Fotografií Billyho the Kida existuje jen minimum a jsou tak velmi ceněné. Před několika lety zaplatil miliardář William Koch za jiný snímek tohoto pistolníka 2,3 milionu dolarů (přibližně 50 milionů korun), před 2 lety byl vydražen další Kidův snímek za 5 milionů dolarů (asi 100 milionů korun). Nově objevená fotografie má podle odborníků ještě mnohem vyšší cenu. Kromě známého pistolníka je na ní totiž dost možná i jeho kat – šerif Lincoln County Pat Garrett.

Uteč, nebo tě zabiju

Podle Roberta Stahla, bývalého profesora z arizonské univerzity a uznávaného odborníka na Billyho the Kida, byli pozdější psanec a šerif Garrett v mládí přátelé. Zatímco Billy (občanským jménem Patrick Henry McCarty) si vybral dráhu zločince, Garrett se stal v roce 1880 šerifem v Lincoln County.

Traduje se, že šerif Garrett s ohledem na dávné přátelské pouto vyzval Billyho, aby opustil území Nového Mexika. „Pokud opustíš Nové Mexiko, nechám tě na pokoji. Pokud ale zůstaneš, půjdu po tobě bez ohledu na to kým jsi,“ řekl údajně Garrett pistolníkovi. Právě z této doby pravděpodobně pochází snímek Franka Abramse.

Jak známo, Billy ke své škodě nabídku šerifa nevyužil a stal se obávaným desperátem. Podle některých pramenů je mu připisováno až 21 vražd, skutečně doložených je ale „jen“ devět mrtvých. V dubnu 1881 utekl Kidd z vězení, kde čekal na popravu za vraždu lincolnského šerifa Bradyho a dalších dvou mužů. Během útěku zastřelil dvojici šerifových agentů.

Šerif Garrett vyrazil po jeho stopě do Fort Summer. Po příjezdu do města se pustili do výslechu zdejších obyvatel. Jedna z verzí tvrdí, že během výslechu Kidova přítele Pete Maxwella, se náhle otevřely dveře a do potemnělé místnosti vstoupil nicnetušící Kid. Jakmile zahlédl šerifovu tmavou siluetu, začal opatrně couvat a při tom se vyděšeně španělsky ptal „¿Quién es? ¿Quién es?“ (česky „Kdo je to?“).

Naneštěstí pro Kida ale šerif, stále skrytý pod rouškou tmy, dokázal spolehlivě poznat, komu překvapený hlas patří. Garret tasil revolver a dvakrát vystřelil. První kulka zasáhla Kida těsně nad srdce a legenda Divokého západu padla v pouhých 21 letech k zemi.

TIP: Z prstenu za pár desetikorun se vyklubal milionový poklad

Jak už to v podobných případech bývá, po smrti Billyho the Kida se objevila spousta spekulací a konspiračních teorií, podle kterých mladík ve skutečnosti v Lincoln County nezemřel a podařilo se mu uprchnout. V pozdějších letech se za legendárního pistolníka pokoušela vydávat spousta lidí z různých koutů Divokého západu.

Procházka po cestě mezi poli je příjemná. Sluneční paprsky se opírají do země a těžká vůně hlíny prosycuje okolní vzduch. Podél cesty v trávě nebo přímo na poli hledají semínka plevelů strnadi obecní (Emberiza citrinella) a jejich dobře známé jemné trylky „ci ci ci ci cí cijů“ se i v parných letních dnech nesou krajinou. Člověk rovněž může zaslechnout koncertování skřivanů (Alauda arvensis) nebo vzrušené mlaskavé „ček ček ček“ ťuhýka obecného (Lanius collurio). Tito dříve běžní ptáci u nás ale ubývají, a to závratným tempem.

Dopad plošného zemědělství

Z krajiny se vytrácí nejen strnad, skřivan a ťuhýk, ale i pěnkava obecná, zvonek zelený, chocholouš obecný, čejka chocholatá, konipas bílý i luční nebo zcela běžný vrabec domácí. A tím výčet řídnoucích ptačích druhů zdaleka nekončí. Navíc bohužel nejde jen o problém České republiky, ale o celoevropský trend.

