Během příštích pěti let americká vesmírná agentura NASA utratí 30 milionů dolarů (téměř 770 milionů Kč) na dva výzkumné instituty, jejichž cílem je posunout výzkum vesmíru dál od Země.

Dva instituty Space Technology Research Institutes (STRIs) s univerzitními odborníky teď budou vyvíjet nové technologie v oblastech biologické výroby a kompozitních materiálů.

Biologická výroba a kompozitní materiály

Jeden z nich – Centrum pro využití biologického inženýrství ve vesmíru (CUBES) se zaměřuje na mikrobiální výrobu potravin, paliv, materiálů i farmaceutických látek ze snadno dostupných surovin. Díky biologickým výrobním linkám založených na mikrobech budou astronauti během výprav na vzdálené světy více soběstační.

Druhou z nových institucí je Institut pro ultrapevné kompozity navržené počítači (US-COMP). Tam se vyvíjejí velice pevné a zároveň extrémně lehké materiály pro vesmírné technologie, které jsou založené na uhlíkových nanotrubičkách.

TIP: NASA sestavila speciální supertým: Do 20 let chce najít mimozemský život

Jak už to u výzkumu NASA bývá zvykem, pokud se nové výrobní postupy a materiály osvědčí při dobývání kosmu, časem s nimi setkáme i dole na Zemi. 

Přibližně tunu vážící zvíře obývá se svými páníčky ranč a v domě má svůj vlastní pokoj. „Když se pohybuje po domě, je to jako by jím projíždělo auto,“ říká o svém neobvyklém XXL domácím mazlíčkovi rančer Ronnie. Uvnitř domu se ale prý bizon chová většinou ohleduplně a nejraději sleduje animáky v televizi.

Týden po likvidaci rodiny Mikuláše II. obsadily Jekatěrinburk oddíly československých legií a kozáci. V rukou protibolševických sil se ocitl i Alapajevsk, kde vyšetřování proběhlo poměrně bez problémů, protože bolševici neměli tušení, že několik rolníků z povzdálí tajně sledovalo celou tragédii likvidace této romanovské skupiny.

Vymyšlená identita

Tito lidé pak zavedli vyšetřovatele do míst, kde se nacházela důlní šachta s těly obětí. Ve dnech 8. až 11. října 1918 došlo k exhumaci těl. Ohledání ukázalo, že těžce zraněná velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna v sobě dokázala najít ještě dostatek vnitřní síly k obvázání krvácející hlavy umírajícího knížete Ioanna. Uniknout ze šachty však již samozřejmě nemohla.

Složitěji probíhalo vyšetřování v Jekatěrinburku. Politické poměry mu totiž nejprve příliš nepřály, a teprve když se dostal na Sibiři k moci monarchisticky orientovaný admirál Kolčak, mohla se záležitost pohnout kupředu.

Vyšetřováním byl v únoru 1919 pověřen soudce Nikolaj Alexejevič Sokolov, který se do práce pustil s velkým zápalem a výslechy svědků vedl i poté, co bolševici v občanské válce definitivně zvítězili a on sám musel emigrovat do Francie.

TIP: V Rusku exhumovali poslední Romanovce

V Ipaťjevově domě a jeho okolí se podařilo zachytit mnoho stop pobytu carské rodiny a podle krevních skvrn bylo také zjištěno, ve které místnosti vražda proběhla. Pomohlo i zatčení několika bývalých strážných, jejichž výpovědi do sebe celkem zapadaly. Nedaleko vesnice Kopťaki pak Sokolov našel řadu věcí prokazatelně patřících Romanovcům, uříznutý prst a ohniště se spálenými předměty, což soudce prohlásil za vše, co z rodiny zbylo.

Těla zavražděných se mu nalézt nepodařilo a navíc výsledky jeho vyšetřování byly v následujících letech zpochybňovány. Tak se stalo, že se postupně vyrojila řada podvodníků, kteří tvrdili, že právě oni jsou někým z Mikulášovy rodiny.

Falešná velkokněžna

Nejvíce pozornosti vzbudila v tomto směru žena vystupující pod jménem Anna Andersonová, která se od roku 1922 začala vydávat za velkokněžnu Anastázii. Případ vyvolal mezinárodní zájem a řadu lidí se jí podařilo skutečně zmást, avšak většina Romanovců od počátku prohlašovala Andersonovou za podvodnici.

