Na severovýchodě Španělska, v katalánském městě Tarragona, se nedávno konal již 26. ročník soutěže Concurs de Castells: mezinárodní týmy při ní zkoušejí postavit co nejvyšší lidskou věž. Netradiční veselí je nedílnou součástí katalánské kultury a její kořeny údajně sahají až do 18. století. Letošního ročníku se zúčastnilo 32 stavitelských týmů, jejichž líté zápolení sledovalo přes 20 tisíc diváků. Nejvyšší věž měla nakonec deset pater a vztyčilo ji domácí uskupení Vilafranca.

Co udělá proud vroucí vody vychrstnutý v mínus 35 stupních? Vyčaruje krásu. Úžasný snímek (popravdě ne nepodobný loňské parádě pořízené Michaelem Daviesem) zachytil nedaleko kanadského města Yellowknife kanadský fotograf Cody Roy. Yellowknife je hlavní město kanadských Severozápadních teritorií. Leží v jižní části teritoria při severním břehu Velkého Otročího jezera. Obyvatelé této části světa jsou na nízké teploty nepochybně zvyklí, momentálně zde i denní teploty padají pod -20 °C, v noci se dokonce blíží -40 °C.

Astronomický výzkum bývá nákladný. Často ho proto omezují nedostatečné zdroje. Badatelé ale už před časem našli způsob, jak náklady na výzkum rozdělit na velkou komunitu dobrovolníků.

Příležitost pro nadšence

Jedním z takových projektů distribuovaných výpočtů, využívajích počítače lidí, kteří mají zájem se zapojit, je i projekt Einstein@Home. Tento projekt se zabývá hledáním signálů rotujících neutronových hvězd v datech detektoru LIGO, velkých radioteleskopů nebo vesmírné gama observatoře Fermi.

Mezinárodní tým, který vedl Patrick Lazarus z Max Planck Institutu pro radioastronomii, nedávno potvrdil objev počítačů projektu Einstein@Home, které vystopovaly vzácnou neutronovou dvojhvězdu.

TIP: Kosmická observatoř Fermi objevila rekordní gama dvojhvězdu

Dvojité neutronové hvězdy jsou velkou raritou. Z asi 2 500 známých pulsarů jich je pouhých 14 v neutronových dvojhvězdách. Nově objevená neutronová dvojhvězda dostala jméno PSR J1913+1102. Je od nás vzdálená asi 25 tisíc světelných let a neutronové hvězdy této velmi těsné dvojhvězdy okolo sebe oběhnou jednou za 27,3 milisekundy.

Lidé vyrobili hodně věcí. Města, vesnice, farmy, infrastrukturu, stroje a přístroje, které jsou v provozu na souši, na moři i ve vzduchu. Vědci britské Univerzity v Leicesteru se rozhodli odhadnout, o jak velké množtví věcí vlastně jde. Z jejich výpočtů vyplývá, že veškeré produkty lidské civilizace, takzvanou technosféru, by bylo možné rozmístit po povrchu planety tak, že na každý čtvereční metr povrchu Země by připadalo asi 50 kilogramů technosféry.

TIP: Nová inventura pozemského života: Kolik váží veškerý život na Zemi

Když se hmotnost celé technosféry vyjádří jediným číslem, půjde o hodnotu 30 bilionů (tedy 30 tisíc miliard) tun. Toto závratně vysoké číslo navíc umocňuje fakt, že tzv. technosféra je velice mladá. Hmotnost lidské civilizace je proti tomu až směšně malá - podle studie z roku 2012 z London School of Hygiene and Tropical Medicine (Londýnská škola hygieny a tropické medicíny) váží celá lidská populace asi 316 milionů tun (měřeno vahou živé biomasy). Jak vidno, technosféra se vyvíjí doslova raketovým tempem.

Čím se vlastně živili naši prehistoričtí předci? Nálezy rostlin z pravěkého jídelníčku bývají vzácné, nové nálezy pozůstatků jedlých rostlin z Izraele teď ale přinášejí řadu zajímavých informací.

Na nalezišti, které se nachází na pobřeží Chulského jezera (v Bibli známého jako Meróm) v severním Izraeli, vědci objevili více než 9 tisíc pozůstatků jedlých rostlin z doby před 1,75 miliony až 250 tisíci let.

Archeologové identifikovali celkem 55 různých druhů jedlých rostlin, z nichž se našla semena, plody, ořechy, listy, stonky, kořeny nebo hlízy. Překvapilo je, že celkem 7 různých druhů jedlých rostlin pocházelo přímo z jezera.

TIP: Pokročilá archeologie: Nový objev s pomocí satelitů, dronů a Google Earth

K uchování zbytků rostlin přispělo jejich zaplavení vodou a rychlé převrstvení sedimenty. V prostředí bez přístupu vzduchu se tak nálezy mohly zachovat až do dnešní doby.

Čtyři stroje typu Sikorsky YR-4 byly přiděleny v Indii k 1. skupině leteckého komanda (1st Air Commando Group). Šlo o jednotku USAAF, určenou k podpoře operací speciálních jednotek (takzvaných Činditů) v týlu nepřítele. Vedle vrtulníků 1st ACG využívala rovněž stíhačky, bombardéry a transportní letouny. A právě stroj přidělený této netypické jednotce byl 23. dubna 1944 úspěšně užit k evakuaci pilota a tří zraněných mužů ze spojovacího stroje L-1, který havaroval na území kontrolovaném Japonci.