Příčinou úbytku ptačích populací je nevhodný způsob, jakým hospodaříme s krajinou. Zemědělství je plošné a intenzivní. Na rozlehlých polích se pěstují monokulturní plodiny. Stoupá používání hnojiv, herbicidů a pesticidů, které se například vlivem vydatných dešťů nezřídka dostanou do vodních toků. Pochopitelně většinou obsahují látky pro vodní organismy vysoce toxické. Životní prostředí je dále navíc znečišťováno výtoky z hnojišť a siláží z velkochovů.

Nepostradatelné keře

Když se ohlédneme do minulosti, uvědomíme si, že dříve bývala krajina rozčleněná do četných malých políček a travních ploch. Ty byly od sebe odděleny ladem ponechanými úhory a mezemi s keři a divoce rostoucími bylinami.

Sameček ťuhýka obecného. Tento pták ke svému životu nutně potřebuje trnité keře v krajině. (foto: Shutterstock)

Takovýto ráz krajiny vyhovuje kromě bažantů a koroptví i výše zmíněným ptákům typu strnada a ťuhýka, kteří ke svému životu roztroušenou zeleň v zemědělské krajině potřebují. Strnad své z trávy spletené hnízdo umisťuje na zem právě pod křoviska, ťuhýk si obydlí staví přímo v keřích. Oba loví na zemědělské půdě a pastvinách. Ťuhýk navíc využívá trnitých keřů jako jídelní stůl. Kromě hmyzu totiž loví i ještěrky či drobné hlodavce, které ovšem nedokáže roztrhat tak snadno jako velcí dravci. Trn mu tedy slouží jako „držák“ a ťuhýk si takto ulovenou potravu s jeho pomocí pohodlně naporcuje. Na trnech končí i veškerá přebytečná kořist či úlovky pro odrostlá mláďata, takže hlohy, plané trnky nebo šípkové keře vysazené kolem polí fungují i jako spižírna tohoto „dravce“ mezi pěvci.

Raději intenzivně než šetrně?

Oproti strnadovi a ťuhýkovi je zvučně cvrlikající skřivan decimován především chemizací, ale i zaoráváním strnišť. Ta mu brzy na jaře a na podzim poskytují dostatek potravy v podobě drobného hmyzu a zeleně širokolistých druhů plevelů. Skřivan navíc hnízdí přímo v polních kulturách, podobně jako tomu bývá například u jednoho z našich dravců – motáka lužního. Jejich hnízda a hnízda dalších polních ptáků jsou tak každoročně ohrožena výkonnou zemědělskou technikou a nezřídka končí rozježděná či rozsekaná, což je další významný negativní zásah do biodiverzity naší krajiny.

Intenzifkaci zemědělství včetně používání chemických přípravků bohužel podporuje současná podoba tzv. Společné zemědělské politiky EU. Je kladen důraz na co nejintenzivnější produkci, zatímco na programy k přírodě šetrného způsobu hospodaření jsou paradoxně vyčleněny relativně malé finanční prostředky.

Bezvýchodný útěk zajíců

Nevhodným způsobem hospodaření v agrární krajině však nejsou postiženi jen ptáci, kteří rychle reagují na změny životního prostředí. Roztroušená zeleň a pásy mezi poli jsou životně důležité například i pro zajíce polního (Lepus europaeus). Zaječka pro svá mláďata úkryt nepřipravuje a vrhá je do důlku na zemi. Zajíčci se rodí osrstění a vidí, přesto první dny života prosedí na místě. Tehdy jsou nejvíce zranitelní.

Zhruba po jednom týdnu začnou být malí zajíci pohybliví, ale ani pak nejsou ohroženi méně. Na širém prostranství dnešních od obzoru k obzoru táhnoucích se polí, kde chybějí keře skýtající úkryt, se totiž snadnou stanou kořistí dravců. Ti mají z výšky dokonalý přehled a mladý zajíček před nimi nemá šanci utéct. Než široširé pole přeběhne, aby se skryl v křoví, skončí v pařátech predátora. Zajíčci neutečou ani před rychle se pohybující těžkou zemědělskou technikou. Ročně tak přežije asi pouhá třetina narozených zajíců. Dříve docházelo nezřídka k jejich přemnožení, dnes se zaječí populace v mnoha evropských státech významně zmenšila.

