do Ásgardu, ale Freya pochopitelně odkázala Thóra do patřičných míst: „Neměl jsi být tak neopatrný a přijít o své kladivo. Je to jen tvoje vina, že je pryč. Já si nikdy nevezmu obra, ani kdyby ti to pomohlo získat Mjölnir zpět.“

Bůh hromu v ženských šatech

A tak nakonec strážce Heimdall vymyslel lest, spočívající v tom, že se Thór přestrojí do Freyina roucha, zakryje si tvář a bude se vydávat za sličnou nevěstu. Tím by z obra vymámil kladivo a pak ho mohl za trest zabít. Co by se na tom mohlo nepodařit? Thór zprvu odmítl, protože měl strach, že se mu budou smát, ale nakonec mu nic jiného nezbylo.

Při svatební hostině se pak král obrů Thrym divil, proč má jeho nevěsta takový apetit a tolik toho sní. Na to mu Loki řekl: „Osm nocí se Freya postila a odmítala jíst, tak moc toužila stát se tvou nevěstou!“ To Thryma potěšilo a hned chtěl nevěstu políbit. Jenže jak nadzvedl závoj, sežehl ho Thór svým bleskovým pohledem, až král ztuhl a znovu se divil, proč má Freya tak bodavý pohled.

Opět přispěchal hbitý Loki a prohlásil: „Už osm nocí krásná Freya nespala, tak moc se těšila!“ Thryma to tak rozněžnilo, že přikázal okamžitě přinést kladivo a položit ho před nevěstu, aby splnil svůj slib. To už Thór samozřejmě nevydržel, odhodil závoj a popadl kladivo.

Jednou se rozmáchl kladivem a v jediném okamžiku prorazil Thrymovi lebku a povalil tucet jeho hostů. Znovu se rozpřáhl a v sále nezůstal stát žádný obr. Potřetí udeřil a tentokrát se střecha a stěny paláce zřítily, popadaly na všechny strany a mezi troskami zůstali naživu jen Thór a Loki.

„Haha!“ zasmál se Loki, „to se ti povedlo, krásná Freyo.“ Thór se na něj výhružně otočil a nařídil mu, ať je zticha a už o té pohaně nikdy nemluví! Bůh hromu v ságách pochopitelně kladivo užíval často a pravidelně při mnoha dalších příležitostech. Bude ho mít také bezpochyby v ruce, až přijde konec světa zvaný Ragnarök a on bude muset bojovat proti obrům a nestvůrám, které vylezou z jiných světů.