Antarktida vždy nebývala zmrzlou pustinou. Ještě před pár desítkami milionů let to byl vzkvétající kontinent se zvlněnou krajinou, porostlý lesy a kypící životem. Dnes je tohle všechno skryto pod děsivým ledovým příkrovem.

Geologové zamrzlý svět postupně mapují a někdy tam objeví podivuhodné věci. Ve Východní Antarktidě, v Zemi princezny Alžběty, která leží u východního pobřeží, nedávno pod ledem našli ohromný systém kaňonů, který je podle všeho dlouhý přes tisíc kilometrů a místy přes kilometr hluboký.

Uvedené míry dělají z nově objevených kaňonů největší systém kaňonů na světě. Je dvakrát větší, nežli americký Grand Canyon. Pro definitivní potvrzení jejich prvenství bude ještě zapotřebí důkladnější geofyzikální průzkum Země princezny Alžběty, šťastní objevitelé jsou si ale už teď jistí v kramflecích.

Na vlastním těle si nelze nevšimnout, že penis a bradavky bývají oproti kůži na zbytku těla nápadně tmavší. Proč tomu tak ale je? Podle odborníků na kůži je to vlastně docela jednoduché. Mají v tom prsty pohlavní hormony, jako testosteron a estrogen. Právě pohlavní hormony totiž regulují aktivitu melanocytů, čili pigmentových buněk, které produkují pigment melanin, zodpovědný za barvu kůže.

TIP: Černá s bílými, nebo bílá s černými: Jakou barvu má zebra?

Produkce pohlavních hormonů se během života dramaticky zvýší v pubertě, a proto nám od pubert intimní partie tmavnou. Mladé dívky mají bradavky světlé, jak ale stárnou, tak jim bradavky tmavnou. A u chlapců je to velmi podobné.

Některé měly výšku víc než půl metru a používaly se pro ně kvanta nakoupených vlasů. Na blondýnky byly pořádány skoro hony po celé Evropě, protože za světlé vlasy se u parukářů platilo až 38 krát víc než za vykupované vlasy tmavé. 

Kadeřník? První muž u dvora!

Prvním oficiálním kadeřníkem u francouzského královského dvora byl Legros de Rumigny. V roce 1765 de Rumigny napsal knihu Art de la Coiffure des Dames, která pojednávala o kadeřnictví a zahrnovala obrázky účesů. Kniha byla bestsellerem mezi Francouzkami, a to nejen šlechtičnami a o její výtisk se praly dámy v celé Evropě. Jednou z jeho nejznámějších klientek byla Madame de Pompadour.

Osobním kadeřníkem Marie Antoinetty byl Léonard. Vytvářel složité účesy, které se tyčily až metr a půl nad hlavami nositelek. Sama královna Marie Antoinetta trávila mnoho času vymýšlením nejen neobvyklých šatů, ale i nových účesů. Vytvoření takového uměleckého dílo trvalo téměř celý den a proto se na hlavě nechávala několik dnů. Nejenže se tak velmi obtížně spalo, ale ve vlasech se množily vši. Oblíbeným módním doplňkem se proto stala drbátka a škrabátka. A účesy se pudrovaly taky proto, aby tam vši nelezly.

V neděli se chystá opět odstartovat raketa Falcon. Na rozdíl od posledního startu spojeného s velkolepým přistáním prvního stupně půjde tentokrát o původní verzi Falconu, označovanou jako v1.1. Ke startu má podle plánu dojít v neděli v 19:42 našeho času z Vandenbergovy základny (záložní startovací okno pro případ problémů či nepříznivého počasí je stanoveno na pondělí 19:31 SEČ). 

Úkolem Falconu bude vynést na oběžnou dráhu družici Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) Jason-3. Tato půltunová družice je společným projektem americké a francouzské kosmické agentury a má sloužit k topografickým měřením oceánů včetně výšky hladiny a vln.

Řízené přistání na moři

Vynesení družice ale nebude jediným úkolem Falconu. Pokud to počasí a okolnosti dovolí, budeme svědky dalšího pokusu o řízené přistání prvního stupně rakety – tentokrát ovšem nikoliv na zemi, ale na autonomní plovoucí plošině ASDA. 

Půjde o v pořadí již o pátý pokus o přistání na plovoucí plošině, jen dva z nich ale byly realizovány - pokus z 11. února 2015 byl odvolán pro nepřízeň počasí a pokus z 28. června 2015 skončil havárií rakety Falcon.

Úspěchem ale neskončily ani dva realizované pokusy - 10. ledna 2015 byl první stupeň během tvrdého dopadu na plošinu zničen, při druhém pokusu v dubnu 2015 se raketa po dosednutí na přistávací plošinu převrátila a explodovala. V pořadí pátý pokus má proběhnout v neděli, kdy se první stupeň Falconu pokusí přistát na plošině plovoucí přibližně 270 kilometrů na jih od Vandenbergovy základny.

Nedělní start Falconu v1.1 bude zároveň i jeho derniérou - napříště už by měl létat jen vylepšený a výkonnější Falcon v1.2 FT.