A co dál?

Biodiverzita moderní agrární krajiny výrazně poklesla. Kdysi pestrá krajina s rozmanitou paletou živočichů a rostlin se nám takřka před očima mění ve sterilní poušť, která sice produkuje výnosné monokulturní plodiny, ale zvířata v ní žít nemohou. A to jsem problematiku necitlivého hospodaření v krajině jen poodkryli.

TIP: Putování s ptáky: Rozhovor s ornitologem Tomášem Grimem

Řešením rozhodně není jenom povzdechnout a nostalgicky vzpomínat na někdejší přírodní bohatství. Měli bychom se zaměřit na změnu celé koncepce hospodářství. Právě citlivá péče o krajinu zůstává nejúčinnější a většinou nejlevnější metodou, jak původní biodiverzitu zachovat. Snad začněme, dokud je ještě čas.

Kabourek se patrně stýkal s oběma zmíněnými sestrami současně a nelze vyloučit, že o tom věděly. S Marianou se chtěl oženit a farář neshledal na tomto záměru nic podezřelého. Až poté, co se stal sňatek skutkem, se provalilo Uršulino těhotenství. Skutek byl vnímán jako incest a sňatek byl prohlášen za neplatný. Kabourek se živil jako obecní pasák, neměl téměř žádný majetek a žil v obecní pastoušce. Přesto se nevzdal a se zrušením sňatku nesouhlasil. Jeho přístup k životu a postoj k osobám výše postaveným rozhodně nebyl poddajný.

Problémový poddaný

Kabourek nepředstavoval kladného hrdinu v moderním slova smyslu. Opakovaně kradl panské obilí a patrně se podílel na okradení jednoho rychtáře. Však také skončil několikrát ve vězení. Kromě toho měl neklidnou letoru a každé z jeho dětí se narodilo na statcích jiné vrchnosti. Když ho omrzel pobyt na panství Radenín, přesunul se na Bzí, posléze zatoužil po Hlubocku. S klidným svědomím zažádal o výhostní list, přičemž v žádosti nenacházíme ani stopu po nadměrné pokoře. Úředníci se ho nepochybně rádi zbavili a příslušný dokument mu bez potíží vydali. Někdy Kabourek ani na úřední papír nečekal a prostě odešel s rodinou jinam – pasák našel v té době živobytí bez problémů v každé vsi. 

Kabourek nechtěl žít se zátěží z minulosti v podobě sexuálního deliktu a toužil po legalizaci vztahu s ženou, s níž měl několik dětí. Chtěl získat za každou cenu dispenz, aby dosáhl legalizace sňatku. Ten ovšem mohl vydat pouze papež či jeho zástupce. Přestože měl Kabourek marginální společenské postavení, dokázal získat od knížete Ferdinanda Viléma ze Schwarzenberka svolení, že může o dispenz žádat.

Jak to dokázal? Docela jednoduše. Neúnavně se obracel se na knížete s opakovanými přípisy. Nic nevadilo, že neuměl číst ani psát, takové služby mu poskytl za malý peníz například kantor.  Získat dispenz ovšem představovalo krajně nákladný podnik, který si jihočeský pasáček rozhodně nemohl dovolit. Pouhé napsání supliky, byť přišlo nanejvýš na několik zlatek, představovalo nezanedbatelnou položku v jeho minirozpočtu. Přesto nelitoval námahy ani peněz se a svoji vrchnost nenechával v klidu.

Šťastný konec kauzy

Nakonec se ukázalo, že vytoužený dispenz mu může udělit i papežský nuncius ve Vídni. Stačilo „pouhých“ šestnáct let a v roce 1694 dosáhl Kabourek svého cíle. Opravdu se mohl chlubit papežským dispenzem. Ovšem teprve v dubnu 1695 měl kníže v rukou zprávu o tom, že dokument, který s podílem pražského arcibiskupství zprostředkovala vídeňská nunciatura, byl odeslán do Prahy na arcibiskupství. V obsáhlém přípisu, kde bylo vše rekapitulováno, nelze přehlédnout okolnost, že Tomáš Kabourek byl stále na útěku – dosud se nevrátil na rodné panství. Nicméně dispenz se o pár dní později ocitl na třeboňském zámku a jen čekal na Kabourka, až si jej přijde vyzvednout. Případ „incestu“ z roku 1678 byl tedy konečně vyřešen dispenzem z roku 1695. 