Vyšetřování vedené carovými příbuznými také odhalilo, že se ve skutečnosti jedná o Polku jménem Franziska Schanzkowska. To však nezměnilo nic na skutečnosti, že Andersonová vedla více než čtyřicet let marné soudní procesy o přiznání své identity jakožto Anastázie a až do své smrti v roce 1984 trvala na tom, že je skutečně zachráněnou ruskou velkokněžnou.  

Když už ruch kanceláře nemůžete snést, hudba může přinést tolik kýžené vydechnutí od okolního světa. Než však spustíte svůj přehrávač, je dobré se zamyslet nad tím, za jakých podmínek vám tóny oblíbené písně prospějí a kdy vás naopak rozptýlí.

Učím se – chci ticho!

Učení se novým věcem vyžaduje, aby mozek analyzoval a zapamatovával si instrukce a fakta. Pokud však hraje hudba, mozek nadřadí to, co slyšíte, nad vnímání suché látky a může tak informace, které se potřebujete naučit, interpretovat nepřesně. Pokud se tedy potřebujete něco naučit, zvlášť, pokud informace čtete, je lepší hudbu zcela vypnout.

Pokud je vaše pracovní prostředí hlučné, mozek se snaží zpracovat každý jednotlivý zvuk a zbytečně vynakládá svou kapacitu a energii, kterou byste mohli jinak soustředit na práci. Hudba tak může odfiltrovat ostatní hluk a umožnit vám věnovat se důsledně jedné činnosti.

Opakující se rutina – čas na muziku

Řada studií prokázala, že lidé poslouchající u rutinní práce hudbu podávají větší výkony a dělají méně chyb. Hudba totiž spouští vylučování hormonů zodpovědných za dobrý pocit a pomáhá vám tak cítit se uvolněně a šťastně. Je to jeden z důvodů, proč chirurgové na sále pouští oblíbenou muziku, která jim pomáhá se soustředit.

Ve chvíli, kdy posloucháte nové hudební dílko, váš mozek je aktivován novostí skladby a překvapením, které mu její nuance skýtají. Tím se však může hudba stát pro mozek zajímavější než cokoliv jiného a výrazně vám zkomplikovat práci.

Tým Moonshot Factory, který je součástí holdingu Alphabet Inc., vyvíjí balóny, pro zlepšení propojení planety internetem.

Balóny projektu Loon pohání solární energie. Jejich úkolem je vytvořit ve výšce 20 kilometrů nad zemí síť mobilních komunikačních stanic, které by přinesly internet do míst, kam se jinak dostává jen obtížně.

Let balónů by měly ovládat pokročilé navigační algoritmy, díky nimž bude k zajištění potřebné komunikace stačit menší počet balónů a tím pádem i nižší finanční náklady.

TIP: Facebook vypustil Aquilu: Dron pro přenos internetu poprvé vzlétl

Balóny Loon už testovali v zemích jako je Nový Zéland nebo Brazílie. Alphabet uzavřeli partnerství se Srí Lankou a Indonésií, kde v budoucnu plánují vypustit balóny.

O projektu rotujícího mrakodrapu se hovoří už od roku 2008, kdy jej představil izraelský architekt David Fisher. Původně měl být dokončen o dva roky později, celý projekt se ale několikrát odsouval a zdálo se, že úplně zapadl.

Nyní se ale zdá, že mrakodrap nakonec přeci jen spatří světlo světa. Do roku 2020, kdy se ve městě bude konat světová výstava, jej chce postavit Dubaj. Z původního nápadu udělat z něj hotel nakonec sešlo, většina charakteristik ale zůstane zachována. Mrakodrap bude měřit 420 metrů a všech jeho osmdesát pater se bude individuálně otáčet kolem betonového základu.

Při formování zemského povrchu docházelo k mnoha geologickým procesům, které stály například za utvářením jednotlivých kontinentů, podoby jejich pobřeží nebo za vznikem Himálaje či Alp. Lidskému oku zůstávají tyto pochody v drtivé většině skryty. Například zlomy zemské kůry jsou ukryty pod nánosem sedimentů a pokud jsou odhaleny, mají mnohdy takové měřítko, že si člověk ani pořádně neuvědomí jejich strukturu.

TIP: Zkamenělé čokoládové slzy filipínského ostrova Bohol

Ve vzácných případech lze „zmrazený přírodní proces“ pozorovat, aniž byste se museli prokopávat vrstvami hlíny. I pro oko laika je jeho výsledek dodnes zajímavý a alespoň částečně čitelný. Jedním z takových míst je španělská pláž Zumaias. Na pobřeží Atlantiku je krásně vidět, jak byly původně horizontálně usazené horniny obráceny o devadesát stupňů a vznikl tak neobvyklý útvar kamenných žeber. Těmto geologickým útvarům se odborně říká vrása.