Poslední pokus o přistání Falconu na moři

Poslední pokus o přistání prvního stupně Falconu na plovoucí plošině se zdařil tak napůl – první stupeň na plošinu sice dosedl, kvůli vychýlení se ale převrátil.

Velmi neobvyklé nálezy hlásí zoologové z jižní Kaliforine – moře zde v posledních měsících vyplavilo několik jedovatých mořských hadů. Vodnáře dvoubarvého v těchto končinách přitom nikdo nespatřil již tři desítky let. Zoologové neobvyklý výskyt vodnářů připisují fenoménu El Niňo, který ohřívá vody Tichého oceánu. V důsledku El Niňa ubývá ve vodách jižního Pacifiku ryb a dravci se vydávají za potravou mnohem dále než dřív. Domovem vodnáře bývají tropické části Pacifiku a Indického oceánu, včetně pobřeží střední Ameriky, Havajských ostrovů, Japonska a východního pobřeží Afriky. 

Vodnář dvoubarvý se živí malými rybkami, které loví většinou u hladiny. Je sice prudce jedovatý, doposud ale nebyl popsán jediný útok vodnáře na člověka. Úřady přesto vydaly varování a radí lidem, aby se k hadům nepřibližovali.

Poslední výskyt vodnáře v oblasti severně od mexické Baja California byl podle zoologů zaznamenán v roce 1972. Jen za poslední měsíce evidují vědci výskyt šesti kusů tohoto jedovatého mořského plaza. 

Podle zoologů je zvláštní i chování hadů. Není totiž jasné, jakým způsobem a proč se objevují na plážích. Mořští hadi se na souši pohybují jen obtížně. Za nejpravděpodobnější příčinu vědci považují stres a neznámé prostředí. Svou roli také může hrát vyčerpání z dlouhé cesty.

Během druhé poloviny ledna se na obloze naplno objeví výrazná souhvězdí zimního nebe. Jde zejména o tzv. zimní G, které je vytvořeno z několika jasných astronavigačních hvězd nacházejících se v různých souhvězdích.

Nejvýše nad obzorem září hvězda Capella ze souhvězdí Vozky. Nalevo od ní Castor a Pollux, patřící do souhvězdí Blíženců. Směrem na jih (k obzoru) se dostaneme nejprve k Procyonu ze souhvězdí Malého psa a pak k nejjasnější hvězdě na noční obloze - Síriovi ve Velkém psu. Od něho zamíříme na severozápad k namodralému Rigelovi v Orionu. Přibližně na sever od něj se nachází v souhvězdí Býka oranžově zářící obr Aldebaran. Pro poslední hvězdu, tvořící na obloze písmeno G, musíme zpět do Oriona, kde se v jeho rameni nachází další jasná obří načervenalá hvězda Betelgeuse.

Po stopách planetárních mlhovina otevřených hvědokup

S dalekohledem můžete zkusit vyhledat i některé z méně známých skvostů zimní oblohy, třeba planetární mlhovinu Eskymák nebo otevřené hvězdokupy M35 a NGC 2158. Za Eskymákem (NGC 2392) se budete muset vypravit do souhvězdí Blíženců. Při jeho hledání můžete využít jasnou hvězdu Delta Geminorum. Pokud se od ní vydáte směrem na jihovýchod, spatříte ve vzdálenosti asi 2,4° nazelenalou okrouhlou skvrnku. Právě tak vypadá Eskymák v menších dalekohledech.

Dvojici otevřených hvězdokup M35 a NGC 2158 hledejte rovněž v souhvězdí Blíženců, tentokrát ovšem 2,5° severozápadně od stálice Eta Geminorum. Velmi nápadná je otevřená hvězdokupa M35, kterou spatříte na tmavé obloze jako mlhavou skvrnku dokonce i očima. NGC 2158 se nachází 15′ (úhlových minut) od jihozápadního okraje M35. Ačkoliv se v dalekohledu jeví jako menší a slabší, obsahuje výrazně víc hvězd a je také mnohem kompaktnější.

Nápadnější M35 se nachází téměř tři tisíce světelných let daleko a jde o mladou otevřenou hvězdokupu, jež vznikla asi před 150 miliony let. Drobná NGC 2158 je výrazně starší – astronomové se domnívají, že se mohla zformovat před dvěma miliardami let – a oproti M35 leží čtyřikrát dál. 

Na lovu bez dalekohledu

Zimní obloha ukrývá řadu objektů vzdáleného vesmíru, které spatříte i bez dalekohledu: třeba Velkou mlhovinu v Orionu (M42), otevřené hvězdokupy Plejády a Hyády v souhvězdí Býka nebo otevřenou hvězdokupu Jesličky v souhvězdí Raka.

Východy a západy Slunce

20. ledna v 16:26 SEČ vstupuje Slunce do znamení Vodnáře.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety

Merkur – nepozorovatelný

Venuše – pozorovatelná na ranní obloze nad jihovýchodem

Mars – pozorovatelný na ranní obloze vysoko nad jihovýchodem

Jupiter – pozorovatelný ve druhé polovině noci

Saturn – pozorovatelný na ranní obloze nad jihovýchodem 

Uran – pozorovatelný v první polovině noci v souhvězdí Ryb

Neptun – pozorovatelný večer nízko nad jihozápadem v souhvězdí Vodnáře

Úkazy na nebi

19. ledna – setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na noční obloze nad západem

25. ledna – Měsíc nedlouho po svém úplňku dostane do blízkosti jasné astronavigační hvězdy α Leo (Regulus) v souhvězdí Lva

27. ledna – setkání Měsíce a Jupitera na noční obloze

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském letním čase (SELČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Od konce války ve Vietnamu uplynulo 40 let. Identita milionů obětí bojů ale i přesto zůstává neznámá. Jejich pozůstatky se postupně rozkládají a za nějaký čas už jejich určení nebude vůbec možné. Vietnamští vědci se proto rozhodli spustit největší projekt masové identifikace lidí v historii.

Najmuli si německou společnost Bioglobe, která by jim měla tento projekt uskutečnit. V únoru (2016) spustí první část celé operace a do Hamburku odjede tým vietnamských badatelů. Jejich úkol bude vyškolit se v používání metody analýzy DNA, kterou vyvinula společnost Qiagen.

Tato metoda je speciálně nastavena pro získání DNA z materiálu, který byl 40 let zakopán ve vlhkém tropickém klimatu Vietnamu. Vědci budou zároveň sbírat i vzorky DNA Vietnamců, díky nimž budou jednotlivé mrtvé identifikovat.

Austrálie má s nepůvodními druhy hrozné zkušenosti. Patří mezi ně i nám důvěrně známý kapr obecný. Kapři se v Austrálii příšerně rozmnožili a likvidují zdejší vody. Potlačují růst místních vodních rostlin a ohrožují původní australské druhy ryb. V některých místech prý kapři tvoří 80 procent veškeré hmoty ryb.

Tváří v tvář kapří přesile vytvořili australští ochránci přírody nečekané spojenectví s rybáři a společně volají po nasazení děsivé biologické zbraně hromadného ničení. Chtějí, aby jim australské úřady povolily použít kapří herpetický virus.

Tento virus je vysoce specifický a napadá pouze kapry obecné. Když se kapr tímto virem nakazí, tak je asi týden infekční a během té doby šíří nákazu na další kapry. Po týdnu se na nemocném kaprovi projeví příznaky infekce a kapr do 24 hodin zemře.

Zní to jako dobrý plán, ale v Austrálii jsou ostražití. I s biologickým bojem proti vetřelcům mají totiž velmi špatné zkušenosti. Australská organizace Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation proto strávila posledních 8 let testováním tohoto viru na všech možných živočiších, od ryb, přes obojživelníky, až po ptáky. Nakonec dospěli k závěru, že je to bezpečné a kapří herpetický virus dostal v Austrálii zelenou.

Devět největších radioteleskopů světa se spojilo v projektu EHT (Event Horizon Telescope), aby společně pořídily snímek Sagittarius A* - černé díry v srdci Mléčné dráhy. Jak vypadá naše černá díra, bychom podle vědců mohli vidět již v roce 2017.

Jak vyfotit DVD na Měsíci

Černá díra Sagittarius A* má průměr zhruba 24 milionů kilometrů a je tak zhruba 17× větší než Slunce. Nachází se přibližně 25 tisíc světelných let od Země a jeho velikost tak z pohledu pozemšťanů odpovídá DVD pohozenému na povrchu Měsíce. Samotnou černou díru navíc halí těžko prostupný oblak prachu a plynu, který sebevětším teleskopům znemožňuje cokoli detailnějšího zaznamenat.

Dalekohled o velikosti Země 

Na projektu EHT spolupracují teleskopy nacházející se na velkých observatořích v Antarktidě, Chile, Havaji, Španělsku, Mexiku a v Arizoně. Společně vytvoří jeden virtuální teleskop označovaný jako „dalekohled o velikosti Země“. 

Cílem projektu EHT pochopitelně není výhradně Sagittarius A* ale pozorování černých děr obecně. V hledáčku vědců je kromě černé díry Mléčné dráhy také daleko větší supermasivní černá díra v galaxii Messier 87. Citlivé detektory radioteleskopů budou analyzovat záření přicházející na vlnových délkách 1,3 milimetru a oproti dřívějším pokusům má EHT přinést zcela bezprecedentní podrobnosti o těchto tajemných vesmírných objektech.

Jak bude výsledný obraz vypadat, vědci zatím nechtějí specifikovat. Pokud pokus vyjde, půjde svým způsobem o další potvrzení (nebo naopak zpochybnění) Einsteinovy obecné teorie relativity. Podle profesora Feryala Ozela je tato událost srovnatelná s průletem sondy New Horizons kolem Pluta.

Projet EHT formálně odstartoval již v roce 2000, tehdy se do něj zapojily radioteleskopy na Havaji, v Arizoně a v Kalifornii. V roce 2015 se k projektu připojily i teleskopy ALMA operující na observatoři v Chile a dalším do party bude radioteleskop z observatoře v Grónsku.