Podle současné kosmologie se začaly galaxie rodit v gravitačně zkolabovaných strukturách temné hmoty. Do těchto center přitahovala gravitace i baryonickou („obyčejnou“) hmotu, načež se zformovaly zárodky dnešních hvězdných ostrovů. Postupně se pak spojovaly do větších celků v epizodách galaktického kanibalismu, až vznikly galaxie současných velikostí. 

Pokud jde o černé veledíry, předpokládá se, že se jejich zárodky utvářely brzy po zrodu galaxií. V centrech galaktických „embryí“ panovaly nejspíš vhodné podmínky pro vznik hmotných hvězd, které pak během několika stovek milionů let ukončily svůj jaderný vývoj, explodovaly jako supernovy a zanechaly po sobě hvězdné černé díry. Ty se poté vzájemně slučovaly v hustém prostředí galaktických center, a vznikly tak černé díry s hmotnostmi tisíců sluncí. I ty se dál spojovaly během srážek galaxií, při nichž docházelo rovněž k nasávání značného množství plynu a snad i stálic z center hvězdných ostrovů pod horizont událostí. Tímto způsobem se postupně zformovaly černé veledíry o hmotnostech milionů sluncí. 

Oba typy objektů jsou tedy nevyhnutelně „geneticky“ spojeny; z hlediska časové posloupnosti však podle současných představ galaxie „vedou“.

Severoameričtí Amišové jsou ve světě známí hlavně kvůli svému archaickému životnímu stylu a odmítání moderních technologií. Vyhýbají se globálnímu světu, zdržují se v uzavřených komunitách a velmi často volí lidové léčebné postupy namísto moderní medicíny.

Jak je tedy možné, že se Amišové často dožívají vysokého věku? Důvodů je jistě víc, vědci ale zjistili, že ve prospěch Amišů hraje jedna genetická zvláštnost. Často mají ve svém genomu nefunkční kopii genu SERPINE1. Amišové, u nichž toto platí, mají nápadný sklon žít mnohem déle. Jejich průměrná délka života se blíží 85 letům.

TIP: Lidské tělo má nejspíš pevně daný věkový limit: 115 let

O produktu tohoto genu je známo, že se může podílet na řadě nepříjemných onemocnění. Pokud má Amiš jednu z kopií tohoto genu nefunkční, tak je to pro jeho zdraví blahodárné. Lidé se dvěma nefunkčními kopiemi genu mají ale problém. Při poranění jim hrozí silné krvácení. Lékaři a vědci teď mají každopádně nad čím přemýšlet. 

Výrobci robotů Boston Dynamics jsou dceřinou společností japonské telekomunikační firmy SoftBank. Firma v těchto dnech představila video, které zachycuje nejnovější variantu jejich robota z řady SpotMini.

Na novém robotovi jsou patrné znaky předešlého SpotMini, s výjimkou manipulačního ramene, které u nového SpotMini chybí. Nápadný je elegantní štíhlý design, jinak ale u SpotMini zřejmě nedošlo k radikálním změnám.

TIP: SpotMini: Pořiďte si nového robotického pomocníka do domácnosti

Nový robot SpotMini měří přes 80 cm a váží kolem 30 kg. Má k dispozici vylepšenou mechaniku a algoritmy, autonomní zdroj energie v podobě baterie, 3D vidění a 17 kloubů, s jejichž pomocí se pohybuje.

Pero je mocný nástroj a tradiční společnosti si moc asociovaly spíš s muži než s takzvaným „něžným pohlavím“, u něhož bývala vyžadována podřízenost. O to více pozornosti však na sebe poutají autorky, které se i přes ztížené podmínky doby dokázaly na tomto poli prosadit.

Žádné proto-feministky

Není možné spatřovat v těchto ženách jakési proto-feministky a přemýšlet o nich v intencích emancipačních snah, protože by to znamenalo podsouvat jim politické cíle, které jejich myslím a srdcím nebyly vlastní. Neusilovaly o systémovou změnu společenského řádu či o nastolení rovnosti pohlaví v dnešním slova smyslu, přesto však jejich díla tvoří pomyslné kamínky na dlouhé cestě k uznání intelektuální autonomie jedné poloviny lidského rodu.

Již z období pozdního středověku jsou z českých zemí (byť zprostředkovaně) známy ojedinělé příklady žen, které byly literárně činné. Nemůžeme se sice ani zdaleka pyšnit tak výraznými talenty, jakým byla například ve Francii přelomu 14. a 15. století Christine de Pisan, a dokonce většinou neznáme ani jejich jména, přesto by neměly zůstat bez povšimnutí.

Anglická básnířka v Čechách

Nesmělý zlom v Čechách představuje až období konce 16. a počátku 17. století, kdy zde působila pozoruhodná básnířka Alžběta Johanna Westonia. Talentovaná autorka anglického původu, k němuž se po celý život hrdě hlásila, publikovala své verše latinsky, nicméně svým životem je s českými zeměmi pevně spjata. Do Prahy přicestovala jako nevlastní dcera magistra Kelleyho, známého alchymisty Rudolfa II. Tato příbuzenská vazba pro ni byla výhrou, ale i prokletím. V okamžiku, kdy Kelley upadl do císařské nemilosti, se tato automaticky vztáhla i na jeho blízké.

Vzdělaná Johanna proto svůj literární um často využívala v boji za znovuzískání rodinné prestiže i majetku ve vztahu k císaři a jiným vlivným šlechticům té doby. Vedle této trpké zkušenosti ji po celý život pronásledovaly taky bolestné ztráty jejích nejbližších. Překladatel a editor jejího díla Eduard Petrů soudí, že právě autorčin tragický osud v kombinaci s nesporným nadáním a faktem, že byla ženou, je hlavním důvodem, proč Westoniino dílo nebylo na rozdíl od mnoha jejích současníků zapomenuto.

Snímek ze 17. února 1989 zachycuje poslední sovětské vojáky, opouštějící Afghánistán. Byl pořízen v uzbeckém městě Termez nedaleko afghánské hranice, kde se při této příležitosti konala vojenská přehlídka. Mudžahedíni podporovaní západními státy nakonec vypudili vetřelce ze země a mohli slavit vítězství. Moskva evidovala zhruba 15 000 mrtvých a 53 000 zraněných a nezvěstných. Musíme však připočíst také desetitisíce zemřelých civilistů a nespočet uprchlíků, kteří museli opustit své domovy. Nešťastné angažmá SSSR trvalo přesně devět let a 50 dnů.

Jsou to dobré zprávy pro všechny fanoušky vesmíru a vesmírných technologií. Zvolna se blíží mise nového a velice očekávaného vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) a v NASA už vybrali první cíle ve vesmíru pro pozorování tímto podivuhodným vesmírným zařízením.

Start vesmírného teleskopu Jamese Webba je v současné době naplánovaný na jaro 2019. Jde o mírný odklad původního startu, který byl naplánován na říjen 2018. V NASA během minulých měsíců zjišťovali názory odborníků, čím by měl dalekohled ve svém pozorování začít.

První cíle pro Jamese Webba

Dalekohled bude pozorovat vesmír v oblasti infračerveného záření. Podle odhadů to zvládne asi 100× lépe, než to umí Hubbleův vesmírný dalekohled. James Webb by nám měl nabídnout kompletně nový pohled do vesmíru, takže není divu, že se o první cíle na pozorování strhla pěkná mela.

TIP: Hubbleův vesmírný dalekohled bude vybírat budoucí cíle svému nástupci

Teď už je ale rozhodnuto. Pokud se nestane něco neočekávaného, JWST začne svou práci pozorováním procesů vzniku hvězd, průzkumem Jupitera a jeho měsíců, a rovněž pozorováním extrémně horkých oblastí kolem supermasivních černých děr, které jsou motorem kvasarů. Mezi nejvíce vzrušující a očekávaná pozorování rozhodně náležejí pozorování atmosfér kolem známých exoplanet.