Nejslavnější židovská odbojářka, která se nesmazatelně zapsala do dějin čs. zahraničního odboje, Chaviva Reiková se narodila 21. července 1914 v Sajoháze v tehdejších Uhrách. Manželé Arpád a Emma (Ester) Reikovi dali svému šestému, nejmladšímu dítěti jméno Marta. Po skončení 1. světové války se její rodiště v okrese Rožňava stalo součástí mladé Československé republiky a od roku 1921 neslo název Nadabula. V tomtéž roce se Arpád Reik s celou rodinou usadil v Radvani u Banské Bystrice, kde si otevřel papírnický obchod.

Marta zde vychodila základní a měšťanskou školu a v letech 1929–1931 studovala v Banské Bystrici střední obchodní školu, kterou však kvůli neutěšeným sociálním poměrům v rodině nemohla dokončit. Ve svých 17 letech začala pracovat v železářské firmě bratří Norbergů, v níž se v následujících letech uplatnila v mnoha funkcích jako účetní, písařka, pokladní nebo prodavačka. Od útlého mládí se aktivně zapojila do sionistického hnutí – již v roce 1930 se stala členkou skautské židovské organizace Hašomer Hacair (v hebrejštině „mladý strážce“) kde přijala jméno Chaviva („líbezná“).

Do Palestiny

V dubnu 1938 odešla do Bratislavy vyučovat v přípravných kurzech pro emigranty do Palestiny a také byla sekretářkou vedoucího sionistické organizace na Slovensku dr. Oskara Neumanna. Zároveň vedla sekretariát Židovského národního fondu (Keren Kayemet Lejisrael) a rovněž se angažovala v práci pro Ženskou mezinárodní sionistickou organizaci (Women´s International Zionist Organization, WIZO).

Vzhledem ke zhoršujícímu se postavení Židů na Slovensku a v celé Evropě s postupujícím vlivem a mocí nacistické třetí říše se v prosinci 1939 rozhodla s manželem Avrahámem Martonovičem (vzali se rok předtím) emigrovat do Palestiny, kde se podílela na založení kibucu Maanit. Její manželství se ale zanedlouho rozpadlo.

Vedle práce na pomerančových plantážích v kibucu byla Chaviva v letech 1940–1942 sekretářkou Organizace na pomoc pracujícím matkám (Irgun Imahot Ovdot) a ve volném čase se věnovala dětem, také pomáhala s výchovou mladých skautů.

Ve službách elitního úderného oddílu

V létě 1941 vstoupila do tajné židovské vojenské organizace Hagana a o rok později se stala členkou jejího elitního úderného oddílu Palmach. V tomto období, zejména od roku 1943, se začali činitelé britského Výboru pro zvláštní operace (Special Operations Executive, SOE) a 9. oddělení vojenské zpravodajské služby (Military Intelligence No 9, MI 9) zabývat myšlenkou na výcvik a nasazení židovských dobrovolníků ve výsadkových operacích v okupované Evropě.

Cílem těchto akcí byla především pomoc uprchlým britským válečným zajatcům a sestřeleným spojeneckým letcům na jejich cestě z nacisty ovládaných zemí do partyzánských oblastí v Jugoslávii, odkud již mohli být letecky přepraveni na britské základny v Itálii. Zástupci SOE a MI 9 jednali s tímto záměrem s představiteli Jewish Agency (Židovská agentura – vznikla roku 1929, působila na palestinském území pod britským mandátem jako neoficiální vláda pro židovské obyvatelstvo), která od počátku válečného konfliktu intenzivně pomáhala osobám židovského původu k útěku před nacisty a za tímto účelem disponovala vybudovanými únikovými trasami.

Příprava operace Amsterdam

Politickému oddělení Jewish Agency se do konce prosince 1943 přihlásilo 32 mladých palestinských Židů, kteří měli být postupně nasazeni v Jugoslávii, Rumunsku, Maďarsku, Itálii, Bulharsku, Rakousku a na Slovensku. Mezi těmito dobrovolníky byly tři ženy: vedle Sáry (Suriky) Bravermanové a Chany Senešové rovněž Chaviva Reiková. Všichni budoucí „šlichim“ (hebrejsky „poslové“) složili v dubnu 1944 přísahu britskému králi Jiřímu VI. a byli zařazeni do Royal Air Force (RAF).

Britové totiž trvali na tom, aby se všichni stali příslušníky armády – v případě, že by padli do nepřátelských rukou, měli mít jako britští vojáci nárok na statut válečných zajatců (jak se však ukázalo, zajaté židovské výsadkáře to nijak neochránilo).

Postupně obdrželi britské vojenské hodnosti a uniformy, Chaviva se s dalšími dvěma dívkami stala příslušnicí Ženských pomocných leteckých sborů (Women‘s Auxiliary Air Force, WAAF) v hodnosti četařky (Sgt). Obdržela krycí jméno Ada Robinsonová (kromě něho užívala pseudonym Marta Martinovičová) a identifikační číslo JEW, W 2992503. Spolu s ostatními prošla parakurzem na letišti Ramat David, vojenskou průpravu absolvovala na hoře Karmel v Palestině a ostatní speciální kurzy v kibucu Mišmar ha-Emek nebo na britských základnách RAF v Egyptě nedaleko Káhiry.

Letecky domů

Dne 19. července 1944 byla z rozkazu Hlavního velitelství vzdušných sil na Středním východě (Middle East Head Quarters of „A“ Force) zařazena do dvoučlenné paraskupiny AMSTERDAM spolu s Cvi Ben Ja´akovem (krycí jméno Sgt. Michael Janay) jako velitelem. Cílem jejich budoucí mise bylo Slovensko, kde měli vytvořit podpůrnou síť na záchranu spojeneckých letců, organizovat útěky vojáků ze zajateckých a internačních táborů a navázat spojení s maďarským odbojem. Podle pokynů Jewish Agency měli ale také kontaktovat místní židovskou komunitu a hledat možnosti a prostředky na záchranu jejích členů, stejně jako organizovat a podporovat židovský odboj.

Dvojice parašutistů byla letecky přepravena z Káhiry do jihoitalského Bari na konci srpna 1944, ale do finálních příprav operace přišla náhle zpráva o vypuknutí povstání na Slovensku. Během vyhodnocování nově vzniklé situace došlo 4. září k posílení výsadku AMSTERDAM o další muže: Rafael „Raffi“ Reisz (krycí jméno kpt. Stephan Rice) a Chajim Chermeš (krycí jméno kpt. Harry Moris) se právě vrátili do Itálie z operace HUNJUNG v Jugoslávii a nové zpravodajské poslání měli plnit v Maďarsku, stejně jako Aba Berdičev (krycí jméno por. Robert Willis).

Pokračování: Izraelská odbojářka Chaviva Reiková: Bojová mise na Slovensku (vychází 28. února)

Rozporuplné zprávy a nedostatek informací z povstaleckého území málem způsobily vyřazení Chavivy z akce. Podle britských vojenských řádů totiž neměly být ženy nasazovány v přímé bojové činnosti a v blízkosti nepřátelských linií. Představitelé Jewish Agency aspoň prosadili, že bude na Slovensko dopravena letecky.

Posádka Mezinárodní kosmické stanice sklidila svou první úrodu čínského zelí. Celkově se jedná o pátý druh zeleniny pěstovaný na ISS – v minulosti se na palubě vesmírné stanice v rámci experimentu VEGGIE (Vegetable Production System) podařilo vypěstovat lociku setou, mangold, ředkvičky a hrášek. Sklizeno bylo šest zelných výpěstků. NASA uvedla, že kosmonauti ochutnají několik listů, většina sklizně bude zaslána na Zemi k podrobnějšímu studiu.

Arktida funguje jako ochranný štít planety, který odráží zpět do vesmíru spoustu slunečního záření. S postupujícím oteplováním se tento štít ztrácí a vědci z toho mají velké obavy.

V tuto chvíli jsou jenom dvě možná řešení, která by mohla Arktidu zachovat. Buď dramaticky omezíme spotřebu fosilních paliv a vypouštění skleníkových plynů anebo spustíme nějaký projekt účinného geoinženýrství.

Vědci Arizonské Státní univerzity se domnívají, že za současné situace je nereálné zastavit skleníkové plyny. Proto navrhují to druhé. Jejich projekt je sice dost ztřeštěný, ale čistě teoreticky by snad mohl fungovat.

TIP: Nový rekord: Zalednění oceánu je teď nejnižší v historii měření

Navrhují zalednit Arktidu pomocí velikého počtu větrem poháněných pump, které by vháněly chladnou mořskou vodu na povrch. Prý by stačilo asi tak 10 milionů pump, v ceně přibližně 500 miliard dolarů.