Americký konstruktér Igor Sikorsky zkonstruoval první funkční vrtulník v USA roku 1939. Podařilo se mu u typu VS-300 novátorsky vyřešit problémy s ovládáním pomocí vyrovnávacího rotoru umístěného na zádi stroje. Tato koncepce se úspěšně používá u vrtulníků až do dnešních dnů. Americké armádní letectvo na jaře 1941 objednalo víceúčelový dvoumístný vrtulník XR-4 (VS-316A) obdobné koncepce. XR-4 poprvé vzlétl 14. ledna 1942 a poté následovalo 30 kusů ověřovací série: tři YR-4A a 27 YR-4B (tato verze mohla pojmout nosítka nebo lehké pumy).

Sikorsky R-4B Hoverfly

• Rozpětí (rotor): 11,6 m
• Délka: 14,65 m
• Vzletov hmotnost: 1 153 kg
• Max. rychlost: 120 km/h
• Dostup: 2 440 m
• Max. dolet: 209 km
• Pohonná jednotka: 1× hvězdicový Warner R-550-3
• Výkon motoru: 150 kW
• Osádka: 2 muži
• Uživatelé: Velká Británie, Kanada, USA

Letouny byly podrobeny testům, mimo jiné v Barmě či za arktických podmínek na Aljašce, při kterých USAAF i US Navy (získalo tři YR-4B, značené HNS-1) hledaly pro vrtulníky to pravé využití. V úvahu připadaly zejména spojovací lety, záchranná služba a evakuace raněných. Roku 1944 bylo objednáno 100 sériových R-4B. Část jich převzalo USAAF, celkem 20 exemplářů coby HNS-1 získala letectva US Navy a USCG (pobřežní stráže). Pro akce z vodní hladiny byly některé stroje vybaveny jednoduchými plováky. Sedm YB-4B a 45 RB-4B obdrželi Britové, kteří je pod označením Hoverfly Mk.I provozovali u RAF a u námořního letectva FAA. 

Podobně jako u atmosféry Země je i atmosféra největší planety naší Soustavy stlačována dopadem nabitých částic ze Slunce. Tato magnetická komprese směřuje nabité částice k pólům Jupitera a dolů do jeho atmosféry. Z atmosférických plynů jsou následně vyráženy elektrony, které rekombinací s atmosférickými ionty, způsobují vznik úchvatných polárních září.

TIP: Nalezen objekt s polární září tisíckrát jasnější než na Jupiteru

Jednu takovou zachytila během svého posledního průletu kolem Jupitera i sonda Juno. Netradiční pohled je dán infračervenou kamerou, kterou sonda použila. Údaje ze sondy Juno předběžně ukazují, že magnetické pole Jupitera a jeho polární záře jsou nečekaně silné a složité. Dřívější pozorování ukázala, že polární záře na Jupiteru jsou až tisíckrát silnější, než na Zemi.

Další blízký průlet čeká sondu Juno již tuto neděli. Po nedávných problémech, kvůli kterým sonda přešla do nouzového režimu, půjde o její první plnohodnotně vědecky zaměřený průlet.

Píše se rok 1857. Maršál Radecký právě večeří v milánském hotelu Danieli. Jako hlavní chod mu doporučují specialitu cotolettu milanese. 

Vídeňský řízek  neboli Wiener Schnitzel 

Když jde o hledání mimozemského života ve Sluneční soustavě, pozornost odborníků i veřejnosti se obvykle soustředí na Mars a Europu, případně na Saturnův měsíc Titan. Svérázný život by ale mohl existovat i na periferii Sluneční soustavy.

Tvrdí to William McKinnon z Washingtonovy univerzity ve St. Louis se svými kolegy, podle kterých by mohly mikroorganismy s odlišným metabolismem žít třeba v mrazivém, ale přesto kapalném oceánu pod povrchem trpasličí planety Pluto.

Oceán amoniakového sirupu

Poslední dobou se stále častěji mluví o tom, že Pluto zřejmě má velký podzemní oceán. Pokud ano, tak spíš než pozemská moře připomíná hodně chladný a slaný sirup, který obsahuje velké množství amoniaku (NH3).

Pozorování meziplanetární sondy New Horizons potvrzují, že amoniak je na Charonu, velké oběžnici Pluta, a také minimálně na jednom z Plutových malých měsíců. Podle vědců je prakticky jisté, že i na Plutu je spousta amoniaku.

TIP: Pod povrchem Pluta se možná skrývá obří ledový oceán

Jestli na Plutu existuje rozsáhlý podpovrchový oceán chladného amoniakového sirupu, nejspíš by tam nepřežily pozemské mikroorganismy. Podle vědců si ale lze představit poněkud odlišné organismy, které by takový svět zvládly a mohly být žít ve chladných hustých kapalinách. Potvrzení existence takového oceánu a jeho případný průzkum budou mít na starost sondy dalších generací. 

Ice Hotel 365 se nachází 200 kilometrů severně od polárního kruhu. Zdejší podnebí by dost možná stačilo na celoroční provoz, provozovatelé ale vsadili na moderní technologie. Ledový hotel ochlazují na teplotu -5 až -8 stupňů solární panely. Díky tomu se může toto ledové království pochlubit například saunou, koupelnami s horkou vodou nebo vlastní ledovou kaplí. Jedna noc ve dvojlůžkovém pokoji vyjde v ledovém hotelu na 2 tisíce švédských korun (v přepočtu zhruba 5 700 